D' Milchweiwa (Mlékařky)

Napsal Heinrich Heß, Gfell-Diendorf

Kdo si na ně ještě vzpomíná, na takzvané „Milchweiwa" – mlékařky? Den co den je bylo možné vidět na silnici s jejich psím spřežením. Už v časných ranních hodinách musely tyto pracovité ženy a dívky vyrazit na cestu, aby byli všichni odběratelé včas zásobeni čerstvým mlékem. Tehdy ještě neexistovalo centrální mlékárenství, jak je známe dnes. V oné době byly mlékařky zprostředkovatelkami a překupnicemi, které oživovaly trh s potravinami a staraly se o to, aby se ke spotřebiteli dostalo vedle mléka i máslo, vejce, drůbež a ovoce, a tak se tolar dostal až do nejodlehlejší vesnice. Mlékařky zprostředkovávaly dokonce i jatečný dobytek a zimní brambory.

Jeden pilný počtář kdysi spočítal, že ve třicátých letech, v době odvodňování luk a elektrifikace obce, proudilo z Gfellu během jednoho roku ven půl milionu československých korun. To by sotva bylo možné, kdyby obchodnice svým dílem výrazně nepřispívaly k posílení hospodářské síly obce. V Gfellu bylo po první světové válce až 15 mlékařských kupkyň, které vedle mléka vozily i další zemědělské produkty do Karlových Varů, Loketu (Elbogen), Grünlasu a Neusattelu.

Nikdo by si však neměl myslet, že obchod s mlékem, jak jej provozovaly naše mlékařky, byl nějakou hříčkou. Už kolem čtvrté hodiny ranní začínal pro tyto pilné ženy denní pracovní den. Pes se zapřáhl do vozíku – pokud zrovna nebyl na milostných toulkách a nemusel se nejprve hledat. Během jízdy byly mlékařky po celý rok vystaveny nepřízni počasí. V zimě musely vyrážet i za třeskutých mrazů, přičemž se často musely prodírat i metrovými závějemi sněhu. Denně ušlá vzdálenost činila obvykle 30 kilometrů! Když se pak kolem druhé nebo třetí hodiny odpoledne vrátily domů, nemohly si sednout a odpočinout si, ale musely hned znovu shánět mléko na příští den. Tento obrovský pracovní nápor zvládaly většinou svobodné ženy, které si za tento mimořádný výkon zaslouží uznání dodnes.

Že při tomto provozu docházelo i ke groteskním příhodám, budiž zde zmíněno jen na okraj. Mlékařský vozík vždy táhli jeden až dva tažní psi. Jednou byla v Gfellu drobná fenka trpasličího pinče pana učitele háravá a těšila se čilému zájmu všech velkých tažných psů. Malá psí dáma ovšem byla pod domácím vězením. Bez ohledu na to sedali psi jeden po druhém celou noc před školou a trpělivě čekali na malou. Nedalo se zabránit tomu, že přitom docházelo k žárlivým výstupům, takže sousedé nezamhouřili celou noc oka, dokud se časně ráno neobjevily mlékařky a neodvedly Barase, Nera a Kara zase za lepšími povinnostmi.

věta pokračuje na dalším listu ⟶