Z dějin víme: 28. června 1914 padl rakousko-uherský následník trůnu arcivévoda František Ferdinand, synovec císaře Františka Josefa I. (1830–1916), v Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny, za oběť atentátu srbských spiklenců. Atentát vyvolal první světovou válku. (Pozn.: „národnímu hrdinovi" Gavrilo Principovi se letos v létě v Srbsku staví pomníky, vskutku ušlechtilé gesto před vstupem do EU! Benešovy busty stejně smýšlejících nacionalistických kruhů ať se také přidají!)

Jednání ztroskotala, ultimátní lhůty vypršely. 28. července 1914 následovalo vyhlášení války Rakouska-Uherska Srbsku, začátkem srpna pak ještě řada dalších vzájemných prohlášení válečného stavu.

Panovníci z evropských knížecích rodů činili pod tlakem událostí vojenská rozhodnutí netušeného, neznámého dosahu. Mnohé lze pochopit jen z tehdejší situace a poměrů. Neměli bychom proto – zpětně – ukvapeně soudit, měli bychom se vyvarovat předsudků, neměli bychom zadržovat oprávněnou kritiku a měli bychom se pokusit vyvodit z dění poučení. „Ať děláš cokoli, jednej rozvážně a mysli na konec!" (Quidquid agis, prudenter agas et respice finem!) – Kdy mohla mít stará římská životní moudrost větší platnost a váhu (a měla by ji mít) než v oněch osudových měsících léta 1914?

František Josef I. z rodu Habsburků převzal roku 1848 těžký úřad. Hned na počátku své vlády musel čelit politickým nepokojům v monarchii, potlačit povstání Maďarů, vést války a přijmout ztráty území, tak: – 1848/49 proti Sardinskému království (spor o državy, handrkování o země), – 1859 proti Francii za Napoleona III. s postoupením Lombardie Itálii, – 1864 proti Dánsku (postoupení práv na Holštýnsko Prusku), – 1866 „bratrovražedná válka" proti Prusku (porážka u Hradce Králové), proti Itálii (vítězství u Custozzy a Lissy, přesto postoupení Benátska), – 1878 obsazení Bosny a Hercegoviny, 1908 začlenění do rakousko-uherské monarchie (!).

Ke konci 19. století zastínily stáří císaře rodinné rány osudu: – 1889 sebevražda korunního prince Rudolfa na zámku Mayerling, – 1898 zavraždění jeho manželky císařovny Alžběty (Sisi) v Ženevě.

Když napětí v mocenském uspořádání evropských států sílilo a vznikaly vojenské aliance, cítila se rakousko-uherská monarchie ohrožena. Jiskra ze Sarajeva na „balkánském sudu s prachem" stačila k tomu, aby zažehla světový požár.

Na jeho prahu vyhlásil císař manifest „Mým národům". Úryvek:

„Bylo mým nejvroucnějším přáním zasvětit léta, která mi jsou z Boží milosti ještě dopřána, dílu míru a uchránit mé národy před těžkými oběťmi a břemeny války. V radě Prozřetelnosti bylo rozhodnuto jinak... V této vážné hodině jsem si plně vědom celého dosahu svého rozhodnutí a své odpovědnosti před Všemohoucím. Vše jsem zvážil a uvážil. S klidným svědomím vstupuji na cestu, kterou mi ukazuje povinnost...

A já důvěřuji Všemohoucímu, že daruje mým zbraním vítězství."

Císař František Josef I., zahleděný do sebe, setrvává v modlitbě:

„Otče na nebesích, vládče sluncí, buď mi svědkem, jenž se k tobě v pokoře blíží! Já jsem tento boj nezačal! Já jsem nesel krvavou setbu! Přesto obklopen nepřáteli a závistivci, povolal jsem svůj lid do železné obrany, nechť tvůj duch obestírá naše zbraně, nám buď vítězství a tobě čest! Nech mě prožít radostnou hodinu, kterou můj duch dnes ještě jen váhavě chápe, kdy zlaté klasy, jiskřící hrozny znovu dozrají ve světle míru. Kdy žádná matka už nebude plakat zoufalstvím, pravda a právo už nebudou popírány, láska sjednotí národy země. Otče na nebesích, ochraňuj mou zemi!"

Sešlý monarcha se konce velkého zápolení národů a rozpadu habsburské monarchie už nedožil; zemřel v 86 letech 21. 11. 1916 ve Schönbrunnu u Vídně.

Pouhých 25 let po začátku první světové války, tedy před 75 lety, začala 1. září 1939 druhá světová válka, kterou my Sudetští Němci jako „noví říšští občané" nezavinili, ale po jejím konci jsme byli zbaveni práv, potlačováni, vyvlastněni a vyhnáni z domovské půdy.

