⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Horní Slavkov se přísně držel staré tradice a svou plesovou sezónu a masopustní veselí zahajoval až 2. února (Hromnice). Řadu zahajoval ples hudebníků, po něm obvykle následoval ples Svazu mládeže (Jugendbund) a závěr tvořil oblíbený ples Sokola (Turnerball). Jeden rok jsem zažila i ples úřednictva porcelánky, kdy byl sál obzvlášť slavnostně vyzdoben. Na „tučný čtvrtek" ve dvacátých letech se ve velkém sále konala i dobře navštívená maškarní zábava s tancem. Kapelu tehdy svižně dirigoval pan Alois Kern.

Když si vzpomenu na taneční zábavy ve Volském sále, vždy mi přijdou na mysl diváci na galerii, z nichž mnozí často vytrvali neúnavně až do svítání a poslední smyčce houslí. I když po první světové válce už pronikaly moderní tance, vedle nich se – zvláště na plesích – dál drželo tancování valčíku, rejnského, polonézy a čtverylky. Při té posledně jmenované byli dobrými hlasateli figur pánové Hermann Völkl a Rudolf Kastl. Slavnostní nálada v sále utrpěla újmu jen o půlnoční přestávce, kdy velká část hostů v tu dobu vyhledala jiné podniky nebo domov. Pak obvykle trvalo pěkně dlouho, než se do baráku zase vrátil život.

Protože Sokol, jak už bylo zmíněno, později využíval Volský sál pro své cvičební hodiny, přičemž jsme v zimě někdy mrzli, vystupoval i s předváděcím cvičením na veřejnosti. K tomu se pak přidávala ještě žákovská vystoupení, která budila velký zájem. Celkem vzato: Volský sál za léta svého trvání viděl a hostil mnoho lidí v dobré náladě. A dnes? Jak to tam teď vypadá a zda ještě slouží podobným účelům, to nevím.

Horní slavkovský cín v Amberku (Horní Falc)

Napsal Franz Heidler — 2. díl a závěr

Do roku 1549 se ročně odebíralo asi 400 centnýřů horního slavkovského (Schlaggenwald) cínu, většinu z toho zprostředkoval Hans Ölpogner. Král Ferdinand v tomto roce nařídil, že veškerý cín se má nadále dodávat královské komoře — pozoruhodné merkantilistické opatření. Hornofalcká vláda v Amberku pak musela u královské české komory žádat o povolení dodávat ambereským cínovým pánvím ročně 400 až 450 centnýřů horního slavkovského cínu.

Až na roky průtahů vojsk Horní Falcí směrem do Čech, které se staly zvláště po bitvě na Bílé hoře u Prahy velkou pohromou, dosahovala amberská Společnost obchodu s cínovým plechem, jež existovala v letech 1534–1631, bohatých zisků. Byla to už tehdy vlastně skutečná akciová společnost; každý společník ročně vkládal jako „hlavní jmění" 100 zlatých (i vícekrát) a stejně tak mu byl ročně vyplácen kapitál i podíl na zisku. Ve srovnání s dnešními výnosy z akcií působí tehdejší zisky jako sázky: 1620/21 ... 53,6 %, 1621/22 ... dokonce 188,8 %. Ovšem nejhorší válečná léta 1623/24 a 1625 až 1627 nepřinesla žádný výnos. V roce 1630 se už znovu vyplácelo 23 procent. V roce 1631 byl faktor pro cínový plech Spindler propuštěn kvůli svému evangelickému vyznání.

věta pokračuje na dalším listu ⟶