⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Tento básník pověstí a vlastivědný badatel Kaiserwaldu patřil ještě k té generaci učitelů, pro něž bylo samozřejmostí ve službě domovině vydolovat její duchovní poklady a uchovat je pro budoucí generace. Johann Hahn byl svou literární činností i svou prací pro muzeum v Horním Slavkově toho vzorným příkladem.
hörte noch zu jener Lehrergeneration, für die es selbstverständlich war, im Dienste der Heimat deren geistige Schätze auszugraben und für die Nachwelt zu erhalten. Johann Hahn war in seiner literarischen Tätigkeit und in seiner Arbeit für das Museum in Schlaggenwald dafür ein vorbildliches Beispiel.
V červnu: 8. (so) Nov 14. (pá) „Ovčí zima", několik dnů kolem poloviny měsíce 21. (pá) Začátek léta, slunovrat, nejdelší den v roce 23. (ne) Úplněk 24. (po) Svatojánský den (svobodná noc, věštebná noc; slunovratové, svatojánské ohně) 27. (čt) Den sedmi spáčů (Sedm svatých pastýřů v Efesu), lidové rčení: „Prší-li dnes, prší sedm týdnů." 29. (so) Sv. Petr a Pavel (bouřkový den!) Svatý Vít (15.) mění čas, vše se obrací na druhou stranu (druhé pololetí) – Svatý Víte, žeň bouřky pryč! – Je-li od Petra a Pavla (29.) do svatého Vavřince (10. 8.) horko, zůstane zima dlouho bílá. – Lidská mysl a červnový vítr se mění často a rychle.
V červenci: 8. (po) Nov 10. (st) Den sedmi bratří (Sedm synů mučednice Felicity) 22. (po) Úplněk. Den Máří Magdalény, začátek vrcholně letních veder, „psích dnů", které trvají až do svátku sv. Bartoloměje (24. 8.) 24. (st) Kryštof, patron řidičů 26. (pá) Den svaté Anny (Anenská pouť) Jak se chovají sedm bratří, tak to má zůstat čtyři týdny. – První hruška přichází o Markétě (20.), poté všude začíná sklizeň. – Je-li o Jakubovi (25.) sucho, bude zima tuhá. – Jakmile mine svatá Anna, přichází chladné jitro.
* * * * * * *
Životní moudrost A když se ohlédneme za svým životem, za mnoha lety, jež nám Bůh daroval, pak můžeme v knize vzpomínek číst: Bylo to přece všechno vlastně krásné.
## Aus dem Kalender
Im Juni – Brachet:
8. (Sa) Neumond
14. (Fr) Schafskälte, einige Tage um die Monatsmitte
21. (Fr) Sommeranfang, Sonnenwende, längster Tag des Jahres
23. (So) Vollmond
24. (Mo) St. Johannitag (Freinacht, Losnacht; Sonnwend-, Johannisfeuer)
27. (Do) Siebenschläfertag (Die Sieben Hl. Hirten in Ephesus), Volksmund: „Heute Regen, sieben Wochen Regen."
29. (Sa) St. Peter und Paul (Gewittertag!)
St. Veit (15.) ändert die Zeit, alles geht auf die andere Seit' (2. Halbjahr) – Hl. Veit, treib' die Gewitter weit! – Ist's von St. Peter und Paul (29.) bis St. Laurenzi (10.8.) heiß, bleibt der Winter lange weiß. – Menschensinn und Juniwind ändern sich sehr oft geschwind.
Im Juli – Heuet:
8. (Mo) Neumond
10. (Mi) Sieben-Brüder-Tag (Die sieben Söhne der Märtyrerin Felizitas)
22. (Mo) Vollmond. St. Magdalenentag, Beginn der hochsommerlich-heißen „Hundstage", die bis zum St. Bartholomäustag (24.8.) dauern.
