⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Chomutov, okresní město a významný železniční uzel, měl roku 1930 asi 33 000 obyvatel, německý podíl činil asi 85 %. Na protáhlém náměstí stojí na jedné úzké straně vysoký morový sloup Nejsvětější Trojice s pískovcovými sochami svatých, na druhé straně chátrá uzavřený kostel svatého Ignáce, bývalý jezuitský kostel, který stojí doslova prázdný. Poblíž města se nachází Kamencové jezero (16 ha), vzniklé ze spodní vody kamencového dolu.

V pozdním dopoledni jsme pokračovali v cestě. Obloha se zatáhla, začalo mrholit. Blížili jsme se k hnědouhelné oblasti Mostu. Po obou stranách naší cesty se táhla rozlehlá průmyslová zařízení. Kuželovitý, zalesněný Šibeniční vrch (Schloßberg, 411 m) je korunován rozhlednou (hradem). Prohlédli jsme si trojlodní gotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, který stojí osaměle na širých lánech v prostředí připomínajícím park. Fundovaný výklad a film promítaný v podzemí kostela nám německy vysvětlily, že tento uměleckohistoricky cenný chrám byl roku 1975 prostředky UNESCO přesunut ze svého původního místa o 860 m dál, protože stál v cestě těžbě mocných hnědouhelných slojí a demolice nepřipadala v úvahu. Několik podrobností: naložení kostela na 53 čtyřnápravových podvozků, posun 2,16 cm za minutu od 30. 9. do 27. 10. po 160 m dlouhé přepravní dráze, která se za sakrální stavbou demontovala a před ní znovu montovala.

Staré město Most muselo zcela ustoupit, vzniklo nové město. – Mezitím se spustil lehký déšť, který bránil fotografování. Rychle jsme vyhledali blízký hostinec, kde na nás čekal předobjednaný oběd.

Most (německy: Brüx, česky doslova „most"), okresní město, od roku 1811 uhelný revír, centrum obchodu, řemesel, škol, 1930 28 000 obyvatel, německý podíl 65 %; 1939 zřízení hydrogenačního závodu na syntetickou výrobu benzinu z hnědého uhlí v Maltheuernu (Záluží).

Při další jízdě jsme míjeli Borschen (Bořeň, 837 m), rovněž sopečného původu, zavadili o lázeňské městečko Bílinu na okraji Českého středohoří a odpoledne jsme dorazili do okresního města Duchcov u paty východních Krušných hor. Byla naplánována návštěva zámku, který byl v několika slozích přestavován a rozšiřován, roku 1835 byl místem setkání rakouského císaře Ferdinanda I., pruského krále Fridricha Viléma III. a ruského cara Mikuláše I. a dlouho patřil rodu Valdštejnů.

Prohlídku zámku vedla mladá dáma, která mluvila výborně a bezchybně německy. Kumšt: ukázalo se, že měla vynikající učitelku, totiž svou německou babičku. Bravo! Provedla nás dlouhými chodbami s množstvím obrazů, ukázala nám v řadě přístupných zámeckých místností obytné, ložní a herní pokoje obyvatel, vyprávěla zajímavé podrobnosti z historie hraběcích majitelů a jejich známého a slavného hosta: Giacoma Girolama Casanovy (1725–1798), který posledních 13 let svého života strávil na zámku jako knihovník hraběte Valdštejna. Legendární je jeho útěk roku 1756 z olověných komor benátského vězení. Zemřel v Duchcově. Náhrobní kámen se našel, místo hrobu je neznámé. V úmrtní knize chybí tehdy obvyklé údaje o příčině smrti a místě pohřbení italského dobrodruha a literáta.