⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Co si máme myslet o politikovi, který sice lituje pronásledování a utrpení při „zbavení krajanů občanství", ale hned nato každý druh odškodnění striktně odmítá. Vypadá takhle opravdové smíření?

Patrně nebylo ve znamení „politické korektnosti" vhodné místo podávání rukou a stojících ovací upozornit hosta na zásadu závazného mezinárodního práva: „restitutio in integrum" (uvedení do původního stavu). Zda naši „představitelé" vědí, že dobrá třetina českého národního majetku sestává z protiprávně zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, za který dosud nebyl zaplacen ani halíř odškodnění, ačkoli Česko patří mezi největší čisté příjemce z EU?

Přeji vám, milí krajané blízko i daleko, vše dobré, především zdraví jako nejcennější majetek. Užívejte si krásné léto a jeho radostné dny plné slunečního svitu!

Srdečně vás zdraví domáckým „Servus!"

Váš krajan Franz Pöttig

věta pokračuje na dalším listu ⟶

1300 Povýšení na město. 1341 Loketské (Elbogenské) městské právo (Riesenburské). 1454 Junkeři z Plavna a Míšně získávají město a území. 1489 Jindřich III. z Plavna uděluje chebské městské právo. 1495 Vlády se ujímají Pluhové z Rabštejna. 1500 Nové náměstí, zahájení stavby Pluhovských domů, měšťanských domů v norimberském stylu, vodovodu z Hubu. Přeložení hrdelního soudu ze Šibeničního vrchu směrem k Početicím (Poschitzau). 1520 Dokončena stavba kostela sv. Jiří. Podpora hornictví. 1529 Zahájení stavby Plavebního příkopu, rybníků a Ebmetského příkopu. 1533 až 1537 Hans Pluh nejvyšším kancléřem Českého království. 1537 První německá škola. 1539 Zahájení ražby hlubinné dědičné štoly Kašpara Pluha. 1547 Povýšení na císařské svobodné horní město Ferdinandem I. 1549 Pád Kašpara Pluha. Nový znak. Získání dolu. 1566 Město postavilo 400 měšťanů a 700 horníků do turecké války. 1582 První výskyt moru, zřízení morového lazaretu. 1592 Vypuknutí červené úplavice. 1600 Postavení morového sloupu. 1619 Hold Fridrichu V. Falckému jako „Zimnímu králi". 1622 Valdštejn prohlíží 3 000 mužů. 1624 Začátek protireformace, propuštění evangelických učitelů. 1630 Odstoupení krásenské (Schönfeld) fary, potvrzení zbylých privilegií císařem Ferdinandem II. 1632 až 1634 Zásobování 4 800 polských jezdců. 1641 Výsada Ferdinanda II. pro tři horní města. 1666 Těžba stříbra na Seifenu, nasazení proutkařů. 1669 Velké soužení způsobené cikány, jejich vyhnání. 1688 Dodání první stříkačky na hašení požárů. Stavba kaple sv. Josefa. 1713 Velký požár v Novém Městě, zničeno 76 domů. 1742 Obsazení Francouzi. 1750 Město podřízeno loketskému (Elbogenskému) krajskému úřadu. 1751 Poslední poprava na popravišti. 1761 Podnikatelé zastavují těžbu kvůli nedostatku peněz. 1771 Převzetí těžby státem. 1772 Zrušení Vrchního horního úřadu, zřízení Horního úřadu. 1792 Založení porcelánky Václavem Haasem, horním mistrem. 1812 Císař František I. navštěvuje s dcerou město a doly. 1818 J. W. von Goethe navštěvuje město a cínové doly na Hubu. 1846 Stavba říšské silnice z Loketu (Elbogen) do Krásna (Schönfeld). 1848 Zřízení poštovního úřadu. 1873 Založení vodního družstva, získání Plavebního a Ebmetského příkopu i s rybníky. Otevření měšťanské školy. 1901 Otevření železniční trati Krásný Jez – Loket. 1914 až 1918 první světová válka (204 padlých a nezvěstných). 1915 Povodeň v Pinze (po letech 1890 a 1905). 1917 a poté nedostatek potravin, podvýživa, epidemie chřipky. 1918 Rozpad rakousko-uherské monarchie. Založení první Československé republiky (ČSR). Sudetští Němci nedostávají právo na sebeurčení; obdrží čs. státní občanství. 1919 4. března protestní shromáždění, 54 obětí zásahu čs. vojska. 1930 a poté velká nezaměstnanost, nouze, neklid. 1934 ze „Sudetoněmecké vlastenecké fronty" vzniká „Sudetoněmecká strana" (SdP). 1935 nárůst hlasů pro SdP ve volbách. 1938 v září vyhlášení stanného práva, zákaz SdP, mobilizace armády. Mnichovská konference a dohoda: odstoupení pohraničních území osídlených Němci. V říjnu obsazení německými vojsky. Obyvatelé se nyní stávají německými státními občany (až do roku 1945). V listopadu násilné akce proti židovským spoluobčanům. 1939 Důl znovu zahajuje provoz. Nasazení nucených pracovníků. V září začátek druhé světové války. Zavedení potravinových lístků a poukázek, pracovní povinnost žen, nasazení školáků, cizích dělníků a vězňů. 1945 Ubytování uprchlíků z východních území. Květen: kapitulace Německé říše. 7. května bezbojové obsazení americkými vojsky (do listopadu). Zřízení druhé Československé republiky (ČSR), přehmaty čs. milicí spočívající v odnětí práv, vyvlastnění, věznění a mučení německých obyvatel. 1946 Vyhnání (nucené vysídlení) hromadnými transporty po železnici do americké a sovětské okupační zóny s maximálně 50 kg zavazadel na osobu.

