⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Mezi hry v přírodě patřilo i „patscheken". K této hře byl potřeba „patschek", malý kulatý dřevěný špalíček zašpičatělý na obou koncích, a bicí prkénko, tzv. „patschekpritsch". Patschek se položil na hranu vyvýšeného předmětu (kámen, špalek na sekání, výstupek zdi apod.) a udeřilo se do něj patschekpritschem, čímž patschek odletěl velkým obloukem. Ostatní hráči museli z místa, kam patschek dopadl, hodit patschek zpátky na výchozí bod. Kdo trefil tam opřený patschekpritsch, mohl provést příští úder patschekpritschem. Nezřídka zasáhl létající patschek okenní tabulku, která se nárazem roztříštila. V takovém případě střepy štěstí nepřinesly, nýbrž smolným klukům pár pořádných pohlavků.

„Tschoitschkern" byla zase vrhací hra, při níž se z určité vzdálenosti házelo dřevěné poleno („tschoitschkeraprügel") po postaveném dřevěném špalíku („tschoitschkeramannl"). Kdo tschoitschkeramannl trefil a shodil, byl vítěz. Během teplé roční doby bylo možné vidět děti i při „rafeln". Úderem dřevěnou tyčí se do pohybu uvedl železný nebo dřevěný obruč, který se kutálel. Hornoslavkovští kluci k rafeln často používali starý železný sudový obruč nebo kolo z vysloužilého kočárku (kola kočárků měla totiž před 40–50 lety často průměr 50–60 centimetrů). To byl často hluk, když takový železný sudový obruč rachotil po hrbolaté dlažbě našeho města.

Velmi oblíbené bylo i „teichmoatschn" (stavění rybníčků). Z hlíny a písku se stavěly malé rybníčky a plnily se vodou. Při této činnosti se děti obvykle pořádně zamáčely a zašpinily, což pochopitelně vyvolávalo hněv matek. Ale krásné byly všechny tyto hry, kterými jsme si jako děti krátili čas. Ve vzpomínkách na naše bezstarostné dětství v milém Horním Slavkově zaujímají tyto hry zvláštní místo.

Slavkovská holubice

Na Tröibu byla holubice, na Donně ji chytili, na Grabenu ji zbili, na Peintu plakala a u věže zemřela.

*(Krátký nářeční veršík z Horního Slavkova (Schlaggenwald), psaný místním egerlandským dialektem. Místní názvy Tröib, Donna, Graben a Peint jsou zřejmě dobová pomístní jména v okolí Horního Slavkova a ponechávají se v původním znění, protože jejich přesný český ekvivalent není znám.)*