Berlínští Slavkované

Co všechno museli v uplynulých letech obyvatelé Berlína vytrpět: rozdělení svého města na čtyři sektory, izolaci, hladovou blokádu a od 13. srpna 1961 Ulbrichtovu ostudnou zeď, která odděluje rodinu od rodiny. V tomto městě, na jehož osudu závisí i osud celého Německa a Evropy, žije mnoho sudetských Němců – někteří tam bydleli už před rokem 1945, jiní se do bývalého říšského hlavního města dostali vyhnáním. Mezi nimi najdeme i několik rodáků z Horního Slavkova (Schlaggenwald).

Podle dostupných podkladů žijí v Západním Berlíně tito krajané z hornoslavkovského farního okrsku: Marie Finger (poštovní úřednice), Eduard Haberer (Cech), Marie Häckerlich (Seifertsgrün), Ernst Klement (Gfell), Willi Leist (učitel tance), Marie Ludwig, rozená Dörfl (Kürschner Marie, Seifertsgrün), paní Tyll, rozená Dörfel, a její bratr Josef (jejich otec byl po první světové válce starostou v Horním Slavkově a správcem konzumu, později se přestěhoval do Chodova).

Dříve v Berlíně bydleli ještě Willi Reif (syn Heinricha Reifa z Leßnitzgasse) se sestrou a dále Loni Dohrow, rozená Marterer, která nyní žije ve Spolkové republice. Zda se krajané z hornoslavkovského farního okrsku zdržují i ve Východním Berlíně, mi není známo. Do Západního Berlína chodí pět výtisků Hornoslavkovského Heimatbriefu.

Krajanka Marie Häckerlich bydlí vedle šenebergské radnice, takže je očitou svědkyní všeho, co se tam odehrává. V jednom dopise mi napsala: „...když jsme přestáli těžké časy blokády 1948/49, přestojíme i tuto zeď." Ačkoliv se jí Berlín stal druhým domovem, zůstala věrnou Chebankou a Slavkovankou – čtyřicet let byla členkou Eghalanda Gmoi z'Berlin a za to byla vyznamenána Spolkovým čestným odznakem.

Je to krásný důkaz vytrvalosti, že i v sevřeném Západním Berlíně žijí hornoslavkovští krajané a zachovávají věrnost této předsunuté baště svobody. Kéž se oni i my všichni dožijeme dne, kdy se Berlín znovu stane hlavním městem v míru a svobodě sjednoceného Německa. Berlínská manifestace Sudetoněmeckého dne 1961 v Kolíně nad Rýnem ukázala, že Berlíňané a sudetští Němci mají společný zájem: uznání práva na domov a sebeurčení.

Marterer

věta pokračuje na dalším listu ⟶