V nové vlasti se nyní žene bláznivá masopustní doba, která letos zasahuje až do března, ke svému vrcholu. Už na začátku tohoto bláznivého období byly ve všech větších městech voleny princové páry, sestavovány princovské gardy a pořádány slavnostní zasedání. Nic z toho jsme u nás doma neznali. Také jsme se svým bláznovstvím nezačínali už 11. 11., jak se to dělá tady, ale dokázali jsme počkat, až betlém opustí své místo a vánoční doba se uzavře na Hromnice. Skutečnou masopustní dobu jsme dodržovali přesně tak, jak ji ukazoval kalendář.
I přes toto omezení se u nás přátelé bláznovství mohli dostatečně vyřádit. Masopustní zvyky provozované v našem rodném městě Horní Slavkov (Schlaggenwald) přinášely zúčastněným možná víc radosti a požitku než zdejší karnevalové oslavy, při nichž velmi často převažuje vnější okázalost. Jak krásné to bývalo, když se u nás v úterý, čtvrtek, sobotu a neděli – v hlavních dnech maškarování – masky večer stěhovaly z hostince do hostince. Hudba v hospodě spustila, jakmile bylo venku slyšet ono „Grrr". „Maškaráci" si vyhledali svého tanečníka nebo tanečnici a zatočili dvě nebo tři svižná kola. Pak se šlo dál do dalšího hostince. Masky přicházely po jednom, ve dvojicích i ve skupinách a nechávaly se obdivovat diváky.
Bylo vidět celé harémové skupiny se svým šejkem, flašinetáře, pohádkové postavy, muzikanty s papírovými nástroji, chybět nesměla ani dámská kapela, pod jejímiž bílými šaty a parukami ovšem nevězely ženy, nýbrž muži. Jednou se objevil pekařský učedník, který byl ve skutečnosti dívka, jež jen s obtížemi vměstnala své ženské tvary do mužského oblečení. A naopak, muži zase rádi „maškarovali" v ženských šatech. Ať už však některá „dáma" působila sebevznešeněji, velké nohy hned prozradily pohlaví. Lidé často žasli nad originálními převleky, které prozrazovaly bohatou fantazii a hodně vtipu – jako například ženy, které se objevily jako kočky a žalostně mňoukaly. Velký potlesk sklidili horní-slavkovští námořníci se svým kapitánem a onen maškarní pár, který ztvárnil ve dvacátých letech tak oblíbené filmové komiky Pata a Patachona.
Když se jednou chtěli zorganizovat sekáči, vystoupili o masopustu na scénu „Sjednocení modři" s papírovými kosami a spojení zmařili. Při žádném masopustu nechyběly „staré panny" a „šlomly", které patřily k tradičním masopustním postavám. Ještě mnoho originálních masek by bylo možné vyjmenovat.
Faschings-Erinnerungen
In der neuen Heimat treibt die tolle Faschingszeit, die in diesem Jahr bis in den März hineinreicht, ihrem Höhepunkt entgegen. Schon bei Beginn dieser närrischen Periode wurden in allen größeren Städten Prinzenpaare gekürt, Prinzengarden aufgestellt und Prunksitzungen abgehalten. Dies alles gab es bei uns daheim nicht. Auch fingen wir mit der Narretei nicht schon am 11. 11. an, wie es hierzulande geschieht, sondern konnten die Zeit abwarten, bis die Weihnachtskrippe ihren Platz verlassen und der Weihnachtskreis sich zum Lichtmeßtag geschlossen hatte. Wir hielten die richtige Faschingszeit genau ein, wie sie der Kalender anzeigte.
Trotz dieser Beschränkung konnten sich bei uns die Freunde der Narretei genug austoben. Die in unserer Heimatstadt Schlaggenwald geübten Faschingsbräuche bereiteten den Beteiligten vielleicht mehr Freude und Genuß, als die hiesigen Karnevalsfeiern, bei denen sehr oft die äußere Aufmachung überwiegt. Wie schön war es doch, wenn bei uns am Dienstag, Donnerstag, Samstag und Sonntag, den Haupttagen der Maschkerade, die Masken in den Abendstunden von Gasthaus zu Gasthaus zogen. Die Musik im Gastlokal spielte auf, wenn draußen das „Grrr" zu hören war. Die „Maschkerer" suchten sich ihren Tänzer oder ihre Tänzerin und drehten zwei oder drei flotte Runden. Dann ging es weiter ins nächste Gasthaus. Als Einzelgänger, zu Paaren oder in Gruppen kamen die Masken gezogen und ließen sich von den Zuschauern bewundern.
Man sah ganze Haremsgruppen mit ihrem Scheich, Leierkastenmänner, Märchengestalten, Musikanten mit Papierinstrumenten, sogar eine Damenkapelle fehlte nicht, unter deren weißen Kleidern und Perükken allerdings keine Frauen, sondern Männer steckten. Einmal kreuzte ein Bäckerjunge auf, der ein Mädchen war, das nur mit Mühe ihre weiblichen Vorsprünge in die männliche Kleidung zwängen konnte. Umgekehrt gingen die Männer gern in Frauenkleidern „maschkern". Doch so vornehm auch manche „Dame" wirkte, die großen Füße verrieten sofort das Geschlecht. Man staunte oft über die originellen Verkleidungen, die eine reiche Phantasie und viel Witz verrieten, wie z. B. die Frauen, die als Katzen erschienen und kläglich miauten. Viel Beifall erhielten die Schlaggenwalder Matrosen mit ihrem Kapitän und jenes Maskenpaar, das die in den zwanziger Jahren so beliebten Filmkomiker Pat und Patachon verkörperte.
Als sich einmal die Mäher organisieren wollten, traten zur Faschingszeit „Die vereinigten Moder" mit Papiersensen auf den Plan und vereitelten den Zusammenschluß. Bei keiner Fasching fehlten die „alten Jungfern" und „Schlommeln", die mit zu den traditionellen Faschingsfiguren gehörten. Noch viele originelle Masken
[obr] „
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.