Domácí dětské hry v přírodě
Napsal Rudi Marterer
Když přišlo jaro, ožily v Horním Slavkově (Schlaggenwald) všechny uličky a náměstíčka. Kluci a děvčata začínali se svými hrami venku. Nechci se tu věnovat obecně známým dětským hrám jako „na četníky a lupiče", „na indiány a Mongoly", „mostek je zbořený" a podobně, ale chci připomenout jen ty hry, které byly pro Horní Slavkov typické.
Kde jinde by se pro „uaradeln" (kuličkování) našla tak ideální dlažba z kočičích hlav jako v našem starém horním městě. Při uaradeln šlo o hru se známými malými kuličkami, kterou provozovali hlavně kluci. Každý hráč měl větší kuličku (tzv. „Paß"), kterou vypouštěl z výše položeného dlažebního kamene, aby se skutálela dolů. Dráhy kuliček vedly úzkými rýhami mezi kameny na mírně skloněném podkladu. Když se kutálející kulička dotkla stojící, musela se odevzdat jedna kulička jako zástava. Snad nejhezčí místo k uaradeln bylo u radnice před „Broutbänk" (chlebovou lavicí). Tam v tom slunečném koutě bylo už v březnu pěkně teplo a – což bylo hlavní – byla tam ideální dlažba k uaradeln.
Plácek u chlebové lavice byl na jaře nejdůležitějším místem setkávání hornoslavkovských kluků. Tam se koulely malé kuličky, přičemž nejeden kluk za jedno odpoledne prohrál celý svůj váček kuliček. „Toho jsme vysáčkovali," říkali pak vítězové. Často přitom docházelo i k rvačkám. Pak se nahoře u Siartovy policejní služebny otevřelo okénko a pan nebo paní Siartová si na ty „uličníky" pěkně dolů posvítili. Ó ty blažené dětství, jak krásně bylo na jaře „před chlebovou lavicí".
Děvčata naproti tomu nosila zavěšený „Bunnabeitl" (váček na fazole) a stávala kolem „tschegerlöchl" (jamky na hru). „Tschegern" byla hra s fazolemi, které se musely rukou strčit do malé jamky v zemi. Kluci netscheglovali, ale „titschovali" kuličkami. Krásné byly i honičky pro kluky a děvčata, jako „Nouchlaffalas" (honička) a dále „Buatwechselas", honička od jednoho stromu ke druhému. K tomu ještě přistupovala schovávaná (Vasteckelas); k té se výborně hodily četné uličky a zákoutí Horního Slavkova.
Nezapomeňte poukázat předplatné na Heimatbrief!
Heimatliche Kinderspiele im Freien
Von Rudi Marterer
Wenn die Frühlingszeit kam, wurde es in Schlaggenwald überall in den Gassen und auf den Plätzen lebendig. Buben und Mädchen begannen mit ihren Spielen im Freien. Ich will hier nicht auf die allgemein bekannten Kinderspiele eingehen, wie „Räuber und Gendarm", „Indianer und Mongol", „s'Brückl ist zerbrochen" usw., sondern nur jene Spiele in Erinnerung bringen, die für Schlaggenwald typisch waren.
In welchem Ort hätte man zum „Uaradeln" ein so ideales Kopfsteinpflaster gefunden, als in unserer alten Bergstadt. Beim Uaradeln handelte es sich um ein Spiel mit den bekannten kleinen Kugeln, das vorwiegend eine Domäne der Buben war. Jeder Mitspieler hatte eine größere Kugel (den sogenannten „Paß"), die von einem erhöhten Pflasterstein zum Abrollen gebracht wurde. Die Laufwege der Kugeln waren die schmalen Rinnen zwischen den Steinen auf etwas geneigtem Boden. Wenn eine rollende Kugel eine stehende Kugel traf, mußte als Pfand eine Kugel abgegeben werden. Wohl der schönste Platz zum Uaradeln war beim Rathaus vor der „Broutbänk". Dort in diesem sonnigen Winkel war es schon im März schön warm und — was die Hauptsache war — es gab dort ein ideales Pflaster zum Uaradeln.
Das Broutbänkplatzl war im Frühling der wichtigste Treffpunkt für die Schlaggenwalder Buben. Dort rollten die kleinen Kugeln, wobei mancher Junge an einem Nachmittag sein Säckchen voll Kugeln verspielte. „Den hobm ma ausgsackelt", sagten dann die Gewinner. Oft kam es dabei zu Raufereien. Dann ging oben beim Siart-Polizei das „Gutzerl" auf und der Herr oder die Frau Siart schimpften auf „döi Sauranzn" runter. O selige Kinderzeit, wie schön war es doch im Frühling „vua da Broutbänk".
Die Mädchen dagegen hatten den „Bunnabeitl" umhängen und standen um das „Tschegerlöchl" herum. Das „Tschegern" war ein Spiel mit Bohnen, die mit der Hand in eine kleine Vertiefung im Boden geschubst werden mußten. Die Buben tschegerten nicht, sondern sie „titschten" mit Kugeln. Schön waren auch die Fangspiele für Buben und Mädchen, wie „Nouchlaffalas", dann „Buatwechselas", das ein Fangspiel von einem Baum zum anderen war. Hinzu kam dann noch das Versteckspiel (Vasteckelas); dazu waren die vielen Gäßchen und Winkel in Schlaggenwald besonders gut geeignet.
Vergeßt nicht darauf, die Bezugsgebühr für den HB zu
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.