[obr] Hlavní ulice Horního Slavkova v zimě.

[obr] Leßnitzgasse v zimě (patrně 1946/47).

Řada domů (na levém okraji snímku) zůstala z velké části zachována. Krajanka Anna Žaludková (Köhler) však musela podle vlastního vyjádření svou zkonfiskovanou usedlost č. 112 od českého státu vykoupit do posledního haléře. (Každý poctivě smýšlející člověk se nad tím musí s hrůzou chytit za hlavu a znovu si uvědomit, jak důsledně dodnes působí Benešovy dekrety bezpráví!)

Řada domů vpravo padla z velké části za oběť krumpáči. Tam si místní honorace postavila nové „městské vily". Použitelného stavebního materiálu z demolic bylo dost a byl levně k dispozici. Tyto stavební akce probíhaly na půdě neprávem vyvlastněných a brutálně ze země vyhnaných německých pozemkových vlastníků.

Stále platí slovo Abrahama Lincolna (1809–1865), 16. prezidenta Spojených států amerických: „Co není spravedlivě uspořádáno, není uspořádáno definitivně", nebo jinak: „Nespravedlivě nabytý majetek neprospívá!"

Krajan Herbert Jakob nám poskytl obě fotografie.

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Sevřel-li drsný chlad zimy keř i strom mrazem, sýkorka toho mnoho nenajde, aby zahnala svůj hlad.

Každý člověk s dobrým srdcem jí rád nasype trochu zrní, má z veselého klování zrnek z tohoto ptáčka radost.

Odtáhla-li zima pryč, roztál led i sníh, volá sýkorka z vysoka stromu svěže a vesele: „Ci-ci-bí."

Co má znamenat toto volání, které je slyšet zdaleka i zblízka? Je to její jarní zvěst: „Ci-ci-bí – jaro je tu!"

Autor neuveden

[obr] (bez popisku) (kresba tří sýkorek na větvičkách u básně „Jarní zvěst")

Úřadující český premiér Petr Nečas měl (a chtěl) 8. listopadu loňského roku pronést v Maximilianeu v Mnichově před bavorským zemským sněmem řeč na téma „Sblížení". Ohlášení jeho chystané návštěvy bylo hned v kruzích bavorských politiků živě uvítáno a odměněno předběžným potleskem, zejména z řad opozice. Přitom souhlas postrádal jakýkoli historický odkaz na sudetoněmecké sociálně demokratické představitele z doby národnostního boje v První Československé republice, Josefa Seligera a Wenzela Jaksche, stejně jako na spáchané bezpráví na Němcích v Sudetech po druhé světové válce a jeho nápravu.

Podle mediálních zpráv musel být termín vystoupení o něco později z vnitropolitických důvodů v ČR přesunut na leden nebo únor 2013.

Ještě dnes žijí Němci z Čech, jejichž předkové zde po staletí žili a kteří svou starou domovinu ještě dobře znali. Jsou pamětníky odnětí práv a vyvlastnění, kteří museli už v mladých letech přijmout vyhnání ze země svých otců. Vystoupení českého hosta očekávají z dobrých důvodů spíše skepticky a zdrženlivě.

Ještě žijí krajané ze zažívající generace, kteří jsou v politických proměnách posledních desetiletí, ve znamení „politické korektnosti", což ve výsledku znamená podbízivost a servilitu, se svrašťováním čela označováni za „věčně včerejší" a zlomyslně za „tvrdé jádro". Domáhají se práva na odškodnění a kladou pražskému hostujícímu řečníkovi „otázku na tělo": „Jak to máte s vyhnáním starousedlého německočeského obyvatelstva v poválečných letech 1945/46? Jste i po více než 65 letech od tohoto protiprávního a nelidského vyhnání celé národnostní skupiny z jejich odvěké domoviny stále ještě názoru, že toto brutální opatření bylo oprávněné?"

Kdo z upřímných zástupců našich sudetoněmeckých zájmů, ať „rytíř nebo panoš", by měl „odvahu" položit v „hněvu svobodné řeči" takové otázky nekajícnému nástupci nelidských vyhánějících?

Hlasitý povyk z médií a politiky, z řad stoupenců a zastánců „politické korektnosti", by jistě nechyběl, neboť podle jejich mínění by takové „kardinální otázky" vytoužené sblížení vůbec neprospívaly!

Franz Pöttig

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Maturitní zkouška na jedné chebské reálce. Předsedá vrchní školní rada. Poněkud stydlivá mladá dáma je zkoušena ze zeměpisu. I vrchní školní rada klade několik otázek: „Jmenujte mi místa v západních Čechách!"

Lehká otázka. Kandidátka vypočítává: lázeňské město Karlovy Vary (Karlsbad), chemické město Sokolov (Falkenau), stauferské město Cheb (Eger), hudební město Graslitz a lázně Franzensbad.

Vrchní školní rada však ještě není spokojen. „Na jedno místo jste zapomněla." Kandidátka usilovně přemýšlí – už žádné nezná. Vlídný starý pán jí chce ale pomoci. „To město hraje i v Goethově životě jistou roli."

věta pokračuje na dalším listu ⟶