I letos jsem se znovu snažil zaujmout vás různými příspěvky a informacemi v našem Heimatbriefu. Podařilo se mi to?

Na tomto místě děkuji krajanům, kteří mě při mé práci podpořili.

Jak dlouho mi Všemohoucí ještě dá sílu být činný pro své krajany, to ví jen On.

Bylo by si přát a uvítat, kdyby se našel jiný, schopný krajan nižšího věku, ochotný tento zajímavý úkol po mně převzít. Kdo je k tomu ochoten?

Mnohému čtenáři jistě neujde, že jsem se tentokrát v úvodu vzdal jinak obvyklého ohlédnutí za všeobecně známými, už mnohokrát opakovanými domovskými zvyky, a místo toho jsem sepsal něco z toho, co mi už delší dobu leželo na srdci.

Nezlobte se na mě za to! F.P.

Patronátní město a jeho starosta Joachim Neuß přejí všem krajanům z Horního Slavkova a okolních vesnic i jejich rodinám požehnané vánoční svátky a dobrý nový rok!

[obr] Betlém v děkanském kostele v Horním Slavkově. Nezapomenutelný nám zůstává nádherný betlém na hlavním oltáři kostela svatého Jiří v době adventní a vánoční. Postavy svaté rodiny v životní velikosti ve chlévě v Betlémě, obklopené králi, pastýři a ovcemi, nabízely v celé šíři oltáře působivý obraz biblického příběhu (výjev narození Krista). (Viz také titulní snímek Heimatbriefu č. 6/2005.) Fotografii nám poskytla krajanka Franziska Dörfl, naposledy bytem v Krummendeichu. — (na snímku je vepsáno rukou: „Krippe" v. Schlaggenwald.)

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Prosinec – měsíc slunovratu: 2. 12. (ne) 1. adventní neděle 4. 12. (út) svatá Barbora („barborky" – třešňové větvičky) 6. 12. (čt) svatý Mikuláš 8. 12. (so) Neposkvrněné početí Panny Marie 9. 12. (ne) 2. adventní neděle (stavění betlému) 16. 12. (ne) 3. adventní neděle 21. 12. (pá) svatý Tomáš (začátek zimy, slunovrat) 23. 12. (ne) 4. adventní neděle 24. 12. (po) Štědrý den (s bohatými zvyky, např. několikero jídel, půlnoční mše; začátek dvanácti „drsných nocí") 25. 12. (út) slavnost Narození Páně, 1. svátek vánoční 26. 12. (st) svatý Štěpán, 2. svátek vánoční 31. 12. (po) Silvestr (Stará Štědrovka)

Je-li Barbora ve sněhu, bude Ježíšek v jeteli. Vítr a mlha v prosincových dnech věstí špatné jaro a špatný rok.

Leden – měsíc mrazu: 1. 1. (út) Nový rok 5. 1. (so) poslední „drsná noc" (svěcení vody, žehnání soli, křídy a kadidla) 6. 1. (ne) Tři králové – Kašpar, Melichar a Baltazar (C + M + B za „Christus Mansionem Benedicat", tedy „Kristus žehnej tomuto domu"), slavnost Zjevení Páně (Epifanie)

Je-li o svatém Antonínu (17. 1.) vzduch čistý, bývá rád suchý rok. Není-li do Tří králů zima, žádná už ani nepřijde. Lednové slunce nemá ani sílu, ani slast. Čím hlubší sníh, tím vyšší jetel.

Díkům není konce, vždyť jsme bohatí. Máme dvě ruce, ležíme měkce. Máme oči, uši, ústa. Na duchu i jinak jsme zdraví. Můžeme jít, kdo ví jak daleko. Od počátku, ke konci, k věčnosti.

Leontine von Groeling

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Vzpomíná ten, kdo to dobře zná

V našich zeměpisných šířkách bylo odjakživa nutné starat se o výrobu tepla. Zeměpisná poloha a rozmary počasí tuto nutnost ještě zvyšovaly. Vaření, topení, praní prádla patřily i doma v každé domácnosti k dennímu programu.

„Bez všeho se dá obejít, ale teplou jizbu člověk potřebuje", znělo obecně platné, lidové mínění.

Topný olej v naší době ještě neměl žádný význam, stejně tak plyn. Elektrický proud byl (příliš) drahý. Energie pocházela z jiných fosilních, respektive obnovitelných surovin: z uhlí a dřeva. Oba tyto „nosiče energie", topivo, jsme krátce a stručně nazývali „'s Gebrenn" (otop).

Když ve druhé polovině minulého století vypukla ropná a energetická krize a začala čím dál víc zastiňovat náš dosažený blahobyt, dostala se do popředí událostí znovu i starost o tento „otop", na kterou jsme už skoro zapomněli.

věta pokračuje na dalším listu ⟶