1.12. (ne) 1. adventní neděle 4.12. (st) Den sv. Barbory (barborky – větvičky k rozkvetení) 8.12. (ne) Neposkvrněné početí Panny Marie, 2. adventní neděle (stavění betléma) 15.12. (ne) 3. adventní neděle 21.12. (so) Den sv. Tomáše (počátek zimy, slunovrat) 22.12. (ne) 4. adventní neděle 24.12. (út) Štědrý večer (s bohatými zvyky, např. několikero jídel, půlnoční mše; začátek dvanácti drsných nocí) 25.12. (st) Slavnost Narození Páně, 1. svátek vánoční 26.12. (čt) Den sv. Štěpána, 2. svátek vánoční 31.12. (út) Silvestr (Stará posvátná noc)
Barbora ve sněhu, Ježíšek v jeteli. Vítr a mlha o prosincových dnech věští špatné jaro a špatný rok. Znamení zvěrokruhu: Střelec (23.11. – 21.12.)
V lednu:
1.1. (st) Nový rok 5.1. (ne) Poslední drsná noc (svěcení vody, žehnání soli, křídy a kadidla) 6.1. (po) Tři králové – Kašpar, Melichar a Baltazar (C + M + B značí „Christus Mansionem Benedicat", tedy „Kristus žehnej tomuto domu"). Slavnost Zjevení Páně (Epifanie)
Je-li na svatého Antonína (17.1.) vzduch čistý, bude rok spíš suchý. Není-li do Tří králů zima, už žádná nepřijde. Lednové slunce nemá ani sílu, ani slast. Čím hlubší sníh, tím vyšší jetel. Znamení zvěrokruhu: Kozoroh (22.12. – 20.1.)
21.12. (Sa) St. Thomastag (Winteranfang, Sonnenwende)
22.12. (So) 4. Advent
24.12. (Di) Heiliger Abend (mit reichem Brauchtum, z.B. mehrerlei Speisen, Christmette; Beginn der zwölf Rauhnächte/Unternächte
25.12. (Mi) Hochfest der Geburt Jesu, 1. Weihnachtsfeiertag
26.12. (Da) St. Stefanstag, 2. Weihnachtsfeiertag
31.12. (Di) St. Silvestertag (Ålta Haaligha Å(bmd)
Barbara im Schnee, Christkind im Klee. Wind und Nebel an Dezembertagen, schlechten Frühling und schlechtes Jahr ansagen.
Sternzeichen: Schütze (23.11. – 21.12.)
Im Jänner:
1.1. (Mi) Neujahrstag
5.1. (So) Letzte Rauhnacht (Wasserweihe, Segen für Salz, Kreide und Weihrauch)
6.1. (Mo) Hl. Drei Könige – Caspar, Melchior, Balthasar (C + M + B für „Christus Mansionem Benedicat", d.h. Christus segne dieses Haus").
Hochfest der Erscheinung des Herrn (Epiphanie)
Wenn an Antoni(17.1.) die Luft ist klar, gibt es gern ein trockenes Jahr. Ist bis Dreikönig kein Winter, kommt auch keiner mehr dahinter. Jännersonne hat weder Kraft noch Wonne. Je tiefer der Schnee, desto höher der Klee.
Sternzeichen: Steinbock (22.12. – 20.1.)
Woos unnara Åltn sua gsågt håbm:
Zwaa Såchn mou ma kinna: As Essn u as Vagessn.
Aa(n Bou höit die Ziegn gout, zwaa wenigha, drei gåua niat.
Goutighkeit is a Trumm va da Liedalichkeit.
V(ül Kinna van Himml, kröigt's Bråut kan Schimml.
Dvě věci musí člověk umět: jíst a zapomínat.
Jeden kluk uhlídá kozy dobře, dva už hůř, tři vůbec ne.
Laskavost je jen kousek od lehkovážnosti.
Mnoho dětí od Pánaboha – a chléb pak nikdy nezplesniví.
*V originále chebským nářečím.*
Woos unnara Åltn sua gsågt håbm:
Zwaa Såchn mou ma kinna: As Essn u as Vagessn.
Aa(n Bou höit die Ziegn gout, zwaa wenigha, drei gåua niat.
Goutighkeit is a Trumm va da Liedalichkeit.
V(ül Kinna van Himml, kröigt's Bråut kan Schimml.
Když se trochu rozhlédneme po severobavorském pohraničí, zjistíme, že od Egerlandského kulturního domu se studnou v hornofranckém městě Marktredwitz to není daleko na nádraží v hornofalckém městysu Wiesau.
