Školní výlety
„Počasí je jasné, den je krásný, prosíme pana učitele, aby šel ven." Tahle prosba adresovaná řediteli školy bývala občas na začátku odpoledního vyučování napsaná na školní tabuli.
Protože i pan Porsch měl slabost pro přírodu, této prosbě se často vyhovělo a jedno odpoledne přírodopisu se věnovalo pobytu venku. Kromě hadů, slepýšů a ptáků jsme při té příležitosti poznali i celou řadu jedlých hub, kterých jsme si předtím nevšímali. Pan Porsch dokázal při těchto vycházkách výborně bystřit náš pohled na přírodu a její tvory. Žluny, strakapoudy a datly černé, stejně jako dravci a veverky, poskytovaly bohatou látku k výuce, protože se jich tehdy vyskytovalo ještě hojně. Dnes tato stvoření visí vycpaná a zaprášená v pokojích lidí, kteří si hrají na šlechetné myslivce a ochránce přírody. Jak dlouho ještě, a i poslední ozdoba krajiny skončí pohřbená na smetišti.
Aby přišel na své i sport, pořádal se závod v běhu, nebo pan Porsch rozdělil rošťáky do dvou stejně silných skupin a pustil je proti sobě. S bujarou turistickou písní se pak nastupovala cesta domů.
Vrchní učitel Porsch se nezalekl ani výletů do vzdálenějšího okolí. Tak jsme v doprovodu mnoha dospělých navštívili klášter Teplá. Vzpomínám si, že nás při vstupu do muzea přivítala kompletní lidská kostra, ztělesňující smrt, s kosou na rameni. Dále bylo k obdivu vycpané bílé srnče a mnoho dalšího, co sedmiletý kluk vůbec nedokázal obsáhnout. Knihovna s 30 000 svazky a starými spisy pod sklem mě příliš nezaujala. Cestou ke klauzuře jsme museli projít křížovou chodbou, kam měly ženy jakéhokoli věku vstup zakázán. Když se tam přesto vplížily stará Klurzin a Putzn Rola, vykázal je doprovázející páter jízlivými slovy z místa. Na chodbě byly k vidění nástěnné malby, z nichž jedna se mi kvůli brutálnímu zobrazení vryla do paměti dodnes. Suroví váleční žoldnéři kopali do plačících matek, jejichž kojenci byli napíchnutí na halapartnách těch nelidských tvorů. „Lidské bestie v každé době."
O několik let později nás pan Porsch zavedl přes „Hanse Heilinga" do Karlových Varů na hostující představení cirkusu Henry. Mezi zvířecími umělci byli samozřejmě i sloni, a právě na tyto kolosy jsem musel na měšťance nachytat. Uprostřed vyučování se ředitel školy Porsch zeptal na barvu srsti slonů, a já bez rozmýšlení řekl „šedá", čímž jsem mu naletěl do jeho pasti. Mezi tolika exoty jsem si vůbec nevšiml, že sloni jsou bezsrstí.
Výlety s náboženským charakterem se dále podnikaly s matkami do Chlumu Svaté Maří a do Starého Rájova (Loreto). Ten druhý jsme my kluci navštěvovali méně z horlivosti víry, spíš kvůli okukování a chlubení. Loupežnickou jeskyni v Chlumu a vysokou věž v Loretu — kde byl vězněn zakladatel tepelského kláštera Hroznata — musel člověk jednou vidět, aby se mohl chlubit. Do Chebu se jelo vlakem. Tam jsem poprvé viděl, jak z cvičiště přichází s vojenskou hudbou celý pěší pluk. Nebyly to snad zážitky?
Ať už za to vděčíme komukoli, i dětství na venkově mělo svá kouzla, jejichž dojmy sahají až do zralejšího věku.
Heinrich Hess
Schulausflüge
„Das Wetter ist heiter, der Tag ist schön, wir bitten den Herrn Lehrer ins Freie zu geh'n." Diese Bitte an den Schulleiter stand mitunter bei Beginn des Nachmittagsunterrichtes an der Schultafel aufgezeichnet.
