Utrhli jsme z kalendáře poslední list měsíce listopadu. Na adventním věnci už hoří první svíce. Radujeme se z jejího teplého světla. Vánoce se hlásí. A klíčí naděje: jistota, že už za pár týdnů znovu přibývá životodárná síla slunce a že se příroda probouzí k novému zrození, nás naplňuje radostí.
Připravujeme se na svátky vánoční. Většině z nás se materiálně daří dobře. Když ale vidíme moře světel v přezdobených obchodech a ulicích s téměř přetékající nabídkou zboží, těžko se nám tato hojnost statků srovnává s chudobou betlémského chléva.
Bezděčně se vynořují i obrazy z předvánočního času doma, kdy jsme se – v naprosté tajnosti – zaměstnávali drobnými ručními pracemi a jednoduchými výrobky pro rodiče a sourozence. Jak dávno už je ta doba, kdy jsme se opravdově radovali z dřevěné hračky, nových šatiček pro panenku, nebo dokonce z domečku pro panenky, z houpacího koníka, nově natřeného! A všechno probíhalo sice skromněji, ale klidněji a rozjímavěji. Musíme se už zhluboka nořit do vzpomínek, abychom do sebe pustili aspoň trochu z toho pokoje, který má právě vánoční čas vyznačovat, ze svěcení těchto dnů a významu onoho svátku. Při vzpomínkách na skromné, ale poklidné Vánoce ve starém domově se nám vybaví i leccos skoro zapomenutého a vždy trochu stesku. Cítíme ještě trochu z blaženosti oné minulé doby.
Snad leckdo znovu prochází – jako ve snu – starými, důvěrně známými uličkami, vidí sám sebe znovu na Štědrý večer v kruhu blízkých, stoupá po Kostelním schodišti vzhůru k půlnoční mši do kostela sv. Jiří. A bolestně si uvědomuje, že už to nikdy nebude tak, jak to jednou bylo.
Vybudovali jsme si v jiné zemi bezpečný domov, v němž jsme se opět stali tak trochu domácími a cítíme se dobře. Bylo nám dopřáno slavit po desetiletí pokojné Vánoce, výsada, jaká tolika lidem na širém světě nebyla dopřána – a stále není. Máme dobrý důvod z toho mít radost a být za to vděční. Náš vzdálený domov v Egerlandu přesto zůstává nezapomenut, a to zřejmě až do konce našich dnů.
Na konci roku patří můj zvláštní dík všem krajanům, kteří mě ochotně podpořili poctivými příspěvky a dobrými fotografiemi.
Doufám, že nám zůstane zachován mír, že dobře projdete útrapami zimy. Přeji, aby se nemocným brzy dostalo uzdravení, truchlícím útěchy v těžké době, vám všem, ať už náš „posel domova" přichází do jakéhokoli domu, rozjímavé chvíle, radostné svátky o Vánocích a pro nový rok mnoho zdraví a dobrý, požehnaný čas.
Zdraví vás, jako vždy, v krajanské soudržnosti
Váš Franz Pöttig
## Liebe Landsleute!
Wir haben das letzte Novemberblatt vom Kalender genommen. Am Adventskranz brennt schon die erste Kerze. Wir freuen uns an ihrem warmen Licht. Weihnachten kündigt sich an. Und Hoffnung keimt auf: Die Gewißheit, daß bereits in wenigen Wochen die lebensspendende Kraft der Sonne wieder zunimmt und daß die Natur zu neuem Werden erwacht, stimmt uns froh.
Wir bereiten uns auf das Christfest vor. Es geht den meisten von uns materiell gut. Wenn man aber die Lichterflut in den übermäßig geschmückten Geschäften und Straßen mit einem schier überquellenden Angebot an Waren sieht, dann fällt es schwer, diese Fülle an Gütern mit der Armut im Stall von Bethlehem zu vergleichen.
Unwillkürlich steigen auch Bilder aus der vorweihnachtlichen Zeit daheim auf, als wir – in aller Heimlichkeit – mit kleinen Handarbeiten und einfachen Basteleien für Eltern und Geschwister beschäftigt waren. Wie weit liegt doch die Zeit schon zurück, als wir uns über ein Holzspielzeug, ein neues Puppenkleid, gar eine Puppenstube, ein Schaukelpferd, neu gestrichen, so richtig gefreut haben! Und alles verlief zwar ärmlicher, aber ruhiger und beschaulicher. Wir müssen schon tief in den Erinnerungen kramen, um etwas von dem Frieden, der gerade die Weihnachtszeit auszeichnen soll, von der Weihe dieser Tage und der Bedeutung jenes Festes in uns einkehren zu lassen. Bei den Gedanken an die bescheidenen, aber geruhsamen Weihnachten in der alten Heimat kommt auch fast Vergessenes in den Sinn und immer ein wenig Wehmut auf. Wir fühlen schon noch etwas von der Seligkeit jener vergangenen Zeit.
Vielleicht geht so mancher – wie im Traum – noch einmal durch die alten, vertrauten Gassen, sieht sich am Heiligen Abend wieder im Kreis der Lieben, wandert die Kirchstaffel hinauf zur Christmette in der St.-Georgs-Kirche. Und es wird ihm schmerzlich bewußt, daß es nie mehr so sein wird, wie es einmal war.
