⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Horní Slavkov se přísně držel staré tradice a svou plesovou sezónu a masopustní veselí zahajoval až 2. února (Hromnice). Řadu zahajoval ples hudebníků, po něm obvykle následoval ples Svazu mládeže (Jugendbund) a závěr tvořil oblíbený ples Sokola (Turnerball). Jeden rok jsem zažila i ples úřednictva porcelánky, kdy byl sál obzvlášť slavnostně vyzdoben. Na „tučný čtvrtek" ve dvacátých letech se ve velkém sále konala i dobře navštívená maškarní zábava s tancem. Kapelu tehdy svižně dirigoval pan Alois Kern.
Když si vzpomenu na taneční zábavy ve Volském sále, vždy mi přijdou na mysl diváci na galerii, z nichž mnozí často vytrvali neúnavně až do svítání a poslední smyčce houslí. I když po první světové válce už pronikaly moderní tance, vedle nich se – zvláště na plesích – dál drželo tancování valčíku, rejnského, polonézy a čtverylky. Při té posledně jmenované byli dobrými hlasateli figur pánové Hermann Völkl a Rudolf Kastl. Slavnostní nálada v sále utrpěla újmu jen o půlnoční přestávce, kdy velká část hostů v tu dobu vyhledala jiné podniky nebo domov. Pak obvykle trvalo pěkně dlouho, než se do baráku zase vrátil život.
Protože Sokol, jak už bylo zmíněno, později využíval Volský sál pro své cvičební hodiny, přičemž jsme v zimě někdy mrzli, vystupoval i s předváděcím cvičením na veřejnosti. K tomu se pak přidávala ještě žákovská vystoupení, která budila velký zájem. Celkem vzato: Volský sál za léta svého trvání viděl a hostil mnoho lidí v dobré náladě. A dnes? Jak to tam teď vypadá a zda ještě slouží podobným účelům, to nevím.
mußte.
Schlaggenwald hielt sich streng an alte Überlieferung und begann seine Ballsaison und das Karnevaltreiben erst ab 2. Feber (Lichtmeß). Den Reigen eröffnete der Musikerball, ihm folgte gewöhnlich der Ball des Jugendbundes, und den Abschluß bildete der beliebte Turnerball. In einem Jahr erlebte ich auch einen Ball der Beamtenschaft der Porzellanfabrik, bei dem der Saal besonders festlich geschmückt war. An einem „tollen Donnerstag" in den zwanziger Jahren fand auch im großen Saal ein gut besuchter Maskenrummel mit Tanz statt. Die Musikkapelle wurde damals von Herrn Alois Kern flott dirigiert.
Wenn ich an die Tanzunterhaltungen im Ochsensaal denke, dann fallen mir immer wieder die Zuschauer auf der Galerie ein, von denen manche oft unentwegt bis zum Morgengrauen und letzten Bogenstrich aushielten. Wenn auch nach dem ersten Weltkrieg die modernen Tänze bereits Eingang fanden, hielt man daneben — besonders auf Bällen — an Walzer, Rheinländer, Polonaise und Quadrille fest. Bei letzterer waren die Herren Völkl Hermann und Kastl Rudolf gute Ansager. Die gehobene Stimmung im Saal erlitt nur in der Mitternachtspause eine Einbuße, da ein Großteil der Gäste in dieser Zeit andere Lokale oder das Heim aufsuchte. Es dauerte dann meist eine ganze Weile, bis nachher wieder Leben in die Bude kam.
Da der Turnverein, wie schon erwähnt, später den Ochsensaal für seine Übungsstunden benutzte, wobei wir im Winter manchmal froren, trat er auch mit Bühnenschauturnen an die Öffentlichkeit. Dazu kamen dann noch Schüleraufführungen, die großes Interesse fanden. Alles in allem: Der Ochsensaal hat in den Jahren seines Bestehens viel vergnügte Menschen gesehen und beherbergt. Und heute? Wie es jetzt darin aussieht und ob er noch ähnlichen Zwecken dient, weiß ich nicht.
Horní slavkovský cín v Amberku (Horní Falc)
Napsal Franz Heidler — 2. díl a závěr
Do roku 1549 se ročně odebíralo asi 400 centnýřů horního slavkovského (Schlaggenwald) cínu, většinu z toho zprostředkoval Hans Ölpogner. Král Ferdinand v tomto roce nařídil, že veškerý cín se má nadále dodávat královské komoře — pozoruhodné merkantilistické opatření. Hornofalcká vláda v Amberku pak musela u královské české komory žádat o povolení dodávat ambereským cínovým pánvím ročně 400 až 450 centnýřů horního slavkovského cínu.
Až na roky průtahů vojsk Horní Falcí směrem do Čech, které se staly zvláště po bitvě na Bílé hoře u Prahy velkou pohromou, dosahovala amberská Společnost obchodu s cínovým plechem, jež existovala v letech 1534–1631, bohatých zisků. Byla to už tehdy vlastně skutečná akciová společnost; každý společník ročně vkládal jako „hlavní jmění" 100 zlatých (i vícekrát) a stejně tak mu byl ročně vyplácen kapitál i podíl na zisku. Ve srovnání s dnešními výnosy z akcií působí tehdejší zisky jako sázky: 1620/21 ... 53,6 %, 1621/22 ... dokonce 188,8 %. Ovšem nejhorší válečná léta 1623/24 a 1625 až 1627 nepřinesla žádný výnos. V roce 1630 se už znovu vyplácelo 23 procent. V roce 1631 byl faktor pro cínový plech Spindler propuštěn kvůli svému evangelickému vyznání.
Schlaggenwalder Zinn in Amberg (Oberpfalz)
Von Franz Heidler — 2. Teil und Schluß
Bis 1549 wurden jährlich etwa 400 Zentner Schlaggenwalder Zinn, das meiste durch Hans Ölpogner, bezogen. König Ferdinand ordnete in diesem Jahr an, daß nunmehr alles Zinn an die königliche Kammer zu liefern ist, eine beachtenswerte merkantilistische Maßnahme. Die Oberpfälzer Regierung in Amberg mußte nun an die königlich-böhmische Kammer das Ansuchen richten, jährlich 400 bis 450 Zentner Schlaggenwalder Zinn den Amberger Zinnpfannen zu liefern.
Abgesehen von den Jahren der Truppendurchzüge durch die Oberpfalz nach Böhmen, die namentlich nach der Schlacht auf dem weißen Berg bei Prag zu großen Heimsuchungen wurden, erzielte die Amberger Zinnblechhandelsgesellschaft, die von 1534—1631 bestand, reiche Gewinne. Es war schon eine richtige Aktiengesellschaft; jeder Teil-
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.