Nachdem Herr Porsch selbst eine Schwäche für die Landschaft hatte, wurde diesem Wunsche oft stattgegeben und ein Nachmittag der Naturgeschichte im Freien gewidmet. Außer Schlangen, Blindschleichen und Vögeln lernten wir bei der Gelegenheit auch eine ganze Menge eßbarer Pilze kennen, die wir vordem nicht beachtet hatten. Herr Porsch verstand es bei diesen Wanderungen ausgezeichnet, unseren Blick für die Natur und deren Geschöpfe zu schärfen. Grün-, Bunt- und Schwarzspechte sowie Greifvögel und Eichhörnchen boten reichen Stoff für den Unterricht, da sie noch in rauhen Mengen anzutreffen waren. Heute hängen diese Geschöpfe präpariert und verstaubt in den Zimmern von Leuten, die vorgeben, edles Waidwerk und Naturschutz zu betreiben. Wie lange noch und die letzte Zier der Landschaft liegt im Müllhaufen begraben.
Um den Sport genüge zu tun, wurde ein Wettrennen veranstaltet, oder Herr Porsch teilte die Rabauken in zwei gleichstarke Gruppen und ließ sie gegeneinander los. Mit einem schmissigen Wanderlied wurde schließlich der Heimweg angetreten.
Auch Ausflüge in die weitere Umgebung scheute Oberlehrer Porsch nicht. So besuchten wir in Begleitung vieler Erwachsener das Stift Tepl. Ich entsinne mich, daß uns beim Eintritt ins Museum ein komplettes menschliches Knochengerüst gegenüberstand, welches den Tod verkörpernd, eine Sense geschultert hatte. Weiters war ein ausgestopfter weißer Rehbock zu bestaunen und vieles andere mehr, was für einen 7jährigen Buben gar nicht zu überblicken war. Eine Bibliothek mit 30 000 Bänden und alten Schriften unter Glas konnte mir wenig Interesse entlocken. Am Weg zu den Clausuren mußten wir durch einen Kreuzgang, der für Frauen jeglichen Alters verboten war. Als sich die alte Klurzin und die Putzn Rola doch einschlichen, wurden sie vom führenden Pater mit giftigen Worten des Ortes verwiesen. Im Gang waren Randmalereien zu sehen, deren eine mir wegen der bestialischen Darstellung noch heute im Gedächtnis haftet. Brutale Kriegsknechte stießen mit den Füßen nach weinenden Müttern, deren Säuglinge auf den Hellebarden der Unmenschen aufgespießt waren. „Menschliche Bestien in jedem Zeitalter".
Jahre später führte uns Herr Porsch über „Hans Heiling" nach Karlsbad zu einer Gastvorstellung des Zirkus Henry. Unter den tierischen Künstlern gab es selbstverständlich auch Elefanten und gerade auf diese Kolosse mußte ich in der Bürgerschule hereinfallen. Mitten im Unterricht fragte Schuldirektor Porsch nach der Haarfarbe der Elefanten und ohne zu überlegen sagte ich „grau", womit ich in seine Falle getappt war. Unter den vielen Exoten war mir gar nicht aufgefallen, daß Elefanten unbehaart sind.
Ausflüge mit religiösem Charakter wurden ferner mit den Müttern nach Maria Kulm und Altkynsberg (Loretto) gemacht. Letztere von uns Jungen weniger aus Glaubenseifer als vielmehr wegen des Gaffens bzw. der Renommie aufgesucht. Die Räuberhöhle in Kulm und den hohen Turm in Loretto — wo der Stifter des Tepler Klosters „Hrosnata" gefangengehalten wurde — mußte man einmal gesehen haben, um angeben zu können. Bis Eger wurde mit der Eisenbahn gefahren. Dort habe ich zum erstenmal ein vollständiges Infanterie-Regiment mit Tschingderassa vom Übungsplatz einrücken sehen. Waren dies keine Erlebnisse?
Wem immer es zu danken ist, auch die Kindheit auf dem Lande hatte ihre Reize, deren Eindrücke bis ins reifere Alter reichen.
Heinrich Hess
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.