[obr] Hlavní ulice Horního Slavkova v zimě.
[obr] Leßnitzgasse v zimě (patrně 1946/47).
Řada domů (na levém okraji snímku) zůstala z velké části zachována. Krajanka Anna Žaludková (Köhler) však musela podle vlastního vyjádření svou zkonfiskovanou usedlost č. 112 od českého státu vykoupit do posledního haléře. (Každý poctivě smýšlející člověk se nad tím musí s hrůzou chytit za hlavu a znovu si uvědomit, jak důsledně dodnes působí Benešovy dekrety bezpráví!)
Řada domů vpravo padla z velké části za oběť krumpáči. Tam si místní honorace postavila nové „městské vily". Použitelného stavebního materiálu z demolic bylo dost a byl levně k dispozici. Tyto stavební akce probíhaly na půdě neprávem vyvlastněných a brutálně ze země vyhnaných německých pozemkových vlastníků.
Stále platí slovo Abrahama Lincolna (1809–1865), 16. prezidenta Spojených států amerických: „Co není spravedlivě uspořádáno, není uspořádáno definitivně", nebo jinak: „Nespravedlivě nabytý majetek neprospívá!"
Krajan Herbert Jakob nám poskytl obě fotografie.
[obr] Die Schlaggenwalder Hauptstraße im Winter.
[obr] Die Leßnitzgasse im Winter (vmtl. 1946/47).
Die Häuserzeile (am linken Bildrand) blieb weitgehend erhalten. Jedoch mußte Lmn. Anna Žaludkova (Köhler) nach eigenem Bekunden ihr konfisziertes Anwesen Nr. 112 vom tschechischen Staat auf Heller und Pfennig zurückkaufen. (Jeder redlich Denkende wird sich darob voller Abscheu an den Kopf greifen und erneut erkennen, wie konsequent die Benesch-Unrechtsdekrete nachwirken!)
Die Häuserzeile rechts fiel zum großen Teil der Spitzhacke zum Opfer. Dort errichtete die örtliche Prominenz ihre neuen „Stadtvillen". Brauchbares Abbruchmaterial war ja genug vorhanden und günstig verfügbar. Diese Baumaßnahmen geschahen auf
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Sevřel-li drsný chlad zimy keř i strom mrazem, sýkorka toho mnoho nenajde, aby zahnala svůj hlad.
Každý člověk s dobrým srdcem jí rád nasype trochu zrní, má z veselého klování zrnek z tohoto ptáčka radost.
Odtáhla-li zima pryč, roztál led i sníh, volá sýkorka z vysoka stromu svěže a vesele: „Ci-ci-bí."
Co má znamenat toto volání, které je slyšet zdaleka i zblízka? Je to její jarní zvěst: „Ci-ci-bí – jaro je tu!"
Autor neuveden
[obr] (bez popisku) (kresba tří sýkorek na větvičkách u básně „Jarní zvěst")
## Frühlingskunde
Hat des Winters rauhe Kälte
Busch und Baum mit Frost umhüllt,
kann die Meise wenig finden,
daß sie ihren Hunger stillt.
Jeder Mensch mit gutem Herzen
gern ihr etwas Futter streut,
hat am munt'ren Körnerpicken
dieses Vögleins seine Freud'.
Ist der Winter fortgezogen,
hingeschmolzen Eis und Schnee,
ruft die Meise hoch vom Baume
frisch und lustig: „Tsi-tsi-bee."
Was soll dieser Ruf bedeuten,
den man hört von weit und nah?
Es ist ihre Frühlingskunde:
„Tsi-tsi-bee – der Lenz ist da!"
Autor ungenannt
[obr] (bez popisku) (kresba tří sýkorek na větvičkách u básně „Frühlingskunde")
dem Boden der zu Unrecht enteigneten und brutal des Landes verwiesenen deutschen Grundbesitzer.
Es gilt noch immer das Wort von Abraham Lincoln (1809-1865), 16. Präsident der Vereinigten Staaten von Amerika: „Was nicht gerecht geregelt ist, ist nicht endgültig geregelt", oder anders: „Unrecht Gut gedeihet nicht!"
Lm. Herbert Jakob stellte uns beide Fotos zur Verfügung.
Úřadující český premiér Petr Nečas měl (a chtěl) 8. listopadu loňského roku pronést v Maximilianeu v Mnichově před bavorským zemským sněmem řeč na téma „Sblížení". Ohlášení jeho chystané návštěvy bylo hned v kruzích bavorských politiků živě uvítáno a odměněno předběžným potleskem, zejména z řad opozice. Přitom souhlas postrádal jakýkoli historický odkaz na sudetoněmecké sociálně demokratické představitele z doby národnostního boje v První Československé republice, Josefa Seligera a Wenzela Jaksche, stejně jako na spáchané bezpráví na Němcích v Sudetech po druhé světové válce a jeho nápravu.
Podle mediálních zpráv musel být termín vystoupení o něco později z vnitropolitických důvodů v ČR přesunut na leden nebo únor 2013.
Ještě dnes žijí Němci z Čech, jejichž předkové zde po staletí žili a kteří svou starou domovinu ještě dobře znali. Jsou pamětníky odnětí práv a vyvlastnění, kteří museli už v mladých letech přijmout vyhnání ze země svých otců. Vystoupení českého hosta očekávají z dobrých důvodů spíše skepticky a zdrženlivě.