Wir haben uns in einem anderen Land eine sichere Bleibe geschaffen, in der wir wieder so etwas wie heimisch geworden sind und uns wohlfühlen. Es war uns vergönnt, über Jahrzehnte friedliche Weihnachten zu feiern, ein Vorzug, der so vielen Menschen im weiten Erdenrund nicht beschieden war – und ist. Wir haben guten Grund, darüber froh und dankbar zu sein. Unsere ferne Heimat im Egerland indes bleibt unvergessen, und das wohl bis an das Ende unserer Tage.
Am Jahresende gilt mein besonderer Dank allen Landsleuten, die mich bereitwillig mit gediegenen Beiträgen und guten Fotos unterstützt haben.
Ich hoffe, daß uns der Frieden erhalten bleibt, daß Ihr gut durch die Unbilden des Winters kommt. Ich wünsche, daß den Kranken recht bald Genesung, den Trauernden Trost in schwerer Zeit zuteil wird, Euch allen, wo auch immer unser „Heimatbote" ins Haus kommt, besinnliche Stunden, frohe festliche Tage an Weihnachten und für das neue Jahr viel Gesundheit und eine gute, gesegnete Zeit.
Es grüßt Euch, wie immer, in heimatlicher Verbundenheit
Euer Franz Pöttig
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Milí slavkovští přátelé,
rád vzpomínám na vaše četná setkání v Auerbachu.
Do radosti ze shledání se však stále víc mísila má lítost nad tím, že počet návštěvníků citelně klesal. Vaši krajané, příbuzní, bývalí sousedé, kteří se dosud s velkou oddaností účastnili setkání, už nyní kvůli věku a nemoci nemohou podstoupit námahu dlouhé cesty. Všichni pro to máme pochopení. Jistě jim to, že chybí, není lehké. Byli a jsou v myšlenkách s námi a zůstávají spjati se svými krajany.
Nesmíme také přehlížet, že od vašeho vyhnání z domova v Egerlandu uplynulo už přes šest desetiletí.
Váš Heimatbrief jako nepostradatelné pojítko mezi vámi i nadále informuje o dění a udržuje spojení.
Jménem patronátního města vám přeji radostné vánoční svátky a dobrý nový rok 2014.
Váš Joachim Neuß, první starosta
## Weihnachts- und Neujahrsgruß der Patenstadt
Liebe Schlaggenwalder Freunde,
gern denke ich an Ihre zahlreichen Begegnungen in Auerbach zurück.
In die Freude des Wiedersehens mischte sich jedoch zunehmend mein Bedauern, daß die Besucherzahl spürbar geringer ausfiel. Ihre Heimatfreunde, Verwandten, ehemalige Nachbarn, die bisher mit großer Anhänglichkeit an den Treffen teilgenommen haben, können nun alters- und krankheitsbedingt die Mühen einer weiten Reise nicht mehr auf sich nehmen. Wir alle haben dafür Verständnis. Sicherlich fällt ihnen das Fernbleiben schwer. Sie waren und sind in Gedanken dabei und bleiben ihren Landsleuten verbunden.
Wir dürfen auch nicht übersehen, daß seit Ihrer Vertreibung aus der Heimat im Egerland schon weit über sechs Jahrzehnte ins Land gegangen sind.
Ihr Heimatbrief als unverzichtbares Band untereinander berichtet auch weiterhin über das Geschehen und hält die Verbindung aufrecht.
Im Namen der Patenstadt wünsche ich Ihnen ein frohes Weihnachtsfest und ein gutes neues Jahr 2014.
Ihr Joachim Neuß, Erster Bürgermeister
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Ukončeme radostně rok, ať přinesl cokoli! Každé zlo se jednou obrátí, po noci vždy přijde jasný den.
Radostně se dívejme do nového roku, ať nám přinese mnoho dobrého; s důvěrou na tom stavějme, že se nám všechno podaří!
Cesty jsou nám už vyznačeny, cíle leží ještě v dáli. Ať nás k jejich nalezení a dosažení vede dobrá hvězda.
Franz Pöttig
## Zum neuen Jahr
Laßt uns froh das Jahr beenden,
was auch immer es gebracht!
Jedes Übel wird sich wenden,
heller Tag folgt auf die Nacht.
Froh laßt uns ins neue schauen,
daß es uns viel Gutes bringt;
mit Vertrauen darauf bauen,
daß uns alles wohl gelingt!
Schon gestellt sind uns die Weichen,
Weg und Ziele liegen fern.
Sie zu finden, zu erreichen,
leite uns ein guter Stern.
Franz Pöttig
věta pokračuje na dalším listu ⟶
V prosinci – Julmond/Christmond:
## Aus dem Kalender
Im Dezember – Julmond/Christmond:
1.12. (So) 1. Advent
4.12. (Mi) St. Barbaratag (Barbarazweige)
8.12. (So) Mariä Empfängnis, 2. Advent (Krippe aufstellen)
15.12. (So) 3. Advent
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.