„Berlíňané" ze Slavkova

Co všechno museli obyvatelé Berlína v uplynulých letech vytrpět: rozdělení svého města na čtyři sektory, izolaci, hladovou blokádu a od 13. srpna 1961 Ulbrichtovu hanebnou zeď, která odděluje rodinu od rodiny. V tomto městě, na jehož osudu závisí i osud celého Německa a Evropy, žije mnoho sudetských Němců, z nichž někteří v něm bydleli už před rokem 1945, jiní se do bývalého říšského hlavního města dostali vysídlením. Mezi nimi najdeme i několik rodáků z Horního Slavkova (Schlaggenwald).

Podle podkladů, které mám k dispozici, žijí v Západním Berlíně tito krajané z hornoslavkovského farního obvodu:

Marie Finger (poštovní úřednice) Eduard Haberer (Zech) Marie Häckerlich (Seifertsgrün) Ernst Klement (Gfell) Willi Leist (učitel tance) Marie Ludwig, rozená Dörfl (Kürschner Marie, Seifertsgrün) paní Tyll, rozená Dörfel, a její bratr Josef (jejich otec byl po první světové válce starostou v Horním Slavkově a správcem konzumu, později se přestěhoval do Chodova)

Dříve bydleli v Berlíně ještě Willi Reif (syn Heinricha Reifa z Leßnitzgasse) a jeho sestra, a dále Loni Dohrow, rozená Marterer, která nyní žije ve Spolkové republice. Zda se v Berlíně nacházejí i krajané z hornoslavkovského farního obvodu na východní straně, mi není známo. Do Západního Berlína chodí pět výtisků Slavkovského krajanského listu (Heimatbrief).

Krajanka Marie Häckerlich bydlí vedle šenebergské radnice, takže je očitou svědkyní všeho dění, které se tam odehrává. V jednom dopise mi napsala: „... když jsme přestáli těžké doby blokády 1948/49, přestojíme i tuto zeď." Ačkoli se jí Berlín stal druhým domovem, zůstala věrnou Chebankou a Slavkovankou – už 40 let je členkou Eghalanda Gmoi z'Berlin, za což byla vyznamenána Spolkovým čestným odznakem.

Je krásným dokladem vytrvalosti, že i v sevřeném Západním Berlíně žijí slavkovští krajané a zachovávají věrnost této předsunuté baště svobody. Kéž oni i my všichni zažijeme den, kdy Berlín bude opět hlavním městem v míru a svobodě znovusjednoceného celého Německa. Berlínská manifestace Sudetoněmeckého dne 1961 v Kolíně nad Rýnem ukázala, že Berlíňané a sudetští Němci mají stejný zájem: uznání práva na domov a sebeurčení.

Marterer

věta pokračuje na dalším listu ⟶