⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Na zadní straně pamětního kamene nad znakovým štítem „Sudetenland" (Sudety) stojí psáno:
„Vzpomínáme na oběti, které zemřely v táboře nebo během transportu a byly pohřbeny na hřbitově ve Wiesau. Děkujeme všem úřadům, organizacím a církevním obcím i ženám a mužům z řad obyvatel Wiesau, kteří nezištně pomáhali vykořeněným lidem v jejich nouzi. Varujeme, aby byla lidská práva ctěna u každého člověka. Válka a vyhnání se už nikdy nesmí opakovat. Zřízeno v roce 2012 Sudetoněmeckým krajanským sdružením, okresní skupinou Tirschenreuth."
Vedle je ještě deska s tímto konstatováním:
„Nakonec úspěšné začlenění celkem více než 15 milionů uprchlíků a vysídlenců v poválečném Německu, vyhladovělém a těžce poznamenaném válkou, bylo obdivuhodným výkonem celého obyvatelstva, ovšem za vysokou cenu ztráty domova a identity lidí ze Sudet a z bývalých německých východních území."
Poznámka: Heimatbrief děkuje městysu Wiesau za jeho podporu.
F.P.
fern. Der organisierte Abtransport, der nach dem Potsdamer Protokoll der Siegermächte ‚in ordnungsgemäßer und humaner Weise' erfolgen sollte, war für die Menschen in den Güterzügen eine demütigende Fahrt in die völlige Ungewißheit.
Mit wenigen Habseligkeiten in Koffern und Rucksäcken überlebten viele die oft wochenlangen Strapazen des Transportes von Lager zu Lager nicht. Viele andere nahmen sich aus Verzweiflung das Leben."
An der Rückseite des Gedenksteins über dem Wappenschild „Sudetenland" steht zu lesen:
„Wir gedenken der Opfer, die im Lager oder während des Transportes verstorben sind und auf dem Friedhof in Wiesau bestattet wurden.
Wir danken allen Behörden, Organisationen und Kirchengemeinden sowie den Frauen und Männern der Wiesauer Bevölkerung, die in selbstloser Weise den entwurzelten Menschen in ihrer Not geholfen haben.
Wir mahnen, daß die Menschenrechte von jedermann geachtet werden. Krieg und Vertreibung dürfen sich nie mehr wiederholen.
Errichtet im Jahre 2012 von der Sudetendeutschen Landsmannschaft, Kreisgruppe Tirschenreuth."
Daneben befindet sich noch eine Tafel mit folgender Feststellung:
„Die letztlich erfolgreiche Eingliederung der insgesamt mehr als 15 Millionen Flüchtlinge und Heimatvertriebenen im ausgehungerten und vom Krieg schwer gezeichneten Nachkriegsdeutschland war eine bewundernswerte Leistung der gesamten Bevölkerung, allerdings zum hohen Preis des Verlustes der Heimat und der Identität der Menschen aus dem Sudetenland und den ehemaligen deutschen Ostgebieten."
Anmerkung: Der Heimatbrief dankt der Marktgemeinde Wiesau für ihre Unterstützung.
F.P.
A kdyby mi bylo sebehůř, a kdybych zemřel na silnici, nechci se jako zbabělý sluha tebe, ó domove, zříci!
Zakořeňuji jako strom tak silně v půdě svého domova, duchem i tělem, krví i morkem, každým svým gestem!
Jak bych se sám mohl vykořenit a na cizí půdě prospívat? Dejte mi prostor a nechte mě hluboko uvnitř celého zasvětit se domovu!
Vysoko se pne koruna ke světlu a její písně šumí. Ó světe domova, já tebe a ty mne nemůžeš vyměnit!
Johann Alboth, egerlandský spisovatel, narozen 1861 ve Svaté Kateřině (St. Joachimsthal), zemřel 1940 v Altrohlau
Pozn. Blaze tomu, kdo si dokázal tak upřímný cit k domovu zachovat až do dneška!
## Heimattreue
Und ging' es mir auch noch so schlecht,
und stürb' ich auf der Straßen,
ich will nicht wie ein feiger Knecht
von dir, o Heimat, lassen!
Ich wurzle wie ein Baum so stark
in meiner Heimaterde,
mit Geist und Leib, mit Blut und Mark,
mit jeglicher Gebärde!
Wie könnt' ich selbst entwurzeln mich,
auf fremdem Grund gedeihen?
Gebt Raum und laßt tief innerlich
mich ganz der Heimat weihen!
Hoch strebt die Krone nach dem Licht
und ihre Lieder rauschen.
O Heimatwelt, ich kann dich nicht
und du mich nicht vertauschen!
Johann Alboth, Egerländer Schriftsteller,
geb. 1861 in St. Joachimsthal,
gest. 1940 in Altrohlau
Anm. Wohl dem, der sich ein so inniges Heimatgefühl bis heute bewahren konnte!
Ožívá obraz, milý obraz: ve světle lampy, večer mírný, milovaná matko, tvá tvář... Světnice je teplá. Ticho promlouvá, hodiny tiše odbíjejí hodinu. Jak krátký je takový zimní den!
Kolovrat vrní svou starou píseň, vánoční kaktus zase kvete. Selský stůl nese chléb a víno. Snad ještě dnes někdo zavítá?
Ve chlévě spokojeně bučí kráva. I zvíře a pole mají teď klid. U okraje kamen sní kocour. Co by mu tak asi uniklo?
Sníh padá hustý a měkký jak peřina. Do pohádkové říše je začarován dům i dvůr, les kolem dokola. Studna je zamrzlá a němá.
Ode dveří i vrat vane jemná vůně. Vánoce už jsou ve vzduchu cítit. Tento důvěrný obraz nikdo nevyhasí: Bylo, bývalo, v rodném domě!
