Odkud mám své dobré znalosti „o otopu"? Měl jsem tu vzácnou příležitost naučit se ve škole dělat dřevo. Nejeden metr jsem musel spolu s ostatními nařezat a nasekat, protože můj otec tam byl za války školníkem. Nakonec měla v zimě železná „kanonová" kamna ve třídách trochu zahřát učitele i žáky.
Použití dřeva jako osvědčeného topiva je – s podivem! – i v našich dnech znovu velmi žádané. Kdo by se netěšil, když ví, že je má pro chladné roční období bezpečně pod střechou a v suchu? F.P., podle příspěvku našeho znalého krajana Herberta Jakoba, Groß Umstadt, v Heimatbriefu č. 157 (září 1979)
In der Zech legten wir beim Brandl-Wirtshaus noch eine Rast ein. Der Großvater hatte als Sattler unter Bauern und Fuhrleuten wegen der vielen zerrissenen „Untakummats" (Geschirre), Zügel und Peitschenstecken einen großen Bekanntenkreis. Einige von ihnen traf er in der Wirtsstube, beteiligte sich lebhaft an der Unterhaltung und ließ mir auch einmal einen Zug aus seinem Bierglas tun. Die Erlebnisse des Tages, das aufregende Gefühl, unter richtigen Männern zu sitzen, und der Schluck guten Bieres (Schlaggenwalder Bergbräu ließ grüßen!) mögen eine tiefe Wirkung ausgeübt haben, habe ich doch alles noch so frisch im Gedächtnis, als wäre es gestern gewesen.
Woher meine guten Kenntnisse „vom Gebrenn" kommen? Ich hatte die seltene Gelegenheit, Holzmachen in der Schule zu lernen. Manchen Meter mußte ich mitsägen und hacken, weil mein Vater während des Krieges dort Schuldener war. Schließlich sollten im Winter die eisernen Kanonenöfen in den Klassenzimmern Lehrer und Schüler ein wenig wärmen.
Der Einsatz von Holz als bewährtes Heizmaterial ist – man staune! – auch in unseren Tagen wieder sehr gefragt. Wer hat nicht Freude daran, wenn er es für die kalte Jahreszeit sicher unter Dach und Fach im Trockenen weiß? F.P.,
nach einem Beitrag unseres kundigen Lm. Herbert Jakob, Groß Umstadt, im Heimatbrief Folge 157 (Sept. 1979)
Přinášíme zprávy, že
– závod o úřad českého prezidenta, který bude v březnu 2013 poprvé volen přímo lidem, je už v plném proudu. V přízni voličů stojí zcela vpředu bezpartijní bývalý předseda vlády Jan Fischer s asi 25 procenty; po něm následuje bývalý sociálnědemokratický premiér Miloš Zeman (18 %), Jiří Dienstbier ml. (8 %), místopředseda ČSSD a senátor. Ministr zahraničí a předseda spoluvládnoucí pravicově liberální strany TOP 09 Karel Schwarzenberg se v průzkumu pohybuje kolem sedmi procent. (Stav: polovina října 2012)
– česká vláda plánuje rozšíření těžby uranu ve vlastní zemi. Poslední uranový důl (ve střední Evropě) se nachází v Rožné na Českomoravské vrchovině. Těžba v roce 2011 činila 224 tun uranové rudy, hospodárná těžba je prý možná ještě asi pět let. Plánování se týká i nových těžebních lokalit. Koncepce počítá do budoucna s posílením využití jaderné energie. (Pozn.: Zdali by se něco nenašlo i na okraji Slavkovského lesa?)
– podle průzkumů veřejného mínění naprostá většina Čechů nevěří, že by bylo dobré a správné vůbec přemýšlet o loupeži sudetoněmeckého majetku. Podle Milana Kubeše, českého novináře.
– právní spor o zachování „kulturního dědictví", o kdysi světoznámé lázně Kyselka (Gießhübl-Sauerbrunn), ležící poblíž Karlových Varů po proudu Ohře, nyní pokračuje před pražským soudem. (Mimochodem ke „kulturnímu dědictví": Umí někdo zodpovědět otázku: „Kdo z vysídlených sudetských Němců Čechům něco 'odkázal'?") Spor vedou: firma „Karlovarská Mineralwasser AG" a „Sdružení na ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky"; druhé jmenované sdružení má podporu Rudolfa Mattoniho, pravnuka zakladatele Kyselky Heinricha Mattoniho. Situace je náramně zamotaná.
– město Cheb klade velký důraz na sudetoněmeckého turistu. Na více než 90 historických budovách byly umístěny trojjazyčné cedule (německy, česky, anglicky) s vysvětlivkami.
– rozhlednu postavenou v roce 1884 na Klínovci (1244 m) nechává její vlastník, obec Boží Dar, renovovat. Přispívají na to i dotace EU. Konec stavby: pozdní léto 2013.
– mnozí řidiči, protože rychlostní silnice R6 z Chebu do Karlových Varů je zpoplatněná, nyní jezdí silnicemi přes menší obce, aby ušetřili za mýtné. Rozzlobení místní obyvatelé požadují zrušení zpoplatnění, nebo alespoň zavedení zlevněné dálniční známky. Každé zlevnění jistě přivítají i „domovští turisté" ze Spolkové republiky Německo. F.P.