24. (Mi) Christophorus, Patron der Autofahrer
26. (Fr) St. Annatag (Annafest)
Wie es die sieben Brüder treiben, so soll es vier Wochen bleiben. – Die erste Birn' bringt Margaret (20.), drauf überall die Ernt' angeht. – Jakobi (25.) trocken, Winter hart. – Ist St. Anna erst vorbei, kommt der Morgen kühl herbei.
*
Lebensweisheit
Und wenn wir zurückschau'n auf unser Leben,
auf viele Jahre, die Gott uns gegeben,
dann können wir im Buch der Erinnerung lesen:
Es ist doch alles recht schön gewesen.
Obloha je vysoká a tvrdě ocelově modrá ...
Teď pomůže už jen čekání – i rosa milosrdných nocí rychle mizí.
Když slunce stojí v poledne, nemilosrdně jasné, a horko se chvěje nad poli, šíří se do daleka ticho.
Ztichne, co touží po naplnění. A zatímco se stébla naklánějí, proudí veškerá síla do plodu.
Rolf Nitsch (1920–1984), chebský spisovatel
## Im Juli
Der Himmel ist hoch
und von einem harten
stählernen Blau ...
Nun hilft nur noch Warten –
Selbst der Tau
barmherziger Nächte
vergeht schnell.
Wenn die Sonne im Mittag steht,
gnadenlos hell,
und die Hitze über den Feldern flirrt,
breitet sich weithin das Schweigen.
Still wird,
was die Erfüllung sucht.
Und während die Halme sich neigen,
strömt alle Kraft in die Frucht.
Rolf Nitsch (1920-1984), Egerländer Schriftsteller
věta pokračuje na dalším listu ⟶
[obr] Ženy z Horního Slavkova (Schlaggenwald) v chebském kroji (13 dam).
Po našich setkáních v roce 1950, 4. června v Buchloe a 17./18. června v Roßhauptenu v Algavsku, se rok poté, 4./5. srpna 1951, konalo v Goldbachu u Aschaffenburgu opět krajanské setkání. Mezi četnými návštěvníky byli i členové naší domovské Gmoi, „Eghalanda Gmoi z' Schlaggenwald" (Chebská pospolitost Horního Slavkova), ve svém tradičním, ozdobném kroji, v tomto krásném městečku na řece Mohan. Skupinka dam se radovala ze shledání a vesele se postavila ke společné fotografii.
Sedící vpředu zleva: Anna Völkl, manželka Rudolfa Völkla, knihkupce na náměstí, Anna Dietrich, hostinská z hostince „U Chebana", Marie Kühnhackl, majitelka obchodu na Füßlplatzu, vedle ní neznámá paní; stojící: osoba neznámá, Berta Jakob (provdaná Gareis), dvě neznámé, Marie Ruppert (dcera soustružníka), neznámá, Johanna Gaßner („Turmhanni", bydlela ve věžnici kostela sv. Jiří), 3. zprava, Marie Schröck (ze Slepé uličky), paní na pravém okraji bohužel už neznámá.
Ženy označené jako „neznámé" byly samozřejmě doma dobře známé! Vzpomínky blednou – bohužel! Obě fotografie z Gmoi poskytl krajan Herbert Jakob, Groß-Umstadt.
## Das Volkstum lebte auch in der Fremde weiter ...
[obr] Schlaggenwalderinnen in ihrer Egerländer Tracht (13 Damen).
Nach unseren Zusammenkünften im Jahre 1950 am 4. Juni in Buchloe und am 17./18. Juni in Roßhaupten im Allgäu fand im Jahr darauf, am 4./5. August 1951, in Goldbach bei Aschaffenburg wieder ein Heimattreffen statt. Unter den zahlreichen Besuchern waren auch Mitglieder der heimatlichen Gmoi, der „Eghalanda Gmoi z' Schlaggenwald" in ihrer traditionellen, schmucken Tracht in dem schönen Städtchen am Main. Eine Damenrunde freute sich über das Wiedersehen und stellte sich frohgemut zum Bild.
