Někdy se ještě dějí znamení a zázraky, říká lidová moudrost, když se nějaká věc nečekaně obrátí (k dobrému). Nečekané, bohužel pozdní zveřejnění filmového dokumentu „Zabíjení po česku" pražského režiséra Davida Vondráčka přináší jasné, platné důkazy o zvěrstvech, jichž se Češi dopustili na bezbranných, nevinných německých civilistech v Praze a Postoloprtech (jen tam 763 obětí vraždy) po 8. květnu 1945. Film představuje historickou senzaci. Fotografií z vyhnaneckých zločinů není mnoho a filmových záběrů téměř žádné. Že jeden z masakrů (v Praze se 42 oběťmi) byl téměř celý natočen, se ví teprve od té doby, co český televizní kanál ČT2 odvysílal Vondráčkův příspěvek 6. května letošního roku.
Pořad vyvolal v České republice (ČR) prudké diskuse (i na internetu). Pro mnohé Čechy jde o kruté, doufejme ozdravné probuzení. Jiní, většinou nacionalisté, komunisté a takzvaní „bojovníci o pohraničí (?)", i nadále tvrdošíjně a paličatě tvrdí, že to všechno není pravda, nebo že to bylo dodatečně nainscenováno, a že si Němci navíc nic lepšího nezasloužili. V novinách se ale klade otázka beztrestnosti takových činů.
Za zvláštní znamení a zázrak by se dalo považovat, kdyby takový filmový dokument vyvolal i změnu smýšlení v médiích a v hlavách zatvrzelých současníků a kdyby širší veřejnost na obou stranách konečně vzala na vědomí, že pachateli byli i příslušníci jiných národů! Kdoví, kolik takových dokumentů a dosjé se ještě nachází v úředních archivech a v soukromém vlastnictví, dosud záměrně drženo pod zámkem a i nadále vědomě zatajováno veřejnosti! Televize ZDF mezitím získala práva na film, aby jej mohla u nás uvést. Sledujte tedy termín vysílání!
Mimochodem: Vondráček vzbudil počátkem devadesátých let pozornost televizním filmem o bývalém mluvčím sudetských Němců Franzi Neubauerovi, který byl kdysi v ČR podobně nechvalně proslulý jako dnes Erika Steinbachová v Polsku. Nyní se čilý český režisér obrací už k novému projektu. Tentokrát mu jde o hromadné hroby na české půdě, do nichž byly zahrabány oběti poválečného teroru a které dodnes nebyly zmapovány ani prozkoumány.
Jiné téma. Bavorský ministerský předseda Horst Seehofer chce, jak to sám oznámil na Sudetoněmeckém dnu v Augsburgu, na podzim vykonat oficiální návštěvu ČR, což jeho předchůdci vylučovali, dokud nebudou zrušeny Benešovy dekrety. Doprovázet jej mají zástupci sudetských Němců (Landsmannschaft). Seehofer už předem dost jasně naznačil, že si nelze dělat příliš velké naděje na velký průlom v sudetoněmecko-českých vztazích. Tím ztlumil vysoká očekávání svých exponentů Bernda Posselta a Franze Panyho, kteří pak své představy o nadcházející návštěvě v Praze jako o „historické události" zredukovali na skromnější prohlášení: „Tato návštěva nezmění svět." Přitom není třeba měnit svět. Stačilo by, kdyby k té změně konečně došlo v Česku!
Horst Seehofer patrně nedosáhne zrušení Benešových dekretů ani zákona o beztrestnosti (amnestijního zákona). Můžeme však předpokládat, že jako otevřený, spolehlivý partner a zastánce vyhnanců z domova přednese nové české vládě požadavky, které se na Sudetoněmeckých dnech znovu a znovu vznášejí, aby se z jeho cesty na Vltavu stalo víc než jen zdvořilá, ale nezávazná hodinka u čaje na Hradčanech.
Budeme dění pozorně sledovat.
Až vám tento Heimatbrief přijde na přelomu července a srpna, léto dosáhne svého vrcholu, dny budou znatelně kratší a i hlučné fotbalové představení v Jižní Africe už bude minulostí. Na domácích lukách a i doma v Císařském lese (Kaiserwald) dozrávají „borůvky, houby a maliny". Horké dny (psí dny) mohou, zejména ve své druhé polovině, ještě přinést prudké bouřky. Na nevlídné ráno ale staří lidé znali pravidlo: „Ranní nečas a upovídaná ženská se přes den ještě párkrát vrátí." Nic ve zlém!
Přeji vám, milí krajané blízcí i vzdálení, zdraví a hezký čas. Se srdečným „SERVUS!"
## Liebe Landsleute!
Manchmal geschehen noch Zeichen und Wunder, meint Volkes Stimme, wenn sich eine Sache unverhofft (zum Guten) wendet. Da liefert die unerwartete, leider späte Veröffentlichung der filmischen Dokumentation „Töten auf tschechisch“ des Prager Regisseurs David Vondráček klare, gültige Beweise über die von Tschechen verübten Greueltaten an wehrlosen, unschuldigen deutschen Zivilpersonen in Prag und Postelberg (allein dort 763 Mordopfer) nach dem 8. Mai 1945. Der Film stellt eine historische Sensation dar. Es gibt nicht viele Fotos von Vertreibungsverbrechen und fast keine Filmaufnahmen. Daß eines der Massaker (in Prag mit 42 Opfern) fast zur Gänze gefilmt wurde, weiß man erst, seit der tschechische Fernsehkanal CT2 den Beitrag Vondráčeks am 6. Mai d.J. ausstrahlte.
Die Sendung löste in der Tschechischen Republik (ČR) heftige Diskussionen (auch im Internet) aus. Für viele Tschechen gibt es ein böses, hoffentlich heilsames Erwachen. Andere, mehrheitlich Nationalisten, Kommunisten und sog. „Grenzlandkämpfer (?)“, behaupten weiter stur und steif, daß alles nicht wahr oder später gestellt sei, außerdem hätten die Deutschen nichts Besseres verdient. In Zeitungen aber wird die Frage der Straffreiheit für derartige Untaten gestellt.
Nun wäre als besonderes Zeichen und Wunder zu werten, wenn ein Filmdokument wie dieses auch einen Gesinnungswandel in den Medien und Köpfen verbohrter Zeitgenossen hervorriefe und die breite Öffentlichkeit hüben wie drüben endlich zur Kenntnis nähme, daß Angehörige anderer Völker auch Täter waren! Wer weiß, wie viele solche Dokumente und Dossiers sich
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.