Z dějin víme: 28. června 1914 padl rakousko-uherský následník trůnu arcivévoda František Ferdinand, synovec císaře Františka Josefa I. (1830–1916), v Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny, za oběť atentátu srbských spiklenců. Atentát vyvolal první světovou válku. (Pozn.: „národnímu hrdinovi" Gavrilo Principovi se letos v létě v Srbsku staví pomníky, vskutku ušlechtilé gesto před vstupem do EU! Benešovy busty stejně smýšlejících nacionalistických kruhů ať se také přidají!)
Jednání ztroskotala, ultimátní lhůty vypršely. 28. července 1914 následovalo vyhlášení války Rakouska-Uherska Srbsku, začátkem srpna pak ještě řada dalších vzájemných prohlášení válečného stavu.
Panovníci z evropských knížecích rodů činili pod tlakem událostí vojenská rozhodnutí netušeného, neznámého dosahu. Mnohé lze pochopit jen z tehdejší situace a poměrů. Neměli bychom proto – zpětně – ukvapeně soudit, měli bychom se vyvarovat předsudků, neměli bychom zadržovat oprávněnou kritiku a měli bychom se pokusit vyvodit z dění poučení. „Ať děláš cokoli, jednej rozvážně a mysli na konec!" (Quidquid agis, prudenter agas et respice finem!) – Kdy mohla mít stará římská životní moudrost větší platnost a váhu (a měla by ji mít) než v oněch osudových měsících léta 1914?
František Josef I. z rodu Habsburků převzal roku 1848 těžký úřad. Hned na počátku své vlády musel čelit politickým nepokojům v monarchii, potlačit povstání Maďarů, vést války a přijmout ztráty území, tak: – 1848/49 proti Sardinskému království (spor o državy, handrkování o země), – 1859 proti Francii za Napoleona III. s postoupením Lombardie Itálii, – 1864 proti Dánsku (postoupení práv na Holštýnsko Prusku), – 1866 „bratrovražedná válka" proti Prusku (porážka u Hradce Králové), proti Itálii (vítězství u Custozzy a Lissy, přesto postoupení Benátska), – 1878 obsazení Bosny a Hercegoviny, 1908 začlenění do rakousko-uherské monarchie (!).
Ke konci 19. století zastínily stáří císaře rodinné rány osudu: – 1889 sebevražda korunního prince Rudolfa na zámku Mayerling, – 1898 zavraždění jeho manželky císařovny Alžběty (Sisi) v Ženevě.
Když napětí v mocenském uspořádání evropských států sílilo a vznikaly vojenské aliance, cítila se rakousko-uherská monarchie ohrožena. Jiskra ze Sarajeva na „balkánském sudu s prachem" stačila k tomu, aby zažehla světový požár.
Na jeho prahu vyhlásil císař manifest „Mým národům". Úryvek:
„Bylo mým nejvroucnějším přáním zasvětit léta, která mi jsou z Boží milosti ještě dopřána, dílu míru a uchránit mé národy před těžkými oběťmi a břemeny války. V radě Prozřetelnosti bylo rozhodnuto jinak... V této vážné hodině jsem si plně vědom celého dosahu svého rozhodnutí a své odpovědnosti před Všemohoucím. Vše jsem zvážil a uvážil. S klidným svědomím vstupuji na cestu, kterou mi ukazuje povinnost...
A já důvěřuji Všemohoucímu, že daruje mým zbraním vítězství."
Císař František Josef I., zahleděný do sebe, setrvává v modlitbě:
„Otče na nebesích, vládče sluncí, buď mi svědkem, jenž se k tobě v pokoře blíží! Já jsem tento boj nezačal! Já jsem nesel krvavou setbu! Přesto obklopen nepřáteli a závistivci, povolal jsem svůj lid do železné obrany, nechť tvůj duch obestírá naše zbraně, nám buď vítězství a tobě čest! Nech mě prožít radostnou hodinu, kterou můj duch dnes ještě jen váhavě chápe, kdy zlaté klasy, jiskřící hrozny znovu dozrají ve světle míru. Kdy žádná matka už nebude plakat zoufalstvím, pravda a právo už nebudou popírány, láska sjednotí národy země. Otče na nebesích, ochraňuj mou zemi!"
Sešlý monarcha se konce velkého zápolení národů a rozpadu habsburské monarchie už nedožil; zemřel v 86 letech 21. 11. 1916 ve Schönbrunnu u Vídně.