Ale, ale! Existuje snad mezi nimi nějaká souvislost? – Samozřejmě, dokonce národopisná! Neboť: před rokem, totiž
[obr] Pomník na památku vyhnání z domova v Sudetech. Foto: Markt Wiesau
1. prosince 2012, byl na nádražním náměstí ve Wiesau odhalen pamětní kámen pro vyhnané sudetské Němce, nový symbol našeho společného osudu! Když zazní jméno místa „Wiesau", probouzejí se vzpomínky. Jak to tehdy vlastně bylo, v roce 1946, rok po skončení druhé světové války?
Ze sudetoněmeckých oblastí neustále vyjížděly „nákladní vlaky" směrem na západ. Byly to vlaky s lidmi, s bezdomovci, na cestě do ciziny, do nejistoty. Každý z nich čítal 40 vagónů, obsah vždy 30 osob, od starce po kojence, se skromným zavazadlem, tedy 1200 vyhnanců ze země.
Jako hraniční přechody sloužily Asch-Selb, Furth im Wald a – pro nás důležitý – Cheb (Eger)–Waldsassen. Mnozí z nás dosáhli po této tehdy ještě provozované jednokolejné vedlejší trati přes Mitterteich bez zastávky železničního uzlu Wiesau a vstoupili tam poprvé na bavorskou půdu. Ve Wiesau se (až do roku 1952) nacházel hraniční průchozí tábor s 54 dřevěnými barákami. K jeho úkolům patřilo „uprchlíky" registrovat, zásobovat a pečovat o ně a přeposílat je do táborů přijímajících zemí v americké okupační zóně, totiž do Bavorska, Hesenska a Bádenska-Württemberska.
K tomu se mi vybavují podrobnosti: Už cestou jsme se zbavili nenáviděných bílých pásek s písmenem „N" (pro Nemec = Němec) – keře a stromy podél trati jimi byly doslova ověšené!
Ať byla naše budoucnost před námi jakkoli nejistá, všichni „spolucestující" si oddechli úlevou. Mysleli jsme se steskem na opuštěný domov, ale v podstatě jsme byli rádi, že český nátlakový režim skončil.
Změna scény. Brzdy zaskřípaly, zaječely. Náš vlak se svou dlouhou řadou vagónů zastavil na nádraží s mnoha kolejemi. Přečetli jsme si: „Wiesau." Co teď přijde? Na pokyn jsme, namačkaní „cestující", opustili kryté nákladní vagóny, nastoupili jsme na jakémsi nakládacím dvoře k umytí, snesli jsme poprášení prostředkem proti hmyzu (DDT?) a dostali stravu (chléb a tvrdý salám). Pobyt netrval dlouho. Pak nás souprava dobytčích vagónů znovu přijala, nikdo nezůstal pozadu. Ještě jedno pronikavé zapískání lokomotivy, pak jsme pokračovali směrem na Řezno, cíl neznámý.
O historii a osudu nás sudetských Němců vypovídají i desky umístěné na čtyřech stranách nad podstavcem pomníku.
Znění desky nad emblémem (znakem) městyse Wiesau (na fotografii vlevo):
„Nádraží Wiesau bylo vedle Furth i.W. a Hofu/Moschendorfu první zastávkou pro více než 700 vlaků vyhnaných z jejich domova. Skládaly se vždy ze 40 dobytčích vagónů s 1200 až 1400 lidmi a jejich zavazadly o hmotnosti asi 30 až 50 kilogramů. V nedalekém táboře baráků nalezli provizorní ubytování v primitivních hromadných ubytovnách. Tak se Wiesau stalo v letech 1946 až do zrušení tábora v roce 1952 průchozím místem pro 857 000 lidí, než byli svévolně přepraveni dál na různá cílová místa v západním Německu. Tam nebyli vždy přijati s otevřenou náručí a byli nuceni k novému začátku, plnému strádání, v cizím prostředí."
Text desky nad vyobrazením „Domov sudetských Němců" (vpravo):
„Po skončení druhé světové války bylo více než 3 miliony sudetských Němců zbaveno práv, majetku a vyhnáno ze svého domova v Čechách, na Moravě a v Sudetském Slezsku. V mnoha místech přitom docházelo k nelidským masakrům německého civilního obyvatelstva s mnoha tisíci obětí na životech. Organizovaný odsun, který měl podle Postupimského protokolu vítězných mocností probíhat ‚řádným a humánním způsobem', byl pro lidi v nákladních vlacích ponižující cestou do naprosté nejistoty. S několika málo věcmi v kufrech a batozích mnozí nepřežili často několikatýdenní útrapy transportu z tábora do tábora. Mnozí další si v zoufalství vzali život."
## Erinnerung an vertriebene Sudetendeutsche
Wenn wir uns im nordbayerischen Grenzland ein wenig umschauen, dann erkennen wir, daß es vom Egerland-Kulturhaus samt Brunnen der oberfränkischen Stadt Marktredwitz zum Bahnhof im oberpfälzischen Markt Wiesau nicht weit ist.