(Z „Nástinu dějin starého, kdysi císařského svobodného horního města Schlaggenwald" od Rudolfa Prosche, z knihy „Schlaggenwalder Heimatbuch")

Před 80 lety, 11. července 1933, zemřel v Horním Slavkově (Schlaggenwald) Johann Hahn, kterého pro jeho vypravěčské umění nazývali „Rosegger Kaiserwaldu".

Narodil se 24. května 1863 v Lokti (Elbogen), kde také chodil do školy, a po maturitě se věnoval učitelskému povolání. Po jazykových studiích složil ještě odbornou učitelskou zkoušku z francouzštiny. Jeho pedagogická činnost ho přivedla do našeho horního města, kde se roku 1900 stal ředitelem měšťanské školy.

Jeho první kniha se jmenovala „Heimatklänge – Geschichten und Gestalten aus fränkischem Lande" (Zvuky domova – příběhy a postavy z frankické země); vyšla roku 1898 s podporou Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách. První cenu „Erzgebirgszeitung" (Krušnohorských novin) získal za svou povídku „Der Hexenbub" (Čarodějnický chlapec). Roku 1904 vyšla divadelní hra „Der Heideprinz" (Vřesovištní princ). I jeho činnost badatele ve vlastivědě a národopisu přinesla bohaté literární plody. Především je třeba zmínit jeho „Sagenbuch der Heimat" (Knihu pověstí domova) s pověstmi ze Sokolova (Falkenau), Loketu (Elbogen), Horního Slavkova (Schlaggenwald) a okolí (1921). Pro „Erzgebirgszeitung" psal také „Sagen aus Schlaggenwald und Umgebung" (Pověsti z Horního Slavkova a okolí, 1897), dále „Hans Heiling in Sage und Dichtung" (Hans Heiling v pověsti a poezii, 1900), „Schlaggenwald, eine Dialektinsel" (Horní Slavkov, nářeční ostrov, 1899) a „Die letzte Hinrichtung in Schlaggenwald" (Poslední poprava v Horním Slavkově, 1896). V časopise „Unser Egerland" (Náš Chebsko) vyšly „Nationalgarde-Lied, das vom Naturfreund und Nagelschmied Rehberger in Schlaggenwald verfaßt und bis in die jüngste Zeit daselbst gesungen wurde" (Píseň národní gardy, kterou složil přítel přírody a hřebíkář Rehberger v Horním Slavkově a která se tam zpívala až donedávna, 1906) a „Handwerker-Sprüche" (Řemeslnická rčení, 1906). „Mitteilungen des Vereins für Geschichte in Böhmen" (Zprávy Spolku pro dějiny v Čechách) otiskly roku 1919 jeho pojednání „Die Bergstadt Schlaggenwald im deutschen Schrifttum" (Hornické město Horní Slavkov v německém písemnictví).

Rudolf Marterer (1906–1971), v letech 1961 až 1970 vydavatel našeho Heimatbriefu, napsal o Johannu Hahnovi: „Že si lidé v horních městech a vesnicích Kaiserwaldu mohli vyprávět tolik krásných domovských pověstí, byla zásluha zesnulého ředitele měšťanské školy Johanna Hahna v Horním Slavkově, který tyto pověsti básnicky zpracoval a přiblížil je obyvatelstvu ve své knize ‚Sagenbuch der Heimat'."

věta pokračuje na dalším listu ⟶