⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Váš krajan Franz Pöttig

Poznámka: Televizní kanál 3SAT odvysílal 16. června ve večerním programu krátkou zprávu o filmu „Zabíjení po česku" bez dalších podrobností.

V srpnu:

10. 8. Svátek svatého Vavřince, pořekadlo: „O svatém Vavřinci temnou nocí jistě proletí nádhera padajících hvězd" – v lidové víře se rády nazývají „Vavřincovy slzy". V těch nocích se po obloze míhají roje meteoritů. Pranostika: Je-li o Vavřinci pěkně, bude pěkný i podzim.

15. 8. Svátek Nanebevzetí Panny Marie, matky Ježíše Nazaretského, přímluvkyně věřících.

24. 8. Svátek svatého Bartoloměje, konec vrcholně letních „psích dnů" (jejich začátek 22. 7.). V tomto období stojí slunce ve znamení nejjasnější stálice Síria (psí hvězdy) v souhvězdí Velkého psa.

V září:

8. 9. Svátek Narození Panny Marie. Lidová moudrost říká: „...tehdy vlaštovky zas odlétají pryč."

15. 9. Den svaté Ludmily (†921), kněžny a patronky Čech.

21. 9. Den svatého Matouše, apoštola a evangelisty. Pranostika: „Jaké počasí je na svatého Matouše, takové zůstane ještě čtyři týdny."

23. 9. Začátek podzimu, rovnodennost.

29. 9. Den svatého Michaela, ochránce církve a německy mluvících národů.

Krajané, po svém vyhnání z Chebska rozptýlení do všech koutů světa, nikdy neztratili vazbu ke staré domovině ani vzájemnou sounáležitost. Tak se i letos koncem dubna znovu sešli v Altdorfu u Norimberku.

[obr] Hornoslavkovští přátelé na výročním setkání v Altdorfu u Norimberku. Účastníci, vždy zleva: Maria Zeidler, Gudrun Hubl, Hilde Kadesch (Wirlitsch), Anneliese Kaiser (Eckl), Herbert Kaiser, Ernestine Hackenberg (Wawersich), Anton Schnappauf, Franz Pöttig; vzadu: Annemarie Pöttig, Charlotte Kastner-Berkel (Gareis), Irmtraud Gerstner, Helmut Hackenberg, Marianne Schnappauf (Bräutigam). Foto: F.

Každoroční, tradicemi bohaté setkání vyhnaných sudetských Němců se o letnicích 2010 opět konalo v Augsburgu. Setkání ve švábské metropoli, jež je zároveň patronátním městem Nejdku a Liberce, s posledně jmenovaným navíc spojeným partnerstvím, neslo tentokrát motto „Společné dějiny – společná budoucnost v Evropě".

Počet účastníků – hovořilo se asi o 10 000, očekávaných 30 000 se rozhodně zdaleka nedosáhlo –, slavnostní akce, projevy, přednášky, kulturní vystoupení, praporečnické delegace, krojované skupiny, informační stánky, výstavy a čilý zájem o domovskou literaturu u nakladatelství Helmut Preußler Verlag v hale 5 a mnohé další i tentokrát o tomto víkendu dokázaly, že naše národnostní skupina sice opět trochu zmenšela, ale nedá se zlomit a žije. Znovu se působivě prezentovala se svou historií a kulturou na výstavišti starého Fuggerova města, a to více než 60 let po vyhnání z odvěké domoviny, jež bylo v rozporu s lidským i mezinárodním právem, navzdory rozptýlení a úspěšnému začlenění. Opravdu mírové vyznání k domovu a k právu! O Sudetoněmeckém dnu, projevech bavorského ministerského předsedy a patrona naší národnostní skupiny Dr. Horsta Seehofera, mluvčího národnostní skupiny Bernda Posselta, spolkového předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) Franze Panyho a o dalším průběhu informovaly tisk, rozhlas i televize sice věcně, ale jen krátkými příspěvky.

[obr] Sudetoněmecký den 2010 v Augsburgu: V hale 5 se radovali ze shledání a vyměňovali si vzpomínky, zleva: Franz Pöttig, Weilheim i.OB; Ewald Weinhart, Roßhaupten; Heinz Wesp, Landau a.d. Isar; Günter Fechter, Gfell-Sonnefeld. Fotografii „vystřelila" Helga Fechter, Annemarie Pöttig se setkala se svými krajany z Doupova. Hala byla v tuto hodinu ještě málo navštívená. Mnoho hostů se účastnilo projevů zástupců ve Schwabenhalle.

Zatímco v neděli dopoledne byly v hale 5 (domovská oblast Chebsko) stoly obsazeny jen řídce, po bohoslužbě a hlavním shromáždění ve Schwabenhalle se leckterá řada ještě zaplnila. Zjevně bývá počet návštěvníků v Augsburgu vždy o něco nižší než v Norimberku. „Štamtisch" zůstal s pouhými šesti účastníky poddimenzovaný. Někteří museli krátkodobě odřeknout. Klidně jich mohlo být o pár víc! Politováníhodně nízká odezva má své známé příčiny: mnozí, bohužel příliš mnozí krajané z generace pamětníků už odešli do věčného domova, jiní onemocněli a nejsou už schopni cestovat, někteří se necítí dorostlí námaze dalekých cest. Stejně tak nelze přehlédnout, že se – až na některé výjimky – nepodařilo získat a zapojit naše potomky jako generaci hlásící se k našim věcem.

Několik podrobností si ještě zaslouží zmínku:

Mnoho návštěvníků Sudetoněmeckého dne přijelo autobusy; mohlo jich být na 60.

věta pokračuje na dalším listu ⟶