Utrhli jsme z kalendáře poslední list měsíce listopadu. Na adventním věnci už hoří první svíce. Radujeme se z jejího teplého světla. Vánoce se hlásí. A klíčí naděje: jistota, že už za pár týdnů znovu přibývá životodárná síla slunce a že se příroda probouzí k novému zrození, nás naplňuje radostí.

Připravujeme se na svátky vánoční. Většině z nás se materiálně daří dobře. Když ale vidíme moře světel v přezdobených obchodech a ulicích s téměř přetékající nabídkou zboží, těžko se nám tato hojnost statků srovnává s chudobou betlémského chléva.

Bezděčně se vynořují i obrazy z předvánočního času doma, kdy jsme se – v naprosté tajnosti – zaměstnávali drobnými ručními pracemi a jednoduchými výrobky pro rodiče a sourozence. Jak dávno už je ta doba, kdy jsme se opravdově radovali z dřevěné hračky, nových šatiček pro panenku, nebo dokonce z domečku pro panenky, z houpacího koníka, nově natřeného! A všechno probíhalo sice skromněji, ale klidněji a rozjímavěji. Musíme se už zhluboka nořit do vzpomínek, abychom do sebe pustili aspoň trochu z toho pokoje, který má právě vánoční čas vyznačovat, ze svěcení těchto dnů a významu onoho svátku. Při vzpomínkách na skromné, ale poklidné Vánoce ve starém domově se nám vybaví i leccos skoro zapomenutého a vždy trochu stesku. Cítíme ještě trochu z blaženosti oné minulé doby.

Snad leckdo znovu prochází – jako ve snu – starými, důvěrně známými uličkami, vidí sám sebe znovu na Štědrý večer v kruhu blízkých, stoupá po Kostelním schodišti vzhůru k půlnoční mši do kostela sv. Jiří. A bolestně si uvědomuje, že už to nikdy nebude tak, jak to jednou bylo.

Vybudovali jsme si v jiné zemi bezpečný domov, v němž jsme se opět stali tak trochu domácími a cítíme se dobře. Bylo nám dopřáno slavit po desetiletí pokojné Vánoce, výsada, jaká tolika lidem na širém světě nebyla dopřána – a stále není. Máme dobrý důvod z toho mít radost a být za to vděční. Náš vzdálený domov v Egerlandu přesto zůstává nezapomenut, a to zřejmě až do konce našich dnů.

Na konci roku patří můj zvláštní dík všem krajanům, kteří mě ochotně podpořili poctivými příspěvky a dobrými fotografiemi.

Doufám, že nám zůstane zachován mír, že dobře projdete útrapami zimy. Přeji, aby se nemocným brzy dostalo uzdravení, truchlícím útěchy v těžké době, vám všem, ať už náš „posel domova" přichází do jakéhokoli domu, rozjímavé chvíle, radostné svátky o Vánocích a pro nový rok mnoho zdraví a dobrý, požehnaný čas.

Zdraví vás, jako vždy, v krajanské soudržnosti

Váš Franz Pöttig

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶

Milí slavkovští přátelé,

rád vzpomínám na vaše četná setkání v Auerbachu.

Do radosti ze shledání se však stále víc mísila má lítost nad tím, že počet návštěvníků citelně klesal. Vaši krajané, příbuzní, bývalí sousedé, kteří se dosud s velkou oddaností účastnili setkání, už nyní kvůli věku a nemoci nemohou podstoupit námahu dlouhé cesty. Všichni pro to máme pochopení. Jistě jim to, že chybí, není lehké. Byli a jsou v myšlenkách s námi a zůstávají spjati se svými krajany.

Nesmíme také přehlížet, že od vašeho vyhnání z domova v Egerlandu uplynulo už přes šest desetiletí.

Váš Heimatbrief jako nepostradatelné pojítko mezi vámi i nadále informuje o dění a udržuje spojení.

Jménem patronátního města vám přeji radostné vánoční svátky a dobrý nový rok 2014.

Váš Joachim Neuß, první starosta

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶

Ukončeme radostně rok, ať přinesl cokoli! Každé zlo se jednou obrátí, po noci vždy přijde jasný den.

Radostně se dívejme do nového roku, ať nám přinese mnoho dobrého; s důvěrou na tom stavějme, že se nám všechno podaří!

Cesty jsou nám už vyznačeny, cíle leží ještě v dáli. Ať nás k jejich nalezení a dosažení vede dobrá hvězda.

Franz Pöttig

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶

V prosinci – Julmond/Christmond:

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