Pohled z kostelní věže

Dnešní titulní snímek nám z kostelní věže ukazuje pohled na naše rodné město Horní Slavkov (Schlaggenwald). V popředí vidíme domy Kirchstaffel, úplně vpravo ještě několik budov ze Starého trhu (Alter Markt), pak dům cukráře Reifa, dívčí školu, dům Keylwertův a Schmidův (Müllerův). Rozeznáváme radnici a na ni navazující budovy až po hotel Ochsen. Z Nového Města (Neustadt) zdraví věž kostela sv. Anny. Vidíme, jak jsou domy v údolní kotlině natěsnány a vzájemně do sebe zaklíněny. Některé mají ještě lepenkové střechy, jiné jsou už modernizované. Všechny budovy jsou však v dobrém stavu. Za frontou domů na náměstí a v Novém Městě se táhne hřbet Galgenbergu (Šibeniční vrch). Objevujeme Neue Straße (Novou ulici) a „Blailův stodl". Je to obraz předjaří. Stromy ještě nejsou olistěné a paprsky odpoledního slunce dopadají na toto staré a milé městečko ještě dost šikmo – na městečko, které dnes ve svých řadách domů vykazuje už mnoho, mnoho mezer.

Útěk Němců z Prahy

Doslov vydavatele

Zážitkovou zprávu krajana Franze Blumthalera, uveřejněnou pod výše uvedeným titulem, četlo s velkým zájmem mnoho krajanů. Stěžoval si na ni pouze jeden anonymní krajan. Následujícími řádky dávám tomuto anonymovi náležitou odpověď. Krajanu Blumthalerovi v uvedené zprávě nešlo o to, aby vyzdvihoval svou osobu, nýbrž o to, ukázat, jak se zhroucení v roce 1945 projevilo na pražských Němcích a za jak velkých obtíží se rodákovi z Horního Slavkova (Schlaggenwald) podařil útěk z Prahy. Pro krajana Blumthalera tím ovšem cesta utrpení nekončila.

Z Horního Slavkova se vydal v polovině června 1945 znovu na cestu, aby hledal svou ženu. Nalezl ji v Kraslicích, kde oba zůstali a byli i policejně přihlášeni. Koncem listopadu 1945 Američané z Kraslic odešli. Hned nato byl krajan Blumthaler spolu s mnoha dalšími pražskými Němci, kteří se rovněž zdržovali v Kraslicích, zatčen tzv. „kraslickým katem" – Němcem – a předán české četnictvu. Ačkoli krajan Blumthaler žádnému Čechovi nezkřivil ani vlásek a ani se politicky neangažoval, zůstal ve vazbě. Dostal se do tábora Rotava 1 a Rotava 2, poté do pověstného tábora Jindřichovice a odtud do Pankráce, kde byl držen až do roku 1948 a musel snášet všechna muka českého žalářování. Během jeho věznění jeho manželka, která se jako vysídlená dostala do Hesenska, zemřela žalem. Po propuštění z vězení mohl krajan Blumthaler už jen postát u hrobu své ženy.

To vše dávalo krajanu Blumthalerovi oprávnění napsat o útěku Němců z Prahy. Tato zpráva nám znovu připomněla onu hroznou dobu, v níž byli Čechy mnozí naši krajané nevinně uvězněni, zbiti do mrzáctví a umučeni k smrti. Vzpomínáme přitom především na oběti z našeho horoslavkovského (schlaggenwaldského) farního obvodu.

Marterer

věta pokračuje na dalším listu ⟶