⟵ věta pokračuje z předchozího listu

hüblu". Zradou byl vypátrán, biřici ho zatkli a bez okolků odvedli k vojsku. Tak musel přes deset let nosit vojenský kabát. Když se konečně vrátil domů, byl neustále obtěžován jistou paní Tauberovou z Gfellu s otázkou, zda snad na bojišti neviděl jejího nezvěstného syna „Kohnase" (Johannes či Jonathan). Ačkoli byl očitým svědkem toho, jak její Kohnas vydechl naposled pod šavlovými ranami nepřátelských jezdců, nemohl jí to ze soucitu s dobrou matkou říci. Klötzl zůstal svobodný a zemřel ve vysokém věku 26. května 1868 u své dcery na Höfl-dvoře.

Velmi poučných bylo i několik malých lístků, z nichž vyplývalo, že muži z rodu Heßů podnikali s povozem daleké cesty. Mezi zaznamenanými trasami vedla jedna přes Brno, Olomouc a Krakov do Lvova, druhá přes Stoy do Budapešti.

Vraťme se však nyní k Franzi Josefu Heßovi, zeti napoleonského válečníka Klötzla. Z jeho manželství s Franziskou vzešlo osm dětí, šest synů (Andreas, Franz Josef, Hermann, Anton, Albert a Karl) a dvě dcery (Anna a Theresia). Ačkoli měl Franz Josef Heß dva dvory, Steffl-dvůr a Höfl-dvůr ve Gfellu, dohromady 64 hektarů, bylo mu to pro jeho šest synů přesto málo. Při hledání třetího hospodářství mu prozradili jeden selský grunt na Staré louce v Karlových Varech. Koupi odmítl s odůvodněním, že tam viděl jen meze a křoví. Jeden lesník pak koupil ten pozemek za babku a stavební spekulací se stal milionářem. Když Heßovi vyčítali jeho obchodní krátkozrakost, odpověděl lakonicky: „Sedlákův tolar musí vonět potem, má-li si udržet hodnotu." Výstižný a pravdivý výrok, jehož nedbání shodilo nejednoho konjunkturního jezdce ze sedla jeho hrdého oře.

věta pokračuje na dalším listu ⟶