Pouhých 25 let po začátku první světové války, tedy před 75 lety, začala 1. září 1939 druhá světová válka, kterou my Sudetští Němci jako „noví říšští občané" nezavinili, ale po jejím konci jsme byli zbaveni práv, potlačováni, vyvlastněni a vyhnáni z domovské půdy.
Franz Pöttig
„Nešťastná je země, která potřebuje hrdiny." Bertolt Brecht (1898–1956), německý spisovatel, básník a režisér
An seiner Schwelle verkündete der Kaiser das Manifest „An meine Völker". Ein Auszug:
„Es war Mein sehnlichster Wunsch, die Jahre, die Mir durch Gottes Gnade noch beschieden sind, Werken des Friedens zu weihen und Meine Völker vor den schweren Opfern und Lasten des Krieges zu bewahren. Im Rate der Vorsehung war es anders beschlossen .... In dieser ernsten Stunde bin Ich Mir der ganzen Tragweite Meines Entschlusses und Meiner Verantwortung vor dem Allmächtigen voll bewußt. Ich habe alles geprüft und erwogen. Mit ruhigem Gewissen betrete Ich den Weg, den die Pflicht Mir weist ....
Und Ich vertraue auf den Allmächtigen, daß er Meinen Waffen den Sieg verleihen werde."
Kaiser Franz Joseph I., in sich gekehrt, verharrt im Gebet:
„Vater im Himmel, Lenker der Sonnen,
Zeuge für mich, der in Demut Dir naht!
Ich nicht habe den Kampf begonnen!
Ich nicht streute die blutige Saat!
Doch von Feinden und Neidern umgeben,
rief ich mein Volk zu eiserner Wehr,
laß Deinen Geist uns're Waffen umschweben,
uns sei der Sieg und Dir sei die Ehr'!
Laß mich die frohe Stunde erleben,
die heut' mein Geist ach nur zögernd begreift,
da goldene Ähren, funkelnde Reben
wieder im Lichte des Friedens gereift.
Da keine Mutter trostlos mehr weinet,
Wahrheit und Recht nicht länger verkannt,
Liebe die Völker der Erde vereinet.
Vater im Himmel, beschütze mein Land!"
Der greise Monarch erlebte das Ende des großen Völkerringens und die Auflösung der Habsburger Monarchie nicht mehr; er starb, 86jährig, am 21.11.1916 in Schönbrunn bei Wien.
Nur 25 Jahre nach Beginn des Ersten Weltkrieges, also vor 75 Jahren, begann am 1. September 1939 der Zweite Weltkrieg, den wir Sudetendeutschen als „neue Reichsbürger" nicht verschuldet haben, nach seinem Ende wir jedoch entrechtet, unterdrückt, enteignet und von der heimatlichen Scholle vertrieben wurden.
Franz Pöttig
„Unglücklich das Land, das Helden nötig hat."
Bertolt Brecht (1898-1956),
deutscher Schriftsteller, Dichter und Regisseur
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Malá vesnička je na prodej! Název nemovitosti: Wittine (č. Vitín), okres Ústí nad Labem, velikost pozemku: VB (k jednání), cena: 14 600 eur, paušálně, zprostředkovatel prodeje (prodávající/vlastník): český stát (ČR), vlastníci: sudetoněmečtí ovocnáři, v letech 1945/46 podle Benešových dekretů zbaveni práv, vyvlastněni, nasazeni na nucené práce, vyhnáni. Poloha: České středohoří, výhledová a idylická poloha na návrší nad Labem, chráněná krajinná oblast, stav budov a stájí: zchátralý, poslední obyvatel: hostinský (do roku 1965).
Poznámky: Více než třetina českého národního majetku se skládá z protiprávně zabaveného sudetoněmeckého majetku.
„Obchodní nápad" jeho prodeje otevírá netušené možnosti! Kdo očekává, že výnosy z prodeje jsou určeny na odškodnění bývalých německých vlastníků, je na omylu.
„Hodnotové společenství EU" dosud ani nemrkne nad těmito novými praktikami. Raději poskytuje svému členu Česku, stejně jako každý rok od rozšíření na východ v roce 2004, miliardové částky „strukturální pomoci".
