Milí krajané!

Už nezbývá dlouho a mnozí z nás se v Goldbachu opět setkají. Doufám, že si toto setkání nenechá ujít žádný krajan, kterému to jen trochu půjde.

Musíme mít na paměti, že uspořádat takovou akci není nic samozřejmého. Proto chci našemu krajanovi Hermannu Häuserovi a jeho manželce Ilse vyslovit nejsrdečnější díky za všechnu námahu, kterou vynaložili, aby nám toto setkání umožnili. Zároveň doufám, že se všichni včas přihlásili k přenocování.

V této souvislosti chci upozornit, že telefonní číslo uvedené ve 131. čísle Heimatbriefu bylo chybné. Správné číslo zní: Aschaffenburg (06021) 51595.

Jak se do Goldbachu dostat, jsem už popsal ve 131. čísle. Hostinec, kde jsme se scházeli i při našich dřívějších setkáních, si mnozí jistě ještě pamatují. Leží přímo na hlavní ulici a zdálky je vidět nápis „Zum Grünen Baum". Kromě toho jistě uvidíme i některé krajany v chebském kroji, protože na naše setkání přijede i Egerländer Gmoi z Dachau se svým čestným předsedou (Ehrenvüastäiha) Josefem Gareisem. Bude to veselé shledání, neboť kapela z Dachau, kterou naši krajané odtud přivezou, nám slibuje radostné chvíle. Příjemné povídání se starými přáteli a známými, které jsme dlouho neviděli, nás jistě všechny povzbudí.

Přijďte prosím v hojném počtu! Setkání jsme naplánovali tak, aby nepřipadlo na dobu prázdnin, což by mělo cestu značně usnadnit.

Od svatodušních svátků nás dělí už jen pár dní. Mnozí krajané navštíví setkání sudetských Němců v Mnichově. Znovu opakuji místo srazu slavkovských: hostinec „Zum Brückenwirt", 8 München 70, Ganghoferstraße 76. Dostanete se tam tramvají linky 2 směrem na výstaviště. Já se bohužel tohoto svatodušního setkání zúčastnit nemohu, protože mě moje firma spolu s manželkou vysílá na zotavenou do Eberbachu nad Neckarem. A takový velkorysý sociální dar se přece nemá odmítat, tak musím kvůli tomu na jiné věci rezignovat. Ale do Goldbachu určitě přijedu. Těším se na to obzvlášť, protože tam budeme my ze Slavkova a okolí opravdu jen mezi sebou.

Bylo by pěkné, kdyby se z našich řad našel někdo, kdo by měl chuť něco přednést. Přitom myslím na našeho zesnulého krajana Grilla. Svého času svou parodií na kuří oka velmi přispěl k všeobecnému veselí. Nemáme už mezi sebou žádného vtipálka? Žádného mladého krajana? Byl by srdečně vítán.

Nechci opomenout poděkovat všem dárcům, kteří přispěli na výbavu Heimatbriefu. Díky této štědré podpoře je totiž možné otisknout v HB o jeden obrázek ze staré vlasti navíc a nejednu smuteční zprávu lze zveřejnit zdarma.

Kvůli přiloženým poukázkám k platbě v HB se nikdo nemusí cítit dotčen. Mnozí krajané si poukázku přejí, jiní jsou naopak uraženi, protože svůj příspěvek platí včas. Nemohu ale vyhovět všem přáním najednou. Kdo poukázku nepotřebuje, ať ji prostě přehlédne. Já sám bych byl vděčný tomu, kdo by mě ve vydávání HB vystřídal. Když jsem tehdy náhle převzal tuto funkci, myslel jsem to jen jako dočasné řešení – jistě jsou mezi námi hodnější krajané, kteří by se této záležitosti kolem naší vlasti mohli věnovat lépe než já.