Margareta Pschornová (1922–1987) – egerlandská básnířka
## Winter im Elternhaus
Ein Bild lebt auf, ein liebes Bild:
Im Lampenschimmer abendmild,
geliebte Mutter, dein Gesicht ...
Die Stub' ist warm. Die Stille spricht,
die Uhr gibt leis' den Stundenschlag.
Wie kurz ist so ein Wintertag!
Das Spinnrad surrt sein altes Lied,
der Weihnachtskaktus wieder blüht.
Der Bauerntisch trägt Brot und Wein.
Vielleicht kehrt heut' noch jemand ein?
Im Stall behaglich brummt die Kuh.
Nun hat auch Tier und Feld die Ruh'.
Beim Ofensims der Kater träumt.
Was wär's denn, was er jetzt versäumt?
Der Schnee fällt dick und polsterweich.
Verzaubert in ein Märchenreich
sind Haus und Hof, der Wald ringsum.
Der Brunnen ist vereist und stumm.
Aus Tür und Tor weht feiner Duft.
Die Weihnacht liegt schon in der Luft.
Dies traute Bild löscht niemand aus:
Es war einmal im Elternhaus!
Margareta Pschorn
(1922-1987) – Egerländer Lyrikerin
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Jako v nejednom městě českých zemí, i v nám blízkém lázeňském městě Karlovy Vary (Karlsbad) stál pomník oblíbeného císařskokrálovského panovníka Josefa II. (1741–1790), syna císařovny Marie Terezie (1717–1780, vládla od roku 1740). Stál v městské části Fischern.
V roce 1918 se bronzová socha reformami nakloněného panovníka z rodu Habsburků, vychovaného v duchu katolického osvícenství, stala pro nové mocnáře po zabrání (anexi) Sudet, tehdy ještě nazývaných také „německé Čechy", československou republikou nepřijatelnou; měla být odstraněna. Obyvatelstvo Karlových Varů bylo pobouřeno, stěžovalo si a láteřilo. Karlovarští vnímali tento krok jako další ponížení ze strany nemilovaného nového státu. Jeden z nich se ale k činu odhodlal. Byl to pan von Weber, majitel pivovaru ve Fischernu. Nechal sochu sundat z podstavce, dopravit pivovarským vozem na své panství a postavit na nový podstavec v rozlehlé zahradě na svahu nad Ohří. Josef II., ctihodná postava německých dějin a rodu Habsbursko-Lotrinského, který také stanovil po něm pojmenovanou „císařskou posvícenskou pouť" na třetí neděli v říjnu, si přece takové rouhavé, opovržlivé zacházení nezasloužil! Že jeho svévolné jednání neuniklo pozornosti české tajné policie, se zachránce sochy dozvěděl teprve po několika dnech. Dva nenápadní páni požadovali po panu Weberovi, aby císař v žádném případě nehleděl směrem na Prahu, protože v tom viděli záměrnou symboliku hraničící se zradou vlasti. Weberovi se podařilo věc zlehčit a rozptýlit podezření.
Necítě se dosud nijak obeznámen s citlivým smyslem Čechů pro symboliku, nechal pan von Weber nyní dobrého císaře Josefa „čelem vzad" a nasměroval jeho pohled ne do údolí Ohře, a tím k Praze, nýbrž do areálu pivovaru.
## Empfindlichkeiten?
Wie in so mancher Stadt der Böhmischen Länder gab es auch in der uns nahen Sprudelstadt Karlsbad ein Denkmal des beliebten k.u.k. Monarchen Kaiser Joseph II. (1741-1790), Sohn von Kaiserin Maria Theresia (1717-1780, Regentin ab 1740). Es stand im Stadtteil Fischern.
Im Jahre 1918 war das bronzene Standbild des reformfreudigen, im Geist der katholischen Aufklärung erzogenen Regenten aus dem Hause Habsburg mit der Inbesitznahme (Annexion) des Sudetenlandes, damals auch noch „Deutschböhmen" genannt, durch die tschechoslowakische Republik für die neuen Machthaber nicht mehr tragbar; es sollte beseitigt werden. Die Bevölkerung Karlsbads war empört, klagte und schimpfte. Die Karlsbader empfanden dieses Vorgehen als weitere Demütigung durch den ungeliebten neuen Staat. Einer von ihnen aber handelte. Es war Herr von Weber, Eigentümer der Brauerei in Fischern. Er ließ die Figur vom Sockel holen, mit einem Biertransporter zu seinem Anwesen bringen und auf einem neuen Fundament im weitläufigen Garten am Egerhang aufstellen. Joseph II., eine verehrungswürdige Gestalt der deutschen Geschichte und des Hauses Habsburg-Lothringen, der auch die nach ihm benannte „Kaiserkirchweih" auf den dritten Sonntag im Oktober festlegte, hatte doch eine solch lästerliche, verächtliche Behandlung nicht verdient! Daß seine eigenmächtige Handlungsweise der tschechischen Geheimpolizei nicht verborgen geblieben war, erfuhr der Retter der Statue erst nach einigen Tagen. Zwei unauffällige Herren verlangten von Herrn Weber, daß der Kaiser auf keinen Fall nach Prag schauen dürfe, weil man darin eine absichtliche Symbolik sehe, die an Landesverrat grenze. Weber gelang es, abzuwiegeln und Verdächtigungen zu zerstreuen.
Mit dem empfindlichen Gefühl der Tschechen für Symbolik noch keineswegs vertraut, ließ Herr von Weber nunmehr den guten Kaiser Joseph „Kehrt Euch" machen und den Blick nicht aufs Egertal und damit nach Prag, sondern ins Gelände der Brauerei richten.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.