Zastřeleni na hranicích. Na hranicích komunistického Československa (ČSSR) zahynulo v letech 1948 až 1989 téměř 300 osob, oznámil Ústav pro studium totalitních režimů. Většinou šlo o občany ČSSR, kteří chtěli uprchnout na Západ. Ale pohraniční jednotky při útěku zabily i obyvatele „NDR" a lidi z Polska a Maďarska. Při dalších incidentech na uzavřené hranici přišli o život i Rakušané a západní Němci. Ústav sestavil seznam obětí a zveřejnil svědectví pamětníků. (Z „Karlovarských novin", duben 2010)

Nový trik. Cestovní kancelář z Holandska uspořádala jednodenní autobusový zájezd z oblasti Lichtenfelsu do Františkových Lázní a jízdné vybírala až v Česku. Přitom požadovala platbu platební kartou, hotovost nepřijímala. V autobuse kolovalo malé „terminálové" zařízení, jímž mohli cestující provést platbu se zadáním čísla účtu a PIN kódu. Podvod vyšel najevo až o pár dní později. Téměř ze všech účtů byly místo 49 eur strženy částky až do výše 980 eur. Policie varuje: při takových zájezdech nikdy neplaťte platební kartou. (Z „Chebských novin", leden 2010)

Namátkové pátrání. Zatímco česká policie zpřísňuje dopravní kontroly ve vnitrozemí testy na alkohol, Bavorsko obhájilo namátkové pátrání v příhraničních okresech s ČR proti českým výtkám ze šikany. Toto opatření je prý důležitou zárukou nejvyšší možné bezpečnosti v Bavorsku i ve sjednocené Evropě. Cílené kontroly na dálkových spojnicích míří především proti nadregionálně působícím gangům a přispívají k objasňování trestných činů v celém Německu; nejde prý o porušení „schengenské dohody".

Ohlédnutí. Koncem března 2009 byla, jak si jistě vzpomínáte, středopravá vláda tehdejšího českého premiéra Mirka Topolánka (strana ODS) svržena (zinscenovaným) hlasováním o nedůvěře.

1. července 2009 skončilo předsednictví jeho nástupce Jana Fischera (Jan Fišer), dříve ředitele Českého statistického úřadu, v Radě EU; ten sestavil přechodnou vládu bez stranické příslušnosti, dohodnutou stranami zastoupenými v parlamentu. I když tento „prozatímní model" nebyl přímo loutkovou vládou, sotva se mu dala přiznat zvláštní schopnost stabilizovat politickou situaci v ČR. Tato „úřednická vláda" byla u moci až do předčasných voleb v květnu 2010.

Ministrem zahraničí byl Jan Kohout. Ten nastoupil na místo Karla Schwarzenberga, dřívějšího poradce exprezidenta Václava Havla; ten mezitím založil novou pravicově liberální stranu TOP 09, které se v souvislosti s předčasnými volbami předpovídá čilý příliv voličů.

Vláda pod Fischerem byla desátá od rozdělení se Slovenskem 1. 1. 1993. Průměrná doba trvání vlády činí jeden a tři čtvrtě roku; to nevystavuje politické stabilitě zrovna slavné vysvědčení. K hlavním příčinám této četnosti patří stranické spory, intriky a těsné, silně proměnlivé většinové poměry v parlamentu a senátu.

Anekdota ze života Josefa Hofmanna

Hofmann se vracel domů z cesty po Alpách. V Mariánských Lázních vystoupil z vlaku, aby prošel pěšky Tepelsko. S rozhaleným límcem, v košili se vyhrnutými rukávy, s těžkým batohem podepřeným horskou holí, rázoval svěže dál. Slunce pálilo z nebe a navíc jej bolely nohy. Tu jej k odpočinku vylákal hluboký stín lípy. Vyzul si boty a trochu si zdřímnul.

Po polní cestě se blížil sedlák s kosou na rameni. Zastavil se, přeměřil si pohledem našeho poutníka, vyndal dýmku z úst a se svraštělým čelem se zeptal: „Kam máte namířeno?" – Hofmann: „Do Karlových Varů." – Sedlák: „Tam to máte ale ještě pěkný kus cesty." A nedůvěřivě pokračoval: „A co to máte v tom svém baťohu?" – „No, co člověk tak na cestu potřebuje: boty, punčochy, prádlo a něco na zub." – Sedlák, dál se vyptávaje: „Vy snad nemáte práci? Co jste zač?" – „Učitel." – „Cože? Učitel? To si umím představit, že si můžete tak dovolit promarnit čas. A ve škole si pak odpočinete od lenošení. Mám čest!" (Z „Karlovarských novin", číslo 6/2005)

Pozn.: Josef Hofmann, významný chebský vlastenecký básník a badatel, strážce chebského lidového dědictví, narozen 1858 v Karlových Varech, zemřel tamtéž 1943.

*Rozhovor v originále chebským nářečím.*

Mani si vzal do tramvaje svého psa. Průvodčí za něj chce plné jízdné. Mani: „Tak si ten jezevčík může mít i vlastní sedadlo!" – Průvodčí: „Samozřejmě! Ale nohy na sedadlo dávat nesmí!"

Ve škole. Slečna učitelka Hansimu: „Když ukážeš tohle vysvědčení tátovi, dostane šedivé vlasy." Hansi se rozesměje na celé kolo: „To se ale bude teprve radovat, vždyť je už pět let plešatý."

Mladý učitel chce dětem v hodině občanské nauky ukázat, kolik lidí denně umírá: „Po každém povzdechu, který udělám, zemře jeden člověk." Hlas ze zadní řady: „Zkusil jste už Odol?"

Host vychází z restaurace naštvaně. Kuchař se ptá číšníka: „Co si to zrovna napsal do knihy stížností?" – Číšník: „Nic. Přilepil tam svůj řízek."

„Jak se vede?" ptá se jedna myš druhé. „Ále, nech toho," říká ta druhá. – „Od té doby, co bydlím za lednicí, se svého kašle vůbec nemůžu zbavit!"

Matka dává dvojčata do postele. Jedno z nich se směje a směje a vůbec nemůže přestat. „Proč se tak hloupě směješ?" ptá se ho popuzeně maminka. Klukovi to uklouzne: „No, protože jsi Karlíka vykoupala dvakrát a mě vůbec ne!"

Dva horolezci jsou na horské túře a stojí před ledovcovou trhlinou. Říká jeden: „Minulý týden mi sem spadl horský vůdce." – Druhý: „Cože? A ty jsi tak klidný?" – „No jo, byl už starý. A pár stránek mu už taky chybělo."

*V originále chebským nářečím.*

Až se pak večer rozezpívá nad pestrými záhony květin, tiché flétny větru, prostoupené hlubokým voláním kuňky, zaznějí z temných korun,

přepadne mě tak podivně tiše neukojitelná touha – jako výšiny, jež rudnou už zapadlou nádherou slunce.

Tak planoucí jsem já – dokud mě noc, aby utěšila a usmířila, nevezme do svých sametových paží a nenaladí sny, krásné jako elfové.

Ernst Görl, Poschetzau

věta pokračuje na dalším listu ⟶