Auerbašský učitel v.v. a kronikář Rudolf Weber, nápomocný a nám vždy nakloněný, napsal v Stadt-Anzeigeru v červenci k slavnostnímu tématu mimo jiné příspěvek o nás, patronátních dětech města, s titulkem „Die Schlaggenwalder" (Slavkovští):

Jsme „služebně nejstarší" skupinou, s níž město Auerbach udržuje patronátní, resp. partnerský vztah; už v roce 2006 se mohlo slavit „50 let patronátu".

Po skončení druhé světové války a po protiprávním vyhnání z rodné vlasti přišli četní vyhnanci z domova i do Auerbachu a přičinili se o to, že se v našem městě opět dařilo lépe. Mezi nimi, často nesprávně nazývanými „uprchlíky", byli i mnozí obyvatelé města Schlaggenwald (Horní Slavkov) na Chebsku. Schlaggenwald ležel asi 15 km jihozápadně od Karlsbadu (Karlovy Vary) v kotlině Kaiserwaldu (Slavkovského lesa). Většina obyvatel byla ze své vlasti vyhnána a Češi, noví obyvatelé, zásadně změnili tvář tohoto kdysi úhledného městečka! Dnes se to místo jmenuje Horní Slavkov.

Převzetí patronátu nad Slavkovskými městem Auerbach se odehrálo v rámci velké slavnostní hodiny v (roku 1995 zbouraném) farním sále u Caritasheimu (dnes sv. Hedvika) při příležitosti 6. setkání krajanů v sobotu 11. srpna 1956. Tehdejší první starosta Fritz Finsterer předal občanům Schlaggenwaldu listinu. V ní se mimo jiné praví: „Občané obou hornických měst se pro celou budoucnost budou snažit v upřímném přátelství stále více srůstat…" Tomuto před 55 lety stanovenému cíli poslouží i shledání na Auerbašském Bürgerfestu 2011, i když se okruh slavkovských patronátních dětí stále zmenšuje. Smrt a přibývající věk umožňují bohužel už jen málokterým bývalým Slavkovským účast na Auerbašském Bürgerfestu. Našim hostům z bývalého Schlaggenwaldu srdečné Glückauf!

Další příspěvky Rudolfa Webera ve Stadtanzeigeru se týkaly patronátu města nad minolovkou „Auerbach" spolkového námořnictva (dříve „Neptun") a její posádkou, partnerství s francouzským městem Laneuveville devant Nancy (doslova přeloženo: Nové Město před Nancy) a s polským městem Osvětim (Auschwitz).

Teprve teď vím, odkud pocházím, když jsem znovu spatřil domov. Jsem celý kořenem její země a cítím se blízko počátku, jak nikdy předtím.

Teď mi zbývá všechno docenit: jak hluboko nás zranili až do morku kostí, i to, že sebekrásnější kousek země nikdy nenahradí kouzlo domova, který jsem ztratil.

Přesto se jako zázrakem ukazuje, jak silně její srdce bije v mém, takže ve bolesti cítím štěstí, jež jako díky teď stoupá dál vzhůru k NĚMU.

Elfriede Frank-Brandler, *1927 v Neusattlu u Lokte (Elbogen), chebská (egerlandská) básnířka

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Náš krajan Edmund Breitfelder (ročník 1934) píše o návštěvní cestě do staré vlasti:

O posledním červencovém víkendu se mi naskytla příležitost jet s rodinou svého syna do naší staré vlasti a ukázat jí, především také vnoučatům, místa jejich předků a zážitků mého mládí. Počasí bohužel nechtělo spolupracovat, pršelo.

Když jsme přijížděli od kopce Glatze (Lysina) přes Kaiserwald (Slavkovský les), krajina kolem zaniklého hornického městečka Lauterbach působila dojmem osamělé, nevlídné lesní stepi, jakési „tajgy". Na místo už upomíná jen pamětní kámen a informační tabule.

[obr] Náš bývalý kostel sv. Jiří u hřbitova. Nahoře na kostelní věži je vidět obnovený ochoz kolem bývalého bytu věžníka, u paty pak dřevem obedněný vzestup (s lešením); vpravo – na východní straně kostela – zakrývá husté, temné popínavé rostlinstvo (?) probořenou zeď kolem vysokého kostelního okna. Tam zeje otvor (díra). Scéna působí prázdně a vyklizeně, protože stromy v okolí kostela byly odstraněny; chybí také epitafy na jižní podélné straně kostela. Vstup do nitra chrámu není možný.

Ve Schönfeldu (Krásno) nás překvapil pěkně opravený kostel. Potěšující svědectví o zájmu na zachování historického dědictví! I náměstí působilo docela čistým, byť kvůli dešti liduprázdným dojmem. Otevřené dveře kostela nás zaujaly a přiměly k malé zastávce.

věta pokračuje na dalším listu ⟶