Sitzend im Vordergrund v.l.: Anna Völkl, Gattin von Rudolf Völkl, Buchhändler am Marktplatz, Anna Dietrich, Wirtin vom Gasthof „Zum, Egerländer", Marie Kühnhackl, Geschäftsinhaberin am Füßlplatz, Frau daneben unbekannt; stehend: Person unbekannt, Berta Jakob (verh. Gareis), zwei unbekannt, Marie Ruppert (Tochter vom Drechsler), unbekannt, Johanna Gaßner („Turmhanni", sie wohnte in der Turmstube der St.-Georgs-Kirche), 3. v. rechts, Marie Schröck (Sackgasse), Frau am rechten Rand leider nicht mehr bekannt.
Die mit „unbekannt" bezeichneten Frauen waren natürlich daheim gut bekannt! Die Erinnerungen verblassen – leider Gottes! Beide Gmoi-Bilder stellte Lm. Herbert Jakob, Groß-Umstadt, zur Verfügung.
Josef Hofmann, chebský nářeční básník a vlastivědný badatel, narozen 19. 3. 1858 v Karlových Varech (Karlsbad), zemřel 21. 6. 1943 tamtéž.
Jablkový závin
Když jsem byl klukem, měl jsem starého strýce, starého mládence, který se jmenoval Wastl. A když byl svátek, zůstával u nás vždycky na oběd.
Jednou jsme měli po masitém jídle ještě jablkový závin, a tomu strýci opravdu chutnal. „Taky si ho jednou udělám, Pepe," řekl mi, když odcházel domů.
A skutečně! Když jsem k němu brzy nato přišel, právě jedl máslovou housku posolenou solí, hned potom natvrdo vařené vejce, pár rozinek a mandlových jader a nakonec ještě pečené jablko. Ach, vypil k tomu ještě i hrneček mléka. A mně dal ode všeho také trochu.
„Proč to jíš všechno tak zmateně dohromady, strýčku Wastle?" zeptal jsem se.
„Víš, milý chlapče," odpověděl, „já jsem prostě starý mládenec a s vařením si moc nerozumím. Všechno to trvá příliš dlouho, než je to hotové, a k tomu ještě potřebuješ dřevo a uhlí. Proto jím tyhle věci tak, jak jsou; v žaludku se to stejně všechno smíchá. Hlavní věc je, že je člověk spokojený... Víš, co jsme teď snědli, my dva spolu?
Jablkový závin!"
*V originále chebským nářečím.*
## Zu seinem 70. Todestag
Josef Hofmann, Egerländer Mundartdichter und Heimatforscher, geboren am 19.3.1858 in Karlsbad, gestorben am 21.6.1943 daselbst.
Da Epplstrudl
Wöi a Böiwl wår, ho i an åltn Vetta ghått, an Junggsölln, der håut Wåstl ghaßn. U wenn a Feiatoogh wår, is a ba uns ållamål zan Essn bliebm.
Amål håmma nåuchn Fleischgricht nuch Epplstrudl ghatt, u der håut nan wirklich gschmeckt. – „Dian måch i ma aah amål, Pepp", håut a za mir gsågt, wöi a hamgånga is.
U richtigh! Wöi i bål drauf za ih/n hi(nkumma bin, håut a grad a Buttasemml, mit Sålz drauf, gessn, glei danåuch a hårts Ei, a påar Rosinan u Måndlkärn u zaletzt nuch an bråutn Eppl. Åch, a Tippl M(ilch håut a aah nuch trunkn. U mia håut a va ålln aah a wing gebm.
„Vawaa ißtn du ålls durcharanånna, Vetta Wåstl", ho i gfräigt.
„Jå waßt, löiwa Bau", håut a gmaant, „ich bin hålt a ålta Junggsöll u kua mitn Kochn niat recht ümgöih. 's dauat ålls za lång, äih woos firtigh is, u Holz u Kuhln braucht ma aah dabei. Deswegn iß i hålt dees Zeigh sua wöis is; in Mogn kinnt eh ålls zamm. D'Hauptsach is, daß ma a zfriedana Mensch is ... Waßt, woos ma öitza gessn håbm, mia zwaa mitanånna?
An Epplstrudl!"
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.