Jakmile skončí březen, slunce už znatelně nabralo na síle a jeho příjemné teplo my starší tolik oceňujeme. Svět nám připadá přívětivější, život je zas o něco snesitelnější. Drsné, často mrazivě studené zimní dny patří opět minulosti a člověk si s úlevou oddechne.

Až pošťák přinese do domu toto číslo Heimatbriefu, budeme slavit Velikonoce, svátek Kristova vzkříšení. Vzpomínáme na slavnostně vyzdobený Boží hrob, na sváteční mši v kostele svatého Jiří a na bohaté velikonoční zvyky staré domoviny. Myslíme na májové pobožnosti v kostele svaté Anny, zasvěcené svaté Marii, Matce Boží; na Nanebevstoupení Páně, kdy si mnohé rodiny po mši rády vyrazily na výlet do zelenající se a kvetoucí přírody; nezapomínáme ani na Den matek, kdy slovem i písní děkujeme matkám. Padesát dní po Velikonocích slavíme Letnice, svátek seslání Ducha svatého.

Těšme se teď na toužebně očekávané jaro, na sytou zeleň luk, na pestrou rozmanitost květin, na známé hlasy ptáků a také na radostné shledání s dobrými přáteli ze staré domoviny.

Přeji vám k tomu hezký čas, nemocným úspěšnou cestu k uzdravení, všem pokojné velikonoční svátky a krásné květnové svátky.

Zdraví vás s krajanskou sounáležitostí

váš krajan Franz Pöttig

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶

Když duben pořádně se rozjaří, seno i obilí bujně se daří. A mísí-li sníh se sluncem v hře, nech ho být, tak to prostě běž!

Přijde-li Rozmunda s bouří, s větrem, nevadí to – vyhraje ten, kdo len zaseje o Ezechielovi, ten mu jistě nezklame, poroste.

Dokud žáby řvou před Markem, potom už musí zmlknout tichem. Dej pozor o Valpuržině noci, ať ti čarodějka neuškodí nic!

Rolf Nitsch (1920–1984), chebský spisovatel

Poznámka: Rozmunda (30. 4.?), Ezechiel, prorok v Babylonu, 10. 4., Marek, evangelista, 25. 4., Valpuržina noc (filipojakubská noc) 30. 4.

Věrní čtenáři, získejte pro Heimatbrief (EHB) nového odběratele!

„Karlovarské noviny" (Karlsbader Zeitung, KZ) – vydání únor 2010 – se podrobně zabývaly mezitím už téměř odpudivým handrkováním kolem předsedkyně Svazu vyhnanců Eriky Steinbachové a jejího místa ve správní radě Centra proti vyhánění. V příspěvcích jako „Zatvrzelé fronty ve sporu o Steinbachovou" a „Zahajovací návštěva v Praze" se autoři věnují protichůdnému postoji tehdejšího spolkového ministra zahraničí Guida Westerwelleho k obsazení tohoto místa paní Steinbachovou.

Ve stejném vydání KZ je k uvedenému politikovi otištěna i básnička. Pochází z „Pruských všeobecných novin" (Preußische Allgemeine Zeitung) z 9. 12. 2009. Pod titulkem „Westerwelleho obrat" (Die Westerwende) a pod pseudonymem „Pannonicus" je bohužel citováno jen pět z osmi slok. Šlo o přehlédnutí?

Zde jsou verše v úplném znění:

Jak se ví už odedávna, usmíření samo nejde, vždyť se na něm obě strany musí podílet, a poctivě.

Role jsou však obrácené, když se dnes obětem diktuje, jak se mají usmiřovat, aby to vyhovovalo pachatelům.

Ještě zvrácenější a podlejší, leč pachatelům nadmíru vhod, je, když navíc někdo vlastním lidem vrazí navrch nůž do zad.

Byl bych odpřisáhl na vše svaté, že dřív mluvil jinak – přišel snad o rozum? Ne, naučil se: tudy vede cesta!

Tak tedy vyje se smečkou a osvědčuje se ve špagátu, vždyť dnes je ministrem – člověk se ptá, pro jaký stát?

Ano, ten liberální tovaryš se vypracovává na mistrovské beránka, a měkká vlna smíření tak zůstává v hlavním programu.

Na usmiřování právě absolvoval i rychlokurz – na Blízkém východě, kde bez milosti se týrají vyhnanci.

Ovšem takové usmíření není jen prostě nespravedlivé, nýbrž navíc výsměchem – jenže Němec mlčí a platí…

Poznámka volně podle Goethova Fausta: „Politická píseň, ošklivá píseň?" F.