Pohled z kostelní věže

Dnešní titulní snímek nám ukazuje pohled z kostelní věže na naše rodné město Horní Slavkov (Schlaggenwald). V popředí vidíme domy Kostelní stráně, zcela vpravo ještě několik budov ze Starého trhu, dále dům cukráře Reifa, dívčí školu, dům Keylwertův a Schmidův (Müller). Rozpoznáváme radnici a na ni navazující budovy až po hotel Ochsen. Z Nového Města k nám zdraví věž kostela sv. Anny. Vidíme, jak jsou domy v údolní kotlině natěsnány a vzájemně propleteny. Některé z nich mají ještě lepenkové střechy, jiné jsou už zmodernizované. Všechny budovy jsou však v dobrém stavu. Za řadou domů na náměstí a v Novém Městě se táhne hřeben Šibeničního vrchu (Galgenberg). Objevujeme Novou ulici a takzvaný „Blailův Stodl". Je to obraz předjaří. Stromy ještě nemají listí a paprsky odpoledního slunce dopadají ještě velmi šikmo na toto staré a půvabné městečko, které dnes už ve svých řadách domů vykazuje mnoho, mnoho mezer.

Útěk Němců z Prahy

Slovo redakce na závěr

Zážitkovou zprávu krajana Franze Blumthalera, otištěnou pod výše uvedeným titulem, četlo se zájmem mnoho našich krajanů. Postěžoval si na ni jen jeden anonymní krajan. Následujícími řádky dávám tomuto anonymovi příslušnou odpověď. Krajanu Blumthalerovi v jeho zprávě nešlo o to, aby vyzdvihoval vlastní osobu, ale aby ukázal, jak se zhroucení roku 1945 dotklo pražských Němců a za jakých obtíží se rodákovi z Horního Slavkova (Schlaggenwald) podařilo z Prahy uprchnout. Pro krajana Blumthalera tím ovšem jeho utrpení zdaleka neskončilo.

Z Horního Slavkova se v polovině června 1945 znovu vydal na cestu, aby hledal svou ženu. Našel ji v Kraslicích, kde oba zůstali a byli tam i policejně hlášeni. Koncem listopadu 1945 se Američané z Kraslic stáhli. Hned poté byl krajan Blumthaler spolu s mnoha dalšími pražskými Němci, kteří se rovněž zdržovali v Kraslicích, zatčen takzvaným „kraslickým katem" – Němcem – a předán české četnictvu. Ačkoli krajan Blumthaler žádnému Čechovi nezkřivil ani vlas a ani se politicky nijak neangažoval, zůstal ve vazbě. Prošel táborem Rotava 1 a Rotava 2, poté pověstným táborem Jindřichovice, a odtud se dostal do Pankráce, kde byl držen až do roku 1948 a musel snést všechna muka tehdejšího českého žalářování. Během jeho věznění jeho manželka, která byla jako vysídlenkyně poslána do Hesenska, zemřela žalem. Po propuštění z vězení mohl krajan Blumthaler už jen postát u hrobu své ženy.

To vše dávalo krajanu Blumthalerovi plné oprávnění napsat o útěku Němců z Prahy. Tato zpráva nám znovu připomněla onu hroznou dobu, kdy Češi mnoho našich krajanů nevinně věznili, ztýrali je k invaliditě a umučili k smrti. Vzpomínáme přitom především na oběti z naší hornoslavkovské farnosti.

Marterer

věta pokračuje na dalším listu ⟶