## Blick nach „drüben"
Es wird berichtet, daß
– das Rennen um das Amt des tschechischen Staatspräsidenten, der im März 2013 erstmals direkt vom Volk gewählt wird, bereits im vollen Gange ist. In der Gunst der Wähler steht ganz vorn der parteilose ehemalige Ministerpräsident Jan Fischer mit etwa 25 Prozent; danach folgen der frühere soz. demokr. Premier Miloš Zeman (18%), Jiři Dienstbier jun. (8%), soz. dem. Vizechef und Senator. Außenminister und Vorsitzender der mitregierenden rechtslib. Partei TOP 09, Karel Schwarzenberg, liegt in der Umfrage bei knapp sieben Prozent. (Stand: Mitte Oktober 2012)
– die tschechische Regierung den Ausbau der Uranförderung im eigenen Land plant. Die letzte Uranmine (in Mitteleuropa) befindet sich in Roschna (Rožná) in der Böhmisch-Mährischen Höhe. Förderleistung 2011 224 t Uranerz, wirtschaftlicher Abbau angeblich noch fünf Jahre möglich. Die Planung erstreckt sich auch auf neue Förderstätten. Das Konzept sieht in Zukunft eine verstärkte Nutzung der Kernenergie vor. (Anm.: Ob man auch am Rande des Kaiserwaldes noch einmal fündig würde?)
– Meinungsumfragen zufolge die überwiegende Mehrheit der Tschechen nicht daran glaubt, daß es gut und richtig wäre, sich über den Raub sudetendeutschen Eigentums überhaupt Gedanken zu machen. Nach Milan Kubes, tschechischer Journalist.
– der Rechtsstreit um die Erhaltung des „Kulturerbes", um das einst weltberühmte Kurbad Gießhübl-Sauerbrunn, nahe Karlsbad egerabwärts gelegen, nun vor einem Prager Gericht weitergeht. (Apropos „Kulturerbe": Kann jemand die Frage beantworten: „Wer von den vertriebenen Sudetendeutschen hat den Tschechen etwas 'vererbt'?") Die Kontrahenten sind: Firma „Karlsbader Mineralwasser AG" und die „Assoziation für den Schutz und die Entwicklung des Kulturerbes der Tschechischen Republik"; letztere erhält Unterstützung von Rudolf Mattoni, dem Urenkel des Gießhübl-Gründers Heinrich Mattoni. Die Sachlage ist reichlich verworren.
– die Stadt Eger (Cheb) großen Wert auf den sudetendeutschen Touristen legt. An mehr als 90 historischen Gebäuden wurden dreisprachige Schilder (Deutsch, Tschechisch, Englisch) mit Erläuterungen angebracht.
– der im Jahre 1884 am Keilberg (1.244 m) erbaute Aussichtsturm vom Eigentümer, der Gemeinde Gottesgab (Boži Dar), renoviert wird. Dazu fließen auch Fördergelder der EU. Bauende: Spätsommer 2013.
– viele Autofahrer, weil die Schnellstraße R6 von Eger nach Karlsbad gebührenpflichtig ist, nun Straßen durch kleinere Orte benutzen, um Maut zu sparen. Die verärgerten Anwohner fordern die Aufhebung der Gebührenpflicht oder zumindest die Einführung einer verbilligten Vignette. Auch „Heimat-Touristen" aus der BRD werden jede Preissenkung begrüßen. F.P.
Členské země EU se v roce 2008 zavázaly postavit mimo zákon „veřejné schvalování, popírání nebo hrubé zlehčování genocidy (ničení existence, rozbití sociálního svazku, kolektivní zbavení práv a vysídlení...), zločinů proti lidskosti a válečných zločinů". (Pozn.: Platí to i zpětně?)
Vysídlení asi 15 milionů východních a sudetských Němců s více než dvěma miliony obětí na životech však od tohoto brutálního dění let 1945/46 dosud nebylo podrobeno žádnému trestnímu řízení. I přední němečtí politici – ministr zahraničí, spolkový prezident atd. – se tomuto nevyřízenému tématu vyhýbají a místo toho zdůrazňují, že vztahy s Polskem a Českem nikdy nebyly tak dobré jako dnes.
Přes čtvrtinu národa, jehož pamětníci brzy odejdou a zůstanou jen znalci politiky a práva obeznámení s tématem, se tak podařilo nedotčeně obejít!
Ale bezpráví, které není nazváno pravým jménem, není ze světa, i když například pražský parlament v roce 2002 jednomyslně posvětil kolektivní oloupení, masové vraždění a brutální vysídlení tím, že vyvolávající prezidentské dekrety prohlásil za legitimní, nezbytné a nezměnitelné.