Aber, aber! Gibt es da etwa eine Gemeinsamkeit? – Natürlich, eine volkstumsmäßige sogar! Denn: Vor einem Jahr nämlich, am
[obr] Mahnmal zum Gedenken an die Vertreibung aus der Heimat im Sudetenland. Foto: Markt Wiesau
1. Dezember 2012, wurde am Bahnhofsvorplatz in Wiesau ein Gedenkstein für die heimatvertriebenen Sudetendeutschen enthüllt, ein neues Wahrzeichen für unser gemeinsames Schicksal! Wenn der Ortsname „Wiesau" genannt wird, werden Erinnerungen wach. Wie war das doch damals, im Jahre 1946, ein Jahr nach dem Ende des Zweiten Weltkrieges?
Aus den sudetendeutschen Gebieten rollten ständig „Güterzüge" in Richtung Westen. Es waren Züge mit Menschen, mit Heimatlosen, auf ihrem Weg in die Fremde, in die Ungewißheit. Jeder von ihnen umfaßte 40 Waggons, Inhalt jeweils 30 Personen, vom Greis bis zum Säugling, mit bescheidenem Gepäck, also 1.200 des Landes Verwiesene.
Als Grenzübergänge dienten Asch-Selb, Furth im Wald und – für uns bedeutsam – Eger-Waldsassen. Viele von uns erreichten auf dieser damals noch betriebenen, eingleisigen Nebenbahn über Mitterteich ohne Halt den Bahnknotenpunkt Wiesau und betraten dort erstmals bayerischen Boden. In Wiesau befand sich (bis 1952) ein Grenzdurchgangslager mit 54 Holzbaracken. Zu seinen Aufgaben gehörte, die „Flüchtlinge" zu registrieren, zu verpflegen und zu betreuen und an die Lager der Aufnahmeländer in der US-Besatzungszone, nämlich Bayern, Hessen und Baden-Württemberg weiterzuleiten.
Dazu fallen mir Einzelheiten ein: Wir hatten uns schon unterwegs der verhaßten weißen Armbinden mit dem Buchstaben „N" (für Nemec = Deutscher) entledigt – Büsche und Bäume entlang der Bahnlinie hingen voll davon!
So ungewiß auch unsere Zukunft vor uns lag, alle „Mitreisenden" atmeten erleichtert auf. Wir dachten mit Wehmut an die verlassene Heimat, waren aber im Grunde froh, daß die tschechische Zwangsherrschaft ein Ende hatte.
Szenenwechsel. Bremsen quietschten, kreischten. Unser Zug mit seiner langen Wagenschlange hielt in einem Bahnhof mit vielen Gleisen. Wir lasen: „Wiesau". Was kam denn jetzt? Auf Geheiß verließen wir eingepferchten „Passagiere" die gedeckten Güterwagen, traten in einer Art Ladehof zum Waschen an, erduldeten das Einstäuben mit einem Mittel gegen Ungeziefer (DDT?) und erhielten Verpflegung (Brot und Hartwurst). Der Aufenthalt dauerte nicht lang. Dann nahm uns die Garnitur Viehwagen wieder auf, niemand blieb zurück. Noch ein schriller Pfiff der Lokomotive, dann ging es weiter in Richtung Regensburg, Ziel unbekannt.
Über die Geschichte und vom Schicksal von uns Sudetendeutschen berichten auch die über dem Sockel des Mahnmals an den vier Seiten angebrachten Tafeln.
Wortlaut der Tafel über dem Emblem (Wappen) vom Markt Wiesau (im Foto links):
„Der Bahnhof Wiesau war neben Furth i.W. und Hof/Moschendorf die erste Anlaufstelle von mehr als 700 Zügen der aus ihrer Heimat Vertriebenen. Sie bestanden aus jeweils 40 Viehwaggons mit je 1.200 bis 1.400 Menschen und ihrem Gepäck von ca. 30 bis 50 Kilogramm. Im nahegelegenen Barackenlager fanden sie eine provisorische Unterkunft in primitiven Massenquartieren.
So wurde Wiesau von 1946 bis zur Auflösung des Lagers im Jahre 1952 ein Durchgangsort für 857.000 Menschen, bevor man sie willkürlich an unterschiedliche Zielorte in Westdeutschland weitertransportierte. Dort wurden sie nicht immer mit offenen Armen empfangen und waren zu einem entbehrungsreichen Neuanfang in fremder Umgebung gezwungen."
Text der Tafel über dem Schaubild „Heimat der Sudetendeutschen" (rechts):
„Nach dem Ende des Zweiten Weltkrieges wurden mehr als 3 Millionen Sudetendeutsche entrechtet, enteignet und aus ihrer Heimat in Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien vertrieben. In vielen Orten kam es dabei zu unmenschlichen Massakern an der deutschen Zivilbevölkerung mit vielen Tausend Todesop-
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.