Domácí dětské hry v přírodě

Napsal Rudi Marterer

Když přišlo jaro, ožily v Horním Slavkově (Schlaggenwald) všechny uličky a náměstíčka. Kluci a děvčata začínali se svými hrami venku. Nechci se tu věnovat obecně známým dětským hrám jako „na četníky a lupiče", „na indiány a Mongoly", „mostek je zbořený" a podobně, ale chci připomenout jen ty hry, které byly pro Horní Slavkov typické.

Kde jinde by se pro „uaradeln" (kuličkování) našla tak ideální dlažba z kočičích hlav jako v našem starém horním městě. Při uaradeln šlo o hru se známými malými kuličkami, kterou provozovali hlavně kluci. Každý hráč měl větší kuličku (tzv. „Paß"), kterou vypouštěl z výše položeného dlažebního kamene, aby se skutálela dolů. Dráhy kuliček vedly úzkými rýhami mezi kameny na mírně skloněném podkladu. Když se kutálející kulička dotkla stojící, musela se odevzdat jedna kulička jako zástava. Snad nejhezčí místo k uaradeln bylo u radnice před „Broutbänk" (chlebovou lavicí). Tam v tom slunečném koutě bylo už v březnu pěkně teplo a – což bylo hlavní – byla tam ideální dlažba k uaradeln.

Plácek u chlebové lavice byl na jaře nejdůležitějším místem setkávání hornoslavkovských kluků. Tam se koulely malé kuličky, přičemž nejeden kluk za jedno odpoledne prohrál celý svůj váček kuliček. „Toho jsme vysáčkovali," říkali pak vítězové. Často přitom docházelo i k rvačkám. Pak se nahoře u Siartovy policejní služebny otevřelo okénko a pan nebo paní Siartová si na ty „uličníky" pěkně dolů posvítili. Ó ty blažené dětství, jak krásně bylo na jaře „před chlebovou lavicí".

Děvčata naproti tomu nosila zavěšený „Bunnabeitl" (váček na fazole) a stávala kolem „tschegerlöchl" (jamky na hru). „Tschegern" byla hra s fazolemi, které se musely rukou strčit do malé jamky v zemi. Kluci netscheglovali, ale „titschovali" kuličkami. Krásné byly i honičky pro kluky a děvčata, jako „Nouchlaffalas" (honička) a dále „Buatwechselas", honička od jednoho stromu ke druhému. K tomu ještě přistupovala schovávaná (Vasteckelas); k té se výborně hodily četné uličky a zákoutí Horního Slavkova.

Nezapomeňte poukázat předplatné na Heimatbrief!

věta pokračuje na dalším listu ⟶