Odkud mám své dobré znalosti „o otopu"? Měl jsem tu vzácnou příležitost naučit se ve škole dělat dřevo. Nejeden metr jsem musel spolu s ostatními nařezat a nasekat, protože můj otec tam byl za války školníkem. Nakonec měla v zimě železná „kanonová" kamna ve třídách trochu zahřát učitele i žáky.

Použití dřeva jako osvědčeného topiva je – s podivem! – i v našich dnech znovu velmi žádané. Kdo by se netěšil, když ví, že je má pro chladné roční období bezpečně pod střechou a v suchu? F.P., podle příspěvku našeho znalého krajana Herberta Jakoba, Groß Umstadt, v Heimatbriefu č. 157 (září 1979)

Přinášíme zprávy, že

– závod o úřad českého prezidenta, který bude v březnu 2013 poprvé volen přímo lidem, je už v plném proudu. V přízni voličů stojí zcela vpředu bezpartijní bývalý předseda vlády Jan Fischer s asi 25 procenty; po něm následuje bývalý sociálnědemokratický premiér Miloš Zeman (18 %), Jiří Dienstbier ml. (8 %), místopředseda ČSSD a senátor. Ministr zahraničí a předseda spoluvládnoucí pravicově liberální strany TOP 09 Karel Schwarzenberg se v průzkumu pohybuje kolem sedmi procent. (Stav: polovina října 2012)

– česká vláda plánuje rozšíření těžby uranu ve vlastní zemi. Poslední uranový důl (ve střední Evropě) se nachází v Rožné na Českomoravské vrchovině. Těžba v roce 2011 činila 224 tun uranové rudy, hospodárná těžba je prý možná ještě asi pět let. Plánování se týká i nových těžebních lokalit. Koncepce počítá do budoucna s posílením využití jaderné energie. (Pozn.: Zdali by se něco nenašlo i na okraji Slavkovského lesa?)

– podle průzkumů veřejného mínění naprostá většina Čechů nevěří, že by bylo dobré a správné vůbec přemýšlet o loupeži sudetoněmeckého majetku. Podle Milana Kubeše, českého novináře.

– právní spor o zachování „kulturního dědictví", o kdysi světoznámé lázně Kyselka (Gießhübl-Sauerbrunn), ležící poblíž Karlových Varů po proudu Ohře, nyní pokračuje před pražským soudem. (Mimochodem ke „kulturnímu dědictví": Umí někdo zodpovědět otázku: „Kdo z vysídlených sudetských Němců Čechům něco 'odkázal'?") Spor vedou: firma „Karlovarská Mineralwasser AG" a „Sdružení na ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky"; druhé jmenované sdružení má podporu Rudolfa Mattoniho, pravnuka zakladatele Kyselky Heinricha Mattoniho. Situace je náramně zamotaná.

– město Cheb klade velký důraz na sudetoněmeckého turistu. Na více než 90 historických budovách byly umístěny trojjazyčné cedule (německy, česky, anglicky) s vysvětlivkami.

– rozhlednu postavenou v roce 1884 na Klínovci (1244 m) nechává její vlastník, obec Boží Dar, renovovat. Přispívají na to i dotace EU. Konec stavby: pozdní léto 2013.

– mnozí řidiči, protože rychlostní silnice R6 z Chebu do Karlových Varů je zpoplatněná, nyní jezdí silnicemi přes menší obce, aby ušetřili za mýtné. Rozzlobení místní obyvatelé požadují zrušení zpoplatnění, nebo alespoň zavedení zlevněné dálniční známky. Každé zlevnění jistě přivítají i „domovští turisté" ze Spolkové republiky Německo. F.P.

Členské země EU se v roce 2008 zavázaly postavit mimo zákon „veřejné schvalování, popírání nebo hrubé zlehčování genocidy (ničení existence, rozbití sociálního svazku, kolektivní zbavení práv a vysídlení...), zločinů proti lidskosti a válečných zločinů". (Pozn.: Platí to i zpětně?)

Vysídlení asi 15 milionů východních a sudetských Němců s více než dvěma miliony obětí na životech však od tohoto brutálního dění let 1945/46 dosud nebylo podrobeno žádnému trestnímu řízení. I přední němečtí politici – ministr zahraničí, spolkový prezident atd. – se tomuto nevyřízenému tématu vyhýbají a místo toho zdůrazňují, že vztahy s Polskem a Českem nikdy nebyly tak dobré jako dnes.

Přes čtvrtinu národa, jehož pamětníci brzy odejdou a zůstanou jen znalci politiky a práva obeznámení s tématem, se tak podařilo nedotčeně obejít!

Ale bezpráví, které není nazváno pravým jménem, není ze světa, i když například pražský parlament v roce 2002 jednomyslně posvětil kolektivní oloupení, masové vraždění a brutální vysídlení tím, že vyvolávající prezidentské dekrety prohlásil za legitimní, nezbytné a nezměnitelné.

Jak si však vysvětlit chování spolkoněmecké politiky a justice? Jak si vysvětlit nápadnou bezmocnost nás vysídlených od samého počátku? Je to jen vyhlídka na hospodářský blahobyt, nebo je to po nenaplnění mírové smlouvy odříkání se vlastního suverénního jednání? Je ve hře politická poddajnost a patolízalství? Je to snad dokonce politická naivita, která očekává odpovídající vstřícnou reakci druhé strany? Vzpomeňme na tehdejší odbývání vysídlených s příslibem řešení, jakmile státy, které vysídlení provedly, Polsko a Česko, budou přijaty do EU.

Pilnému, ale politicky vesměs nezúčastněnému lidu z velké části uniklo, že důležitý obsah zákona Kontrolní rady z roku 1945 byl takzvanou smlouvou 4+2 z roku 1992 učiněn německým právem (éra vlády Kohl–Genscher): k tomu patří ustanovení, že bezpráví způsobené Němcům nesmí být Němci stíháno! (Viz k tomu závěrečná poznámka!)

Tím nemohla být genocida spáchaná v letech 1945/46 z německé strany přihlášena už k Úmluvě OSN o genocidě z roku 1951 (éra vlády Adenauera). Pro svět tak tento problém zůstává neznámý!

K tomu přistoupilo v roce 1969 vzdání se německého Východu jako součást takzvaného zákona o reparačních škodách (éra vlády Brandt–Kiesinger). Obzvlášť politováníhodné je, že tyto existenciální otázky zůstávají z politické strany záměrně nezmiňovány a díky „politicky korektně" fungujícímu tisku jsou dodnes všeobecně neznámé.

věta pokračuje na dalším listu ⟶