Svědkové minulosti, ukazatelé budoucnosti

Ve světě, který už jen navenek září leskem, se v den Sudetoněmeckého sjezdu scházíme ve chvílích radosti i zamyšlení. K radosti proto, že nás mnohdy nese štěstí ze shledání; k zamyšlení proto, že v těchto dnech více než dřív hledáme vzájemný rozhovor.

Je jisté, že s německo-československou smlouvou stojí na aktuálním jednacím stole i část našeho vlastního osudu. Neděláme si však starosti jen o sebe – co bude s Německem, co bude se starou vlastí, co bude s Evropou?

Usilovali jsme snad nadarmo o mír a svobodu doma, v podniku, v obci, o pravdivost ve veřejném životě, ve škole, v umění a vědě? Nejsou snad nositelé Karlovy ceny, ceny za kulturu a ceny za péči o lidové tradice, které každoročně udělujeme, svědectvím o příspěvku, jímž jsme od roku 1945 přispívali k obnově obecného života?

Protože je tento život ohrožován zvenčí i zevnitř, je ohrožení naší právní základny smlouvou jen dílčím aspektem. Stejně nebezpečné jako zrušení historických právních pozic je zrušení pozic současných.

Co jiného ale stojí za požadavky na změnu systému, které chtějí náš dnešní a nynější způsob života stáhnout zpět na úroveň kolektivizace, jíž jsme na konci války unikli? Tehdy jsme ztratili domov, Češi – jak se říká – ztratili svobodu. Nechystáme se však právě teď nechat ztrátu jednoho vysokého statku vystřídat ztrátou statku ještě vyššího?

Takové i jiné otázky si žádají odpověď, kterou můžeme dát ze zkušenosti vlastního prožitku. Jako svědkové minulosti jsme se stali ukazateli budoucnosti. Víme, jak vypadá život řízený a uskutečňovaný podle hesel doktrinářského marxismu-leninismu. Známe setbu, jež vyrůstá z porušení práva na sebeurčení. Známe ji z útrap let 1918/19, které postihly nás společně s lidmi u řeky Etsch a dalšími evropskými národnostními skupinami. Naučili jsme se z nich, že ani třídní boj, ani boj národnostní nevytváří svobodný život. Stali jsme se zastánci partnerství dovnitř i navenek a v tomto smyslu průkopníky mladého světa.

Ať si jiné sjezdy v německých zemích zneužívají jméno mládeže, jak chtějí. Sudetoněmecký sjezd roku 1973 se chápe jako setkání mládeže i stáří, především však jako kongres svobody – bez podívané, vojenských přehlídek a fanfár! Slunná země Jihotyrolanů mu k tomu dává úvodní slovo. Osud tohoto i našeho národního společenství bude pro všechny, kdo jsou dobré vůle, víc než jen úvodním slovem.

Dr. WALTER BECHER, poslanec Spolkového sněmu mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení

věta pokračuje na dalším listu ⟶