⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Účetní kniha Společnosti obchodu s cínovým plechem uvádí za rok 1628/29 tyto zásoby: z Norimberku 18 centnýřů 75 liber „předního cínu" po 25½ tolaru za centnýř, z Horního Slavkova centnýř po 21 tolarech, z Božího Daru centnýř po 25½ tolaru, stejně tak z Hengstererben (Smrčiny) a z Eibenstocku. Všechen tento „přední cín" se odebíral přes norimberský mezisklad, opět srozumitelně skrze norimberské podnikatele v Horním Slavkově. Celkem bylo na skladě 91 centnýřů (a 44 liber norimberské váhy) a stály 3297 zlatých 6 krejcarů a 9,5 feniku, přičemž je nápadný rozdíl mezi amberskou a norimberskou váhou: 100 liber amberských vážilo 120,5 libry norimberské. Pocínované amberské plechy putovaly k norimberskému faktorovi. Sud, do něhož se vešlo 300 plechů — jistě velmi malého formátu — stál 42 zlatých.

V hospodářském roce 1629/30 se znovu odebírá cín z Horního Slavkova a z výše uvedených krušnohorských míst. Rodina Mulzů, pocházející z Horního Slavkova, se od této doby objevuje jako amberští měšťané: 1636 Georg Multz, 1672 Conrath Multz, 1691 pan Joh. Erhard Multz, kurfiřtský vládní advokát, 1695 Johann Melchior Mulz, „prokurátor města Amberku". Označení „pan" bylo tehdy vyhrazeno výhradně starostům a radním, vyšším kurfiřtským úředníkům a akademikům.

V letech 1653 až 1656, po zániku první amberské Společnosti obchodu s cínovým plechem, si druhou společnost pronajal norimberský měšťan Georg Michael. Už delší dobu bylo možné pozorovat, jak se pocínování plechu přesouvá do Smrčin (Fichtelgebirge) a do saského Krušnohoří. Zejména v Sasku byla cena bílého plechu tak snížena, že amberská výroba musela být zastavena.

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Sudetoněmecký den o letnicích 1962 ve Frankfurtu nad Mohanem

Pod heslem „Právem k míru" se sudetští Němci ze svobodného světa sejdou o letnicích 1962 ve Frankfurtu nad Mohanem.