Duben – Ostermond (velikonoční měsíc): 1. 4. (ne) Květná neděle (žertovný den!) 2. 4. (po) začátek svatého týdne 5. 4. (čt) Zelený čtvrtek 6. 4. (pá) Velký pátek (1. jarní úplněk) 7. 4. (so) Bílá sobota 8. 4. (ne) Velikonoční neděle, slavnost Zmrtvýchvstání Páně 9. 4. (po) Velikonoční pondělí 15. 4. (ne) Bílá neděle 30. 4. (po) Valpuržina noc

Duben větrný a suchý zastavuje všechen růst. Namluvíš mě v dubnu, přijdu, kdy budu chtít; namluvíš mě v květnu, přijdu hned. Je-li na svatého Jiří (23. 4.) mírno a hezky, brzy se ukáže špatné počasí.

Květen – Wonnemond (líbezný měsíc). 1. 5. (út) Svátek práce, svátek Patrona Bavariae 12. 5. (so) Pankrác, 1. ledový muž 13. 5. (ne) Den matek, Servác, 2. ledový muž 14. 5. (po) a 15. 5. (út): Bonifác, 3. ledový muž, a Žofie Ledová 16. 5. (st) svátek sv. Jana Nepomuckého, mostního světce 17. 5. (čt) svátek Nanebevstoupení Páně (40 dní po Velikonocích) 27. 5. (ne) svatodušní neděle (50 dní po Velikonocích), Sudetoněmecký den v Norimberku 28. 5. (po) svatodušní pondělí

Na svatého Floriána (4. 5.) může ještě klidně sněžit. Zmrzne-li na Pankráce, hodně se v zahradě zničí. První láska a květen zřídka projdou bez mrazu.

Pro většinu označení, pojmů a názvů z každodenního života existují nářeční výrazy. Tak například u nás říkával člověk místo:

tváře (obličeje) — Gsicht šíje (týla) — Gnack hrdla (krku) — Gurgl úst — Maal ucha, uší — Åuha, Åuhan slz — Zaah nohy/chodidla, chodidel — Fouß, Föiß kolena, kolen — Knöi nohy, nohou — Baa, (Bana) břicha — Rånzn, Wåmpm zad — Buckl prstu na noze, prstů na nohou — Zäiha, Zäihan vlasů — Håua nehtu, nehtů — Nogl, Negl

a místo:

kladiva — Håmma kleští — Zånga vrtáku — Buahra dláta — Stemmeisn pily — Seegh motyky — Håck sekyry — Hackl šroubováku — Schraubmzöiha pilníku — Faal nůžek, malé nůžky — Schar, Scharl jehly — No(dl řetězu — Kian lana — Saal šňůry — Spåghåt

Místo spisovných sloves se říkalo:

honit (lovit) — gecht křičet — bäigt posílat — schickt spěchat — tummelt sich plakat — greint, höint lepit — picht mluvit — redt šeptat — fischpat klepat — tampert krást — graalt

A místo:

koktat — droggn kývat hlavou — gnappm podvádět — bedaggln nařezat (zbít) — daggn troubit, vytrubovat — trätern vážit si, ctít — ästamian lechtat — griezln mluvit, vykecávat — låtschn inkasovat, vybírat peníze — osaggln hltavě pít — neikuttln

Je-li někdo indisponovaný, chystá se „Krånkhat“ (nemoc), přinejmenším „a Strauchn“ (rýma) nebo „a Houstn“ (kašel). „Wäihding“ (bolest, neduh) nechybí. Obávaný je „Reefma“ (revmatismus), neméně pak „Kuapwäih“, „Hålswäih“, „Zuahwäih“ (bolesti hlavy, krku, zubů).

Při bolestivém močení zní diagnóza „Wåssaschneidn“ (řezání při močení).

Aby z toho čtení ještě někdo neonemocněl, teď už raději přestaneme!

*V originále chebským nářečím.*

Dva sousedé se potkají v nebi. Lenc: „Na co jsi vlastně umřel?“ – Venc: „Já jsem umrzl. A ty?“ – Lenc: „Mě trefila mrtvice.“ – Venc: „Jak to?“ – Lenc: „Zavolají mi do práce, že mi žena právě doma zahýbá! Řítím se domů jako čert, najdu svou Luisu v negližé, ale jinak nikoho. Jak jsem byl vzteklý, servu všechny dveře od skříně: nic! Podívám se pod postel: nic! Za záclonou, venku na balkoně: zase nic! Šílím čím dál víc. Najednou je mi špatně, padnu, a bylo po mně!“ – Venc, zděšený: „No, ty starý pitomče, měl ses přece podívat i do mrazáku! Mohli jsme dneska ještě oba dva žít!“

Dva houbaři, Jáchym a Josef, potkají v lese medvěda. To je ale leknutí, no dovol! Jáchym si pomalu sedne, rychle si sundá batoh a vyzuje si těžké boty. Medvěd se postaví na zadní a zavrčí. Josef má strach: „Co to děláš? Ta bestie je přece mnohem rychlejší než my!“ – Jáchym: „No jistě. Ale teď jde o to, abych byl rychlejší než ty!“

Venc se dívá přes plot a říká sousedovi: „Pověz mi, nemáš starost, že ti ptáci celé léto všechno vyzobou? Postav si radši strašáka!“ – Soused na to: „To není potřeba. Moje žena je stejně skoro pořád na zahradě!“

Řidič zuří kvůli pokutě. Strážník mu dá stvrzenku. „Co mám s tímhle papírem dělat?“ ptá se řidič rozzlobeně. Na to policista: „Dobře si to schovejte! Až jich budete mít dvanáct, dostanete jízdní kolo!“

Malá Anna sedí s rodiči na letním pobytu na terase. Přijde k ní kočka, ocásek rovně nahoru. Hned napomíná maminka: „Anno, nesahej na tu kočku, ta tě nezná.“ Na to holčička řekne kočce: „Pěkná Micko, já jsem Anna z Loketu!“

*V originále chebským nářečím.*

Malý příběh z doby, kdy mi byly asi čtyři roky.