Franz Pöttig

„Nešťastná je země, která potřebuje hrdiny." Bertolt Brecht (1898–1956), německý spisovatel, básník a režisér

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Malá vesnička je na prodej! Název nemovitosti: Wittine (č. Vitín), okres Ústí nad Labem, velikost pozemku: VB (k jednání), cena: 14 600 eur, paušálně, zprostředkovatel prodeje (prodávající/vlastník): český stát (ČR), vlastníci: sudetoněmečtí ovocnáři, v letech 1945/46 podle Benešových dekretů zbaveni práv, vyvlastněni, nasazeni na nucené práce, vyhnáni. Poloha: České středohoří, výhledová a idylická poloha na návrší nad Labem, chráněná krajinná oblast, stav budov a stájí: zchátralý, poslední obyvatel: hostinský (do roku 1965).

Poznámky: Více než třetina českého národního majetku se skládá z protiprávně zabaveného sudetoněmeckého majetku.

„Obchodní nápad" jeho prodeje otevírá netušené možnosti! Kdo očekává, že výnosy z prodeje jsou určeny na odškodnění bývalých německých vlastníků, je na omylu.

„Hodnotové společenství EU" dosud ani nemrkne nad těmito novými praktikami. Raději poskytuje svému členu Česku, stejně jako každý rok od rozšíření na východ v roce 2004, miliardové částky „strukturální pomoci".

Kdo udělá první krok, odváží se do toho jít a projeví zájem o toto lákavé sousto? Potomci obyvatel Wittine a jejich děti snad? Nebo dává stejně chladnokrevné jako drzé zacházení českého státu s poválečnou minulostí ještě důvod k zamyšlení?

(Ze zpráv Rádia Praha, ze Sudetenpost č. 2 a 3/2014)

Když ti do oka vhrkne slza, zápolíš, dokud nezazáří hvězdy; pak zvedni oko ke světlu hvězd, to osuší všechen pláč. Radost dne, žal dne, nejistá dálka života – jak malé a ubohé se to všechno zdá, podržíš-li to ve světle hvězd.

V důsledku voleb do Německého spolkového sněmu v září 2013 vznikla po zdlouhavých jednáních překvapivě velká koalice (GroKo) stran CDU/CSU a SPD, která poté převzala vládní záležitosti. I v Česku se ještě děly věci a zázraky:

Země po týdnech trýznivého čekání dostala novou vládu středolevé koalice sociálních demokratů (ČSSD), protestního hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše a křesťanských demokratů (KDU-ČSL), která vzešla ze svobodných voleb. Novým premiérem se stal sociální demokrat Bohuslav Sobotka.

Připomeňme si předehru: na začátku roku 2013 odcestoval tehdejší premiér Petr Nečas od Vltavy k Isaře, pronesl 21. února v Mnichově v kruzích vyhnanců bouřlivě aplaudovaný projev (viz EHB 3/2013), musel však brzy nato kvůli různým prohřeškům spustit plachty a byl v Praze odstaven. Následovala jako přechodné řešení „úřednická vláda" ochotná prezidentu Miloši Zemanovi, vedená premiérem Jiřím Rusnokem. Za jeho úřadování se odehrálo zjevné, pikantní zákulisní dohadování: manželka předchozího prezidenta Václava Klause, Livia Klausová, která Zemana podporovala ve volební kampani, byla „odměněna" postem velvyslankyně na Slovensku. Klientelismus? Proč by to u Čechů mělo být jinak? Římsko-latinské přísloví „Ruka ruku myje" (Manus manum lavat) má věčnou platnost!

Sobotka se v březnu při své úvodní návštěvě v Berlíně sešel k rozhovorům s kancléřkou Angelou Merkelovou a spolkovým prezidentem Joachimem Gauckem. Sudetoněmecká otázka při této návštěvě nebyla tématem.

Citlivý host přece nesměl být v žádném případě znechucen!

„Stále znovu se musí slyšet nebo číst o ztrátě domova, která nás postihla. To mi připomíná mnohé z mých duchovních vychovatelů, jako například našeho chebského vlasteneckého básníka Otto Zerlika, kterého to pokaždé rozhořčilo a rozzlobilo. My vyhnanci prý přece nejsme tak bezstarostní, abychom svou vzácnou vlast jen tak ztratili. Podle jeho mínění to bylo správně řečeno: ‚Svou vlast jsme neztratili jako prázdnou náprsní tašku, nám ji vzali, aniž se nás kdo ptal...' Spisovnou němčinou dodával: uloupena, vyrvána, 800 let naší kultury zničeno. Další účastníci jednání, jako Ernst Bartl, Hans Ströher, Walter Preißler, Ernst Schneider, Anton Rödl, spolkový ministr Hans-Christoph Seebohm, Walter Becher, se k němu obšírně přidávali.

Ano, na to myslím, když dnes ještě v našem tisku čtu o ‚ztracené vlasti', nebo když se v rozhovorech pro bezpráví vyhnání používá zlehčující výraz ‚vystěhování'."

– Podle příspěvku krajana Alberta Reicha, Stuttgart, předsedy Pracovního kruhu chebských kulturních tvůrců (zkr. AEK), v časopise „Der Egerländer", číslo 2/14, Karlsbader Zeitung, číslo 3/14 a také v našem EHB, číslo 2/14, a jiných(?) –

věta pokračuje na dalším listu ⟶