Ať už uplynulo jakkoli mnoho života, každý nový rok skrývá překvapení, nečekané věci a přináší bolest a smutek, ale i radost a štěstí. Prožíváme dobré, ale i zlé zkušenosti; i ty mají svůj smysl a patří k životu.

Přeji vám tedy i nadále všechno dobré, nemocným mezi námi úlevu od jejich potíží, ať šťastně projdete nástrahami a útrapami zimy, a požehnaný předvelikonoční čas.

Zdraví vás v krajanské sounáležitosti Váš krajan Franz Pöttig

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Naši staří říkávali: „Raději skvrna než díra.“

*V originále chebským nářečím.*

Únor – Hornung (ledový měsíc) 2. 2. (čt) Hromnice, církevní svátek, 40 dní po narození Krista (25. 12.) 3. 2. (pá) sv. Blažej (žehnání) 14. 2. (út) sv. Valentýn 20. 2. (po) masopustní pondělí 21. 2. (út) masopustní úterý, ostatky 22. 2. (st) Popeleční středa, začátek postní doby 29. 2. (st) přestupný den

Je-li o Hromnicích jasno a čisto, bude dlouhá zima. Na Dorotu (6. 2.) hodně sněhu, v létě dobrá jetelina. Je-li na Valentýna ještě bílo, na Velikonoce už kvete proutek. Komáři, kteří bzučí v únoru, potom na dlouho zmlknou.

Březen – Lenzing (jarní měsíc) 3. 3. (so) sv. Kunhuta („... už se hýbou červi pod zemí“) 19. 3. (po) svátek sv. Josefa 20. 3. (út) začátek jara (rovnodennost, „ekvinokcium“) 25. 3. (ne) začátek letního času – hodiny se posouvají o hodinu dopředu

Když o Kunhutě zahřmí, ještě si zima dovádí.

* * *

4. 3. (ne) Den památky obětí české zvůle z roku 1919

* * *

Masopustní doba končí masopustním úterým. Na Popeleční středu začíná také předvelikonoční doba; trvá 46 dní a končí na Bílou sobotu. Začátek jara má svůj „pevný“ termín: 20. nebo 21. března. Po prvním jarním úplňku (letos na Velký pátek, 6. 4.) bezprostředně následují Velikonoce (velikonoční neděle 8. 4.). Oba tyto termíny jsou „pohyblivé“ a každý rok se mění. Proto se i délka „bláznivé“ doby řídí prvním jarním úplňkem, a bývá tak různě dlouhá.

Kdo nezná minulost, nemůže utvářet budoucnost, praví moudré přísloví. Proto je užitečné a prospěšné osvojovat si historické znalosti. Toto doporučení by si měli vzít k srdci i politici.

V květnu 1804 se Napoleon Bonaparte (*1769 v Ajacciu na Korsice, †1821 na Svaté Heleně v Atlantiku) prohlásil císařem Francouzů a na prosinec ohlásil císařskou korunovaci za přítomnosti papeže Pia VII. Dalo se čekat, že bude usilovat i o korunu Svaté říše římské národa německého. Aby tomu zabránil, přijal císař František II. z rodu Habsburků (1768–1835, v pořadí 55. římský císař, „vždy rozmnožitel říše, král germánský, uherský a český, haličský a vladimiřský, arcivévoda rakouský a toskánský, vévoda burgundský a lotrinský atd.“) pro sebe a své nástupce v habsburských dědičných zemích i titul rakouského císaře (jako František I.).

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Becherbitter je věhlasný, nejen u nás v Chebsku známý. Ceněný širým světem všude, chvála mu ve slovech těchto bude:

Když jsem rozrušený a chvěji se, pomůže doušek Becherbitteru hned se.

Když se žene bouřka na obzoru, starosti zažene Becherbitter.

Neukáže-li se muž jako rytíř, utěš se Becherbitterem.

Odloudí-li ti ženu jiný, zalij žal Becherbitterem.

Jsi-li otrávený hlídáním děcka, ukonejši toho spratka Becherbitterem.

Jako dobře vyškolený samaritán měj po ruce Becherbitter.

Nesnesl-li jsi pokrm a žaludek se ti kvůli tomu bouří, skleničkou hned na místě se rychle uklidní.

Zešediví-li ti jednou vlas a prořídne, brzy s Becherbitterem znovu vyroste.

Trkne-li tě mezi ovcemi beran, bolest ti utiší Becherbitter.

Hraje-li někdo falešně na citeru, neposlouchej a napij se Becherbitteru.

I naše milá teta Rita je do Becherbitteru celá zamilovaná.

Někdo si libuje v cetkách a třpytkách, jiný miluje Becherbitter.

Zavřou-li tě jednou za mříže, sni si sladce o Becherbitteru.

Přiblíží-li se jednou smrt, zvaná Kmotřička s kosou, opij ji Becherbitterem.

Na „-itter“ se hodí i slovo „Zwitter“ (obojetník), na to však Becherbitter sotva pomůže.

I bez zvláštního důvodu ti bude chutnat a probudí v tobě životní síly. Ale nepij hned celý litr, buď s Becherbitterem vždy střídmý.

* * *

I když autor rýmovaných veršů zůstává neznámý, přece jen se ukazuje, že proslulý výrobek, který kdysi pocházel z Karlových Varů (Karlsbad), podnítil i fantazii veršotepců, aby se zabývali nepopiratelnými kvalitami tohoto elixíru. Spory před evropskými instancemi o práva na název a distribuci přitom nehrály žádnou roli. Jen taková recesistická legrace? F.P.