Když zvoní velikonoční zvony...
Když zvoní velikonoční zvony, slaví křesťanská církev vzkříšení Páně. I příroda se v tu dobu probouzí ze svého dlouhého zimního spánku. Všude se zelená a raší, nový život se dere ze staré matky země. A tak jako se příroda naplňuje novou silou, měl by i člověk svěže a odvážně začít nový život, čerpající sílu z nepomíjivých hodnot ducha a odvracející se od uctívání materialismu. Náš takzvaný blahobyt nám sice daroval veškeré myslitelné pohodlí, ale zároveň v nás zabil vznešenou ctnost skromnosti a přivedl materiální touhu do bezmezných rozměrů. Kéž bychom si konečně při zvuku velikonočních zvonů uvědomili, že neukojitelná chtivost po hmotných statcích nás všechny vede do záhuby. Jen obrácením se k duchovním a mravním hodnotám můžeme jako lidé obstát. Právě my, vyhnaní z domova, jsme těžký osud vyhnanství zvládli jen díky mravním silám, které nám dala stará vlast. Kdybychom byli rozmazlení blahobytem, neznali bychom pracovitost ani zdatnost. Stali bychom se obětí falešných proroků. Ale naše skromnost nás zachránila. Kéž nám velikonoční zvonění všem daruje toto poznání, a s ním i vůli ke skromnosti. Tuto skromnost potřebujeme jak my jako národnostní skupina, tak celý německý národ, chceme-li zvládnout nebezpečí a obtíže budoucnosti a zabránit tomu, abychom byli bezohlednými štváči zneužiti jako bezvolný nástroj. Mysleme především na to, že svoboda je nejvyšším dobrem člověka. Materiální touhou však tuto svobodu můžeme snadno ztratit. Nechme se proto při zvuku velikonočních zvonů vést k vnitřnímu zamyšlení, abychom nalezli správnou míru věcí, a tím i správnou cestu do budoucnosti.
Wenn die Osterglocken läuten . . .
Wenn die Osterglocken läuten, dann feiert die christliche Kirche die Auferstehung des Herrn. Auch die Natur erwacht zur gleichen Zeit aus ihrem langen Winterschlaf. Überall grünt und sprießt es, neues Leben drängt aus der alten Mutter Erde. Und so wie die Natur von neuer Kraft erfüllt wird, genauso sollte auch der Mensch frisch und mutig ein neues Leben beginnen, das seine Kraft aus den unvergänglichen Werten des Geistes schöpft und sich von der Anbetung des Materialismus abwendet. Unsere sogenannte Wohlhabenheit hat uns zwar allen erdenklichen Komfort geschenkt, aber sie hat in uns zugleich die hohe Tugend der Bescheidenheit getötet und die materielle Begierde ins Grenzenlose gesteigert. Mögen wir doch endlich beim Klang der Osterglocken erkennen, daß die unersättliche Gier nach materiellen Gütern uns alle ins Verderben führt. Nurch durch die Hinwendung zu den geistigen und sittlichen Gütern können wir als Menschen bestehen. Gerade wir Heimatvertriebenen haben das schwere Schicksal der Vertreibung nur durch unsere sittlichen Kräfte gemeistert, die uns die alte Heimat mitgab. Wären wir vom Wohlstand verwöhnt gewesen, hätten wir keinen Fleiß und keine Tüchtigkeit gekannt. Wir wären das Opfer falscher Propheten geworden. Doch unsere Bescheidenheit hat uns gerettet. Möge das Ostergeläut uns allen diese Erkenntnis und damit den Willen zur Bescheidenheit schenken. Sowohl wir als Volksgruppe, als auch das ganze deutsche Volk brauchen diese Bescheidenheit, wenn wir die Gefahren und Schwierigkeiten der Zukunft meistern und verhindern wollen, von gewissenlosen Agitatoren als willenloses Werkzeug mißbraucht zu werden. Denken wir vor allem daran, daß die Freiheit das höchste Gut des Menschen ist. Durch die materielle Begierde können wir aber diese Freiheit leicht verlieren. Laßt uns daher beim Klang der Osterglocken innere Einkehr halten, damit wir das richtige Maß der Dinge und damit den richtigen Weg in die Zukunft finden.
R. M.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.