Kdo udělá první krok, odváží se do toho jít a projeví zájem o toto lákavé sousto? Potomci obyvatel Wittine a jejich děti snad? Nebo dává stejně chladnokrevné jako drzé zacházení českého státu s poválečnou minulostí ještě důvod k zamyšlení?
(Ze zpráv Rádia Praha, ze Sudetenpost č. 2 a 3/2014)
## „Sonderangebot"
Ein kleines Dorf steht zum Verkauf an!
Name der Liegenschaft: Wittine (tsch. Vitín), Kreis Aussig a.d. Elbe (tsch. Ustí nad Labem),
Größe des Areals: VB (verhandelbar),
Preis: 14.600 Euro, als Pauschale,
Immobilienverwertung (Verkäufer/Besitzer): Tschechischer Staat (CR),
Eigentümer: Sudetendeutsche Obstbauern, 1945/46 gemäß B-Dekrete entrechtet, enteignet, zwangsverpflichtet, vertrieben.
Lage: Böhmisches Mittelgebirge, aussichtsreich und idyllisch auf einer Anhöhe über der Elbe gelegen, Naturschutzgebiet,
Zustand der Gebäude und Stallungen: ruinös,
Letzter Bewohner: Kneipenwirt (bis 1965).
Anmerkungen:
Mehr als ein Drittel des tschechischen Volksvermögens besteht aus widerrechtlich beschlagnahmtem sudetendeutschen Eigentum.
Die „Geschäftsidee" seines Verkaufs eröffnet ungeahnte Möglichkeiten! Wer erwartet, daß Verkaufserlöse für die Entschädigung der früheren deutschen Eigentümer gedacht sind, befindet sich auf dem Holzweg.
Die „Wertegemeinschaft der EU" zuckt bisher ob der neuen Praktika nicht einmal mit den Schultern. Sie greift ihrem Mitglied Tschechien wie jedes Jahr seit der Osterweiterung 2004 lieber mit Milliarden-Beträgen an „Strukturhilfen" unter die Arme.
Wer macht den Anfang, wagt den Einstieg und zeigt Interesse für das verlockende Schnäppchen? Die Nachfahren der Wittiner und ihre Kinder etwa? Oder gibt der ebenso kaltschnäuzige wie dreiste Umgang des tschechischen Staates mit der Nachkriegsvergangenheit noch Anlaß zu Bedenken? F. P.
(Aus Nachrichten Radio Prag,
aus Sudetenpost Nr. 2 u. 3/2014)
Když ti do oka vhrkne slza, zápolíš, dokud nezazáří hvězdy; pak zvedni oko ke světlu hvězd, to osuší všechen pláč. Radost dne, žal dne, nejistá dálka života – jak malé a ubohé se to všechno zdá, podržíš-li to ve světle hvězd.
## Lebensweisheit
Wenn dir ins Aug' die Träne bricht,
so ringe, bis die Sterne scheinen;
dann heb' dein Aug' zum Sternenlicht,
das trocknet alles Weinen.
Des Tages Glück, des Tages Harm,
des Lebens ungewisse Ferne –
wie wird dies alles klein und arm,
hält man's ins Licht der Sterne.
V důsledku voleb do Německého spolkového sněmu v září 2013 vznikla po zdlouhavých jednáních překvapivě velká koalice (GroKo) stran CDU/CSU a SPD, která poté převzala vládní záležitosti. I v Česku se ještě děly věci a zázraky:
Země po týdnech trýznivého čekání dostala novou vládu středolevé koalice sociálních demokratů (ČSSD), protestního hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše a křesťanských demokratů (KDU-ČSL), která vzešla ze svobodných voleb. Novým premiérem se stal sociální demokrat Bohuslav Sobotka.
Připomeňme si předehru: na začátku roku 2013 odcestoval tehdejší premiér Petr Nečas od Vltavy k Isaře, pronesl 21. února v Mnichově v kruzích vyhnanců bouřlivě aplaudovaný projev (viz EHB 3/2013), musel však brzy nato kvůli různým prohřeškům spustit plachty a byl v Praze odstaven. Následovala jako přechodné řešení „úřednická vláda" ochotná prezidentu Miloši Zemanovi, vedená premiérem Jiřím Rusnokem. Za jeho úřadování se odehrálo zjevné, pikantní zákulisní dohadování: manželka předchozího prezidenta Václava Klause, Livia Klausová, která Zemana podporovala ve volební kampani, byla „odměněna" postem velvyslankyně na Slovensku. Klientelismus? Proč by to u Čechů mělo být jinak? Římsko-latinské přísloví „Ruka ruku myje" (Manus manum lavat) má věčnou platnost!