Ještě žijí krajané ze zažívající generace, kteří jsou v politických proměnách posledních desetiletí, ve znamení „politické korektnosti", což ve výsledku znamená podbízivost a servilitu, se svrašťováním čela označováni za „věčně včerejší" a zlomyslně za „tvrdé jádro". Domáhají se práva na odškodnění a kladou pražskému hostujícímu řečníkovi „otázku na tělo": „Jak to máte s vyhnáním starousedlého německočeského obyvatelstva v poválečných letech 1945/46? Jste i po více než 65 letech od tohoto protiprávního a nelidského vyhnání celé národnostní skupiny z jejich odvěké domoviny stále ještě názoru, že toto brutální opatření bylo oprávněné?"
Kdo z upřímných zástupců našich sudetoněmeckých zájmů, ať „rytíř nebo panoš", by měl „odvahu" položit v „hněvu svobodné řeči" takové otázky nekajícnému nástupci nelidských vyhánějících?
Hlasitý povyk z médií a politiky, z řad stoupenců a zastánců „politické korektnosti", by jistě nechyběl, neboť podle jejich mínění by takové „kardinální otázky" vytoužené sblížení vůbec neprospívaly!
Franz Pöttig
## Am Rande bemerkt ...
Der amtierende tschechische Ministerpräsident Petr Nečas sollte (und wollte) am 8. November des letzten Jahres vor dem Bayerischen Landtag im Maximilianeum zu München eine Rede zum Thema „Annäherung" halten. Die Ankündigung seines bevorstehenden Besuchs wurde gleich in Kreisen bayerischer Politiker lebhaft begrüßt und mit vorauseilendem Beifall bedacht, vor allem aus den Reihen der Opposition. Dabei ließ die Zustimmung jedweden historischen Bezug auf die sudetendeutschen, sozialdemokratischen Vertreter aus der Zeit des Volkstumskampfes in der Ersten Tschechischen Republik, Josef Seliger und Wenzel Jaksch, ebenso vermissen wie zum begangenen Unrecht an den Deutschen im Sudetenland nach dem Zweiten Weltkrieg und dessen Tilgung.
Medienberichten zufolge mußte wenig später der Termin für den Auftritt aus innenpolitischen Zwängen in der ČR auf Jänner oder Feber 2013 verschoben werden.
Nun gibt es noch immer Deutsche aus Böhmen, deren Vorfahren seit Jahrhunderten dort lebten, die ihre alte Heimat noch gut kannten. Sie sind Zeitzeugen für Entrechtung und Enteignung, die schon in jungen Jahren die Vertreibung aus der Väter Land hinnehmen mußten. Sie sehen dem Auftreten des tschechischen Gastes aus guten Gründen eher skeptisch und reserviert entgegen.
Es gibt sie noch, die Landsleute aus der Erlebnisgeneration, die im politischen Wandel der vergangenen Jahrzehnte, im Zeichen der „political correctness", was letztendlich Anbiederung und Kriechertum bedeutet, stirnrunzelnd als „Ewig-Gestrige" und übelwollend als „Hardliner" bezeichnet werden. Sie klagen das Recht auf Wiedergutmachung ein und stellen dem Gastredner aus Prag die „Gretchenfrage": „Wie halten Sie es mit der Vertreibung der alteingesessenen deutsch-böhmischen Bevölkerung in den Nachkriegsjahren 1945/46? Sind Sie, nach mehr als 65 Jahren nach dieser rechtswidrigen und unmenschlichen Ausweisung einer ganzen Volksgruppe aus ihrer angestammten Heimat, nach wie vor der Auffassung, daß diese brutale Maßnahme gerechtfertigt war?"
Wer von den aufrichtigen Vertretern unserer sudetendeutschen Interessen, ob „Rittersmann oder Knapp", hätte denn „den kühnen Mut", im „Zorn der freien Rede" solche Fragen an einen uneinsichtigen Nachfolger der unmenschlichen Vertreiber zu richten?
Das lautstarke Gezeter aus Medien und Politik, aus den Reihen der Anhänger und Verfechter der „political correctness" bliebe sicherlich nicht aus, wären doch ihrer Meinung nach „Kardinalfragen" wie diese der erwünschten Annäherung absolut nicht dienlich! Franz Pöttig
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Maturitní zkouška na jedné chebské reálce. Předsedá vrchní školní rada. Poněkud stydlivá mladá dáma je zkoušena ze zeměpisu. I vrchní školní rada klade několik otázek: „Jmenujte mi místa v západních Čechách!"
Lehká otázka. Kandidátka vypočítává: lázeňské město Karlovy Vary (Karlsbad), chemické město Sokolov (Falkenau), stauferské město Cheb (Eger), hudební město Graslitz a lázně Franzensbad.
Vrchní školní rada však ještě není spokojen. „Na jedno místo jste zapomněla." Kandidátka usilovně přemýšlí – už žádné nezná. Vlídný starý pán jí chce ale pomoci. „To město hraje i v Goethově životě jistou roli."
## Die Verwechslung
Reifeprüfung in einer Egerländer Oberrealschule. Der Oberschulrat führt den Vorsitz. Eine etwas schüchterne junge Dame wird in Geographie geprüft. Auch der Oberschulrat stellt einige Fragen: „Nennen Sie mir Orte in Westböhmen!"
Eine leichte Frage. Die Kandidatin zählt auf: die Sprudelstadt Karlsbad, die Chemiestadt Falkenau, die Staufenstadt Eger, die Musikstadt Graslitz und den Kurort Franzensbad.
Doch der Oberschulrat ist noch nicht zufrieden. „Einen Ort haben Sie vergessen." Die Kandidatin denkt angestrengt nach – sie
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.