Účetní kniha Společnosti obchodu s cínovým plechem uvádí k roku 1628/29 tyto zásoby: z Norimberku 18 centnýřů 75 liber „předního cínu" po 25½ tolaru za centnýř, z Horního Slavkova centnýř po 21 tolarech, z Božího Daru centnýř po 25½ tolaru, stejně tak z Hengstererbenu a Eibenstocku. Veškerý tento „přední cín" se odebíral prostřednictvím norimberského mezenického obchodu, opět pochopitelně skrze norimberské podnikatele v Horním Slavkově. Celkem bylo na skladě 91 centnýřů (a 44 liber norimberské váhy) a stály 3297 zlatých, 6 krejcarů a 9,5 feniku, přičemž je nápadný rozdíl mezi amberckou a norimberskou váhou: 100 liber ambereckých vážilo 120,5 libry norimberské. Pocínované amberecké plechy putovaly k norimberskému faktorovi. Sud obsahující 300 plechů, jistě velmi malého formátu, stál 42 zlatých.

V obchodním roce 1629/30 se cín znovu odebírá z Horního Slavkova a z výše uvedených krušnohorských míst. Rod M u l z, pocházející z Horního Slavkova, se od této doby objevuje mezi ambereckými měšťany: 1636 Georg Multz, 1672 Conrath Multz, 1691 pan Joh. Erhard Multz, kurfiřtský vládní advokát, 1695 Johann Melchior Mulz, „prokurátor města Amberku". Označení „pan" tehdy náleželo výhradně starostům a radním, vyšším kurfiřtským úředníkům a akademikům.

V letech 1653 až 1656, po zániku první amberecké Společnosti obchodu s cínovým plechem, si druhou společnost pronajal norimberský měšťan Georg M i c h a e l. Už delší dobu bylo možné pozorovat přesun pocínovávání plechu do Smrčin a do saského Krušnohoří. Zejména v Sasku byla cena bílého plechu tak stlačena, že amberecká výroba musela být zastavena.

Sudetoněmecký den o letnicích 1962 ve Frankfurtu nad Mohanem

Pod heslem „Právem k míru" se sudetští Němci ze svobodného světa sejdou o letnicích 1962 ve Frankfurtu nad Mohanem.