Sobotka se v březnu při své úvodní návštěvě v Berlíně sešel k rozhovorům s kancléřkou Angelou Merkelovou a spolkovým prezidentem Joachimem Gauckem. Sudetoněmecká otázka při této návštěvě nebyla tématem.
Citlivý host přece nesměl být v žádném případě znechucen!
## Blick über den Zaun
Als Ergebnis der Wahlen zum Deutschen Bundestag im September 2013 kam nach zähen Verhandlungen überraschend eine Große Koalition (GroKo) aus den Parteien CDU/CSU und SPD zustande, die danach die Regierungsgeschäfte übernahm. Auch in Tschechien geschahen noch Zeichen und Wunder:
Das Land bekam nach Wochen quälenden Wartens eine neue Mitte-Links-Regierung aus Sozialdemokraten (ČSSD), der Protestbewegung ANO des Milliardärs Andrej Babiš und den Christdemokraten (KDU-ČSL), die aus freien Wahlen hervorging. Neuer Premierminister wurde der Sozialdemokrat Bohuslav Sobotka.
Man erinnere sich der Vorgeschichte: Zum Jahresbeginn 2013 reiste der damalige Premier Petr Nečas von der Moldau an die Isar, hielt am 21. Feber in München eine in Vertriebenenkreisen vielbejubelte Rede (siehe EHB 3/2013), mußte bald darauf wegen verschiedener Verfehlungen die Segel streichen und wurde in Prag abserviert. Es folgte als Interimslösung die dem Staatspräsidenten Miloš Zeman willfährige „Expertenregierung" von MinPr Jiři Rusnok. In seiner Amtszeit geschah eine offensichtliche, pikante Kungelei: Die Ehefrau des vorherigen StaatsPr Vaclav Klaus, Livie Klausová, die Zeman im Wahlkampf unterstützte, wurde mit dem Botschafterposten in der Slowakei „belohnt". Filzokratie? Warum sollte es bei den Tschechen anders sein? Der römisch-lateinische Satz „Eine Hand wäscht die andere" (Manus manum lavat) hat ewig Gültigkeit!
Sobotka traf im März bei seinem Antrittsbesuch in Berlin mit Kanzlerin Angela Merkel und Bundespräsident Joachim Gauck zu Gesprächen zusammen. Die Sudetendeutsche Frage war bei diesem Besuch kein Thema.
Der empfindliche Gast durfte doch keinesfalls vergrämt werden!
F. P.
„Stále znovu se musí slyšet nebo číst o ztrátě domova, která nás postihla. To mi připomíná mnohé z mých duchovních vychovatelů, jako například našeho chebského vlasteneckého básníka Otto Zerlika, kterého to pokaždé rozhořčilo a rozzlobilo. My vyhnanci prý přece nejsme tak bezstarostní, abychom svou vzácnou vlast jen tak ztratili. Podle jeho mínění to bylo správně řečeno: ‚Svou vlast jsme neztratili jako prázdnou náprsní tašku, nám ji vzali, aniž se nás kdo ptal...' Spisovnou němčinou dodával: uloupena, vyrvána, 800 let naší kultury zničeno. Další účastníci jednání, jako Ernst Bartl, Hans Ströher, Walter Preißler, Ernst Schneider, Anton Rödl, spolkový ministr Hans-Christoph Seebohm, Walter Becher, se k němu obšírně přidávali.
Ano, na to myslím, když dnes ještě v našem tisku čtu o ‚ztracené vlasti', nebo když se v rozhovorech pro bezpráví vyhnání používá zlehčující výraz ‚vystěhování'."
– Podle příspěvku krajana Alberta Reicha, Stuttgart, předsedy Pracovního kruhu chebských kulturních tvůrců (zkr. AEK), v časopise „Der Egerländer", číslo 2/14, Karlsbader Zeitung, číslo 3/14 a také v našem EHB, číslo 2/14, a jiných(?) –
## Noch einmal: „Verlust der Heimat"
„Immer wieder muß man hören oder lesen vom Verlust der Heimat, der uns betroffen habe. Das erinnert mich an so manchen meiner geistigen Ziehväter, wie zum Beispiel an unseren Egerländer Heimatdichter Otto Zerlik, der sich jedes Mal darüber
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.