⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Nic to nepomáhá. Zkoušející to ale myslí dobře. „Chci vám pomoci. Když do jména toho města vložíte ještě jedno písmeno, dostanete označení pro lidskou tělesnou část." Mladá maturantka znovu dlouho přemýšlí. Pak se odhodlá a s viditelným zrudnutím odpoví: „Je to textilní město Asch."

„Hm," pousměje se předseda, „na to jsem vlastně nemyslel. Jako řešení jsem čekal okresní město Loket (Elbogen) nad Ohří, kde se stárnoucí kníže básníků ještě jednou zamiloval. Název místa, Elbogen, se, jak známo, píše jen s jedním „l", zatímco lidský loket, německy Ellbogen (správně Ellenbogen), má „l" dvě. Ale svou věc jste zvládla dobře a z tohoto předmětu jste obstála."

(Pozn.: Kloub se správně německy řekne „Ellenbogen". U „Asch" by to bylo sedělo. Ale nic ve zlém.)

F.P.

*Pozn. překladatele: Slovní hříčka je založena na němčině – místní jméno „Elbogen" se píše s jedním „l", zatímco německé slovo pro loket, „Ellbogen"/správně „Ellenbogen", má „l" dvě. V češtině se název města Loket a slovo „loket" píší stejně, takže hříčka doslovně nefunguje.*

Byl jsem vyhnán – jako tak mnozí – větrem osudu do světa. Člověk zápasí a klade si za cíl, udržet se nad vodou.

A ptáš-li se mě, co jsem viděl, s chválou nešetřím: „Svět je všude vlastně krásný, všude má i svá kouzla!"

Když ale denní hluk odezní a propustí mě ze všeho snažení, donutí mě vnitřní síla oddat se vzpomínkám.

Dívám-li se pak do světa, zazáří nade mnou moře hvězd, to zve mě ke snění, a všechny mé myšlenky letí do dálky, letí stále znovu domů.

Tu vidím zas to všechno pohromadě, kde jsem prožil své dětství, tiché městečko v údolí, leží přede mnou jako rozlité!

V duchu vidím i naše louky, tak pestré květinami a pohádkově krásné; slyším potok Schnellu (Střelu) tajně plynout, vidím se stát na jeho břehu.

Slyším šumět temné lesy, sváteční vyzvánění domovských zvonů. A všem těm hlasům bych chtěl naslouchat, které mě provázely až dodnes.

Tu posílá mé srdce tak toužebně a jen k nebi modlitbu: „Ó domove můj, jak by mi bylo dobře, kdybych tě mohl znovu spatřit!"

Anton Trötscher

(Pozn.: Schnella (česky Střela) = levý přítok Berounky, pramení na Tepelské vrchovině)

Každý jazyk žije především z označení činností. I naše nářečí zná v tomto ohledu množství výrazů. Malá procházka křížem krážem to má ukázat.

Aufgowln – vyhrabat, vypátrat. „Kde jsi to zase vyhrabal?" bäign – (pronikavě) křičet. „To malé dítě pořád křičelo." dummln – pospíšit si. „Copak sis nepospíšil?" ei(nnåtzn – (krátce) zdřímnout, usnout. „U televize jsem usnul." fischpan – šeptat. „Pořád šeptala." gahna – zívat. „Protože jsem byl tak unavený, často jsem zíval." hauchan – (při)dřepnout si. „Na schovávanou jsme si dřepli." kaia – žvýkat. „Dobroty hned rozžvýkali." löign – lhát. „Hned jsme poznali, že lžou." maana – mínit. „To jste tak nemysleli." nöisn – kýchnout. „Když někdo kýchne, říká se: ‚Pozdrav pánbůh!'" osaggln – oškubat, vyloupit. „Při draní peří se rádo okrádá." pfuichzn – funět, syčet. „Když ho to bolelo, prudce syčel." raggan – běžet, utíkat. „Jakmile ucítili nebezpečí, utekli." spoichn – prát se, rvát se. „Ti kluci se nejdřív hádali, potom se poprali." schubban – strkat, postrčit. „Karel za mnou do mě strčil." stöhln – krást. „Tomu chudákovi ukradli všechno." truasn – (těžce) nést. „Nesla domů nůši roští." uareimln – (lehce) pokrýt jinovatkou. „Okna byla brzy ráno pokrytá jinovatkou." vagröichn – schovat se, zalézt. „Později se slunce schovalo." wöign – vážit. „Jeden pytel jsem zvážil, ostatní ne." zöiha – táhnout. „Kůň vůz netáhl."

K tomu malé cvičení se slovesy „vědět a říct": Já nevím a neříkám nic – nevěděl jsem a neřekl nic. Ty víš a už něco říkáš – ty jsi to už věděl a řekl. On/ona neví a neříká víc – on/ona nevěděl(a) a neřekl(a) víc. My víme a říkáme všechno – my jsme všechno věděli a řekli. Vy víte a říkáte pravdu – vy jste pravdu věděli a řekli. Oni vědí a říkají jen málo – oni věděli a řekli jen málo.

Ještě pár rčení: Když nůžky nestříhají, říká se: „Na těch bys mohl jezdit do Prahy." – Když by si nějaký provinilec zasloužil pár pohlavků, říká se: „Ten potřebuje záhlavce podle not!" – Na napomenutí, že se člověk nemá radovat příliš brzy, platí výraz: „Jen se s tím nepřepočítej!" – Je-li někdo slepý jako patrona, použije se přirovnání: „Ten hledá koně a sedí na něm." – Na otázku: „Kam jdeš?" odpoví vtipálek lakonicky: „Do Tramtárie!" – Nic ve zlém!

*V originále chebským nářečím.*

věta pokračuje na dalším listu ⟶