⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Na zadní straně pamětního kamene nad znakovým štítem „Sudetenland" (Sudety) stojí psáno:

„Vzpomínáme na oběti, které zemřely v táboře nebo během transportu a byly pohřbeny na hřbitově ve Wiesau. Děkujeme všem úřadům, organizacím a církevním obcím i ženám a mužům z řad obyvatel Wiesau, kteří nezištně pomáhali vykořeněným lidem v jejich nouzi. Varujeme, aby byla lidská práva ctěna u každého člověka. Válka a vyhnání se už nikdy nesmí opakovat. Zřízeno v roce 2012 Sudetoněmeckým krajanským sdružením, okresní skupinou Tirschenreuth."

Vedle je ještě deska s tímto konstatováním:

„Nakonec úspěšné začlenění celkem více než 15 milionů uprchlíků a vysídlenců v poválečném Německu, vyhladovělém a těžce poznamenaném válkou, bylo obdivuhodným výkonem celého obyvatelstva, ovšem za vysokou cenu ztráty domova a identity lidí ze Sudet a z bývalých německých východních území."

Poznámka: Heimatbrief děkuje městysu Wiesau za jeho podporu.

F.P.

A kdyby mi bylo sebehůř, a kdybych zemřel na silnici, nechci se jako zbabělý sluha tebe, ó domove, zříci!

Zakořeňuji jako strom tak silně v půdě svého domova, duchem i tělem, krví i morkem, každým svým gestem!

Jak bych se sám mohl vykořenit a na cizí půdě prospívat? Dejte mi prostor a nechte mě hluboko uvnitř celého zasvětit se domovu!

Vysoko se pne koruna ke světlu a její písně šumí. Ó světe domova, já tebe a ty mne nemůžeš vyměnit!

Johann Alboth, egerlandský spisovatel, narozen 1861 ve Svaté Kateřině (St. Joachimsthal), zemřel 1940 v Altrohlau

Pozn. Blaze tomu, kdo si dokázal tak upřímný cit k domovu zachovat až do dneška!

Ožívá obraz, milý obraz: ve světle lampy, večer mírný, milovaná matko, tvá tvář... Světnice je teplá. Ticho promlouvá, hodiny tiše odbíjejí hodinu. Jak krátký je takový zimní den!

Kolovrat vrní svou starou píseň, vánoční kaktus zase kvete. Selský stůl nese chléb a víno. Snad ještě dnes někdo zavítá?

Ve chlévě spokojeně bučí kráva. I zvíře a pole mají teď klid. U okraje kamen sní kocour. Co by mu tak asi uniklo?

Sníh padá hustý a měkký jak peřina. Do pohádkové říše je začarován dům i dvůr, les kolem dokola. Studna je zamrzlá a němá.

Ode dveří i vrat vane jemná vůně. Vánoce už jsou ve vzduchu cítit. Tento důvěrný obraz nikdo nevyhasí: Bylo, bývalo, v rodném domě!

Margareta Pschornová (1922–1987) – egerlandská básnířka

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Jako v nejednom městě českých zemí, i v nám blízkém lázeňském městě Karlovy Vary (Karlsbad) stál pomník oblíbeného císařskokrálovského panovníka Josefa II. (1741–1790), syna císařovny Marie Terezie (1717–1780, vládla od roku 1740). Stál v městské části Fischern.

V roce 1918 se bronzová socha reformami nakloněného panovníka z rodu Habsburků, vychovaného v duchu katolického osvícenství, stala pro nové mocnáře po zabrání (anexi) Sudet, tehdy ještě nazývaných také „německé Čechy", československou republikou nepřijatelnou; měla být odstraněna. Obyvatelstvo Karlových Varů bylo pobouřeno, stěžovalo si a láteřilo. Karlovarští vnímali tento krok jako další ponížení ze strany nemilovaného nového státu. Jeden z nich se ale k činu odhodlal. Byl to pan von Weber, majitel pivovaru ve Fischernu. Nechal sochu sundat z podstavce, dopravit pivovarským vozem na své panství a postavit na nový podstavec v rozlehlé zahradě na svahu nad Ohří. Josef II., ctihodná postava německých dějin a rodu Habsbursko-Lotrinského, který také stanovil po něm pojmenovanou „císařskou posvícenskou pouť" na třetí neděli v říjnu, si přece takové rouhavé, opovržlivé zacházení nezasloužil! Že jeho svévolné jednání neuniklo pozornosti české tajné policie, se zachránce sochy dozvěděl teprve po několika dnech. Dva nenápadní páni požadovali po panu Weberovi, aby císař v žádném případě nehleděl směrem na Prahu, protože v tom viděli záměrnou symboliku hraničící se zradou vlasti. Weberovi se podařilo věc zlehčit a rozptýlit podezření.

Necítě se dosud nijak obeznámen s citlivým smyslem Čechů pro symboliku, nechal pan von Weber nyní dobrého císaře Josefa „čelem vzad" a nasměroval jeho pohled ne do údolí Ohře, a tím k Praze, nýbrž do areálu pivovaru.