Roman von Czjzek, Vídeň
Na přelomu středověku a novověku to byl cín, který nesl um a řemeslnou zručnost obyvatel Horního Slavkova (Schlaggenwald) i jejich jméno daleko za hranice země. Od počátku 18. století až do osudného roku 1945 to však byl porcelán. V roce 1792 vznikla — zprvu malá a vůbec ne slibná — první porcelánka na slavkovské půdě, zároveň vůbec první v Čechách.
170 let není žádný zvláštní důvod k oslavám, ale přesto stojí za to si připomenout, jak to bylo, a možná i trochu stesknout po tom, jak by to mohlo být. Slavkovské Heimatbriefy už dvakrát (v čísle 3 a 21) vyprávěly historii této továrny. Chci se dnes proto omezit jen na líčení té doby, kdy jsem sám byl s podnikem v důvěrném kontaktu.
Bylo mi dopřáno jen velmi krátké období, po které jsem směl vést osudy tohoto velkého, tak významného díla. Když jsem před 30 lety přeložil bydliště z Vídně do Mariánských Lázní, abych se ujal řady nesmírně obtížných majetkových záležitostí rodiny, byl jsem ve Slavkově téměř cizincem. Mezi otázkami, které bylo třeba vyřešit, nebyla nejmenší ani otázka velkého zadlužení firmy Haas & Czjzek, které mělo své příčiny z velké části v hospodářské krizi. V podrobných jednáních s baronkou Haasovou a ředitelem Neidhartem jsme hledali cesty, jak tomu odpomoci. Podnikový poradce, kterého jsme na několik týdnů zaměstnali, nám sice nedokázal pomoci, ale dal nám přece jen jisté náznaky, kterými cestami se vydat.
Tato činnost mě čím dál víc přiváděla do styku se zaměstnanci a dělníky továrny. Když pak na podzim 1934 ředitel Neidhart těžce onemocněl a já se ve stále větší míře ujímal vedení obchodů, znal jsem už všechny spolupracovníky natolik, že jsem věděl, kdo bude cennou pomocí při obnově, kterou jsem si předsevzal. A obnovovat bylo v této továrně skutečně co.
Po smrti ředitele Neidharta jsem 1. dubna 1935 převzal vedení. První dva roky mi přinesly nejtěžší úkoly. Přesné kalkulace ukázaly, že řada tvarů byla ve výrobě příliš nákladná a musela být vyřazena z výrobního programu. Tím prozatím klesly prodejní čísla, došlo k přesunům na odbytových trzích. Část osazenstva musela v nejtěžších letech hospodářské krize přerušit práci. Je jen pochopitelné, že tím
170 Jahre Schlaggenwalder Porzellan
Roman von Czjzek, Wien
War es zur Wende vom Mittelalter zur Neuzeit das Zinn, das die Kunstfertigkeit der Schlaggenwalder, ihre handwerkliche Tüchtigkeit und damit ihren Namen über die Grenzen des Landes hinaustrug, so war es vom Anfang des 18. Jahrhunderts an bis zu dem verhängnisvollen Jahr 1945 das Porzellan. 1792 entstand — zuerst klein und gar nicht verheißungsvoll — die erste Porzellanfabrik auf Schlaggenwalder Boden, zugleich die erste Böhmens überhaupt.
170 Jahre, kein besonderer Anlaß zu feiern, doch immerhin sich zu erinnern, wie es war, und vielleicht auch ein wenig wehmütig daran zu denken, wie es sein könnte. Zweimal schon haben die Schlaggenwalder Heimatbriefe (in den Nummern 3 und 21) die Geschichte dieser Fabrik erzählt. Ich will mich daher heute nur auf den Bericht über jene Zeit beschränken, da ich selber in innigem Kontakt mit dem Betrieb stand.
Nur eine sehr kurze Spanne Zeit war es mir vergönnt, die Geschicke dieses großen, so bedeutenden Werkes zu leiten. Als ich vor 30 Jahren meinen Wohnsitz von Wien nach Marienbad verlegte, um mich einer Reihe äußerst schwieriger Vermögensfragen der Familie anzunehmen, war ich in Schlaggenwald nahezu ein Fremder. Unter den Fragen, die zu lösen waren, stand nicht zuletzt jene der großen Verschuldung der Firma Haas & Czjzek, die großenteils in der Wirtschaftskrise ihre Ursachen hatte. In eingehenden Besprechungen mit Baronin Haas und Direktor Neidhart wurde nach Wegen gesucht, wie da abzuhelfen wäre. Ein Betriebsberater, den wir einige Wochen beschäftigten, konnte uns nicht helfen, wohl aber gewisse Andeutungen geben, welche Wege zu beschreiten waren.
Diese Tätigkeit brachte mich immer mehr in Berührung mit den Angestellten und Arbeitern der Fabrik. Als dann im Herbst 1934 Direktor Neidhart schwer erkrankte und ich mich der Geschäfte in zunehmendem Maße annahm, kannte ich wohl schon alle Mitarbeiter so weit, daß ich wußte, wer eine wertvolle Hilfe an dem Aufbauwerk, das ich mir vornahm, sein würde. Ja, denn aufzubauen gab es viel in dieser Fabrik.
Nach dem Tode Direktor Neidharts übernahm ich am 1. April 1935 die Leitung. Die beiden ersten Jahre stellten mir die schwersten Aufgaben. Genaue Kalkulationen ergaben, daß eine Reihe von Formen in der Herstellung zu kostspielig waren und aus dem Erzeugungsprogramm genommen werden mußten. Dadurch sanken vorerst einmal die Verkaufsziffern, es ergaben sich Umstellungen in den Absatzmärkten. Ein Teil der Belegschaft mußte in den schwersten Jahren der Wirtschaftskrise feiern. Es ist nur zu verständlich, daß da-
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.