Jak si však vysvětlit chování spolkoněmecké politiky a justice? Jak si vysvětlit nápadnou bezmocnost nás vysídlených od samého počátku? Je to jen vyhlídka na hospodářský blahobyt, nebo je to po nenaplnění mírové smlouvy odříkání se vlastního suverénního jednání? Je ve hře politická poddajnost a patolízalství? Je to snad dokonce politická naivita, která očekává odpovídající vstřícnou reakci druhé strany? Vzpomeňme na tehdejší odbývání vysídlených s příslibem řešení, jakmile státy, které vysídlení provedly, Polsko a Česko, budou přijaty do EU.
Pilnému, ale politicky vesměs nezúčastněnému lidu z velké části uniklo, že důležitý obsah zákona Kontrolní rady z roku 1945 byl takzvanou smlouvou 4+2 z roku 1992 učiněn německým právem (éra vlády Kohl–Genscher): k tomu patří ustanovení, že bezpráví způsobené Němcům nesmí být Němci stíháno! (Viz k tomu závěrečná poznámka!)
Tím nemohla být genocida spáchaná v letech 1945/46 z německé strany přihlášena už k Úmluvě OSN o genocidě z roku 1951 (éra vlády Adenauera). Pro svět tak tento problém zůstává neznámý!
K tomu přistoupilo v roce 1969 vzdání se německého Východu jako součást takzvaného zákona o reparačních škodách (éra vlády Brandt–Kiesinger). Obzvlášť politováníhodné je, že tyto existenciální otázky zůstávají z politické strany záměrně nezmiňovány a díky „politicky korektně" fungujícímu tisku jsou dodnes všeobecně neznámé.
## Politik für Vertriebene – ohne Chance?
Die Mitgliedsländer der EU haben sich 2008 verpflichtet, „das öffentliche Billigen, Leugnen oder gröbliche Verharmlosen von Völkermord (Vernichtung der Existenz, Zerstörung des Sozialverbands, kollektive Entrechtung und Vertreibung ...), Verbrechen gegen die Menschlichkeit und Kriegsverbrechen", unter Strafe zu stellen. (Anm.: Auch rückwirkend gültig?)
Die Vertreibung von rd. 15 Millionen Ost- und Sudetendeutschen mit über zwei Millionen Todesopfern ist jedoch seit diesem brutalen Geschehen der Jahre 1945/46 noch keinem Strafverfahren unterzogen worden. Auch von führenden Politikern Deutschlands – Außenminister, Bundespräsident usw. – wird dieses unerledigte Thema vermieden, statt dessen betont, daß die Beziehungen zu Polen und Tschechien noch nie so gut waren wie heute.
Über ein Viertel des Volkes, dessen Zeitzeugen bald abgetreten sein werden und dann nur noch mit dem Thema vertraute Politik- und Rechtskundige aufweist, konnte unbeschadet hinweggegangen werden!
Doch Unrecht, das nicht beim Namen genannt wird, ist nicht aus der Welt geschafft, wenn auch z.B. das Prager Parlament einstimmig 2002 die kollektive Beraubung, Massenmord und brutale Vertreibung sanktionierte, indem es die auslösenden Dekrete des Präsidenten als legitim, notwendig und unabänderlich erklärte.
Wie aber erklärt sich das Verhalten der bundesdeutschen Politik und der Justiz? Wie erklärt sich die auffällige Machtlosigkeit von uns Vertriebenen von Anfang an? Ist es nur die Aussicht auf wirtschaftliches Wohlergehen oder ist es nach Ausbleiben des Friedensvertrags der Verzicht auf eigenes souveränes Verhalten? Ist politisches Duckmäuser- und Kriechertum im Spiele? Ist es vielleicht gar politische Naivität, die eine entsprechend entgegenkommende Reaktion der Gegenseite erwartet? Man denke an die seinerzeitige Vertröstung einer Lösung gegenüber den Vertriebenen, sobald die Vertreiberstaaten Polen und Tschechien in der EU Aufnahme gefunden hätten.
Weitgehend entgangen ist dem fleißigen, aber politisch weitgehend uninteressierten Volk, daß wichtige Inhalte des Kontrollratsgesetzes von 1945 im sog. 4+2-Vertrag von 1992 zu deutschem Recht gemacht wurden (Ära Kohl-Genscher-Regierung): Dazu gehört die Bestimmung, daß Deutschen angetanes Unrecht von Deutschen nicht verfolgt werden darf! (S. dazu Schlußanmerkung!)
Dadurch konnte der 1945/46 erfolgte Völkermord schon zur 1951 beschlossenen UN-Völkermordkonvention von deutscher Seite nicht angemeldet werden (Ära Adenauer-Regierung). Für die Welt bleibt dadurch das Problem ohne Kenntnis!
Dazu kam 1969 die Preisgabe des Deutschen Ostens als Teil des sog. Reparationsschädengesetzes (Ära Brandt-Kiesinger-Regierung). Besonders beklagenswert ist, daß diese existentiellen Fragen von politischer Seite absichtlich unerwähnt bleiben und mit „politisch korrekt" funktionierender Presse bis heute allgemein unbekannt sind.
Eine späte Chance für die Vertriebenen bzw. nicht mehr vorhandenen Zeitzeugen wird es danach wohl erst geben können für die Nachkommen, wenn das Öffnen der Restarchive (England 2027,
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.