[obr] Pohled na Horní Slavkov (Schlaggenwald) s kostelem a věží radnice – záhlavní fotografie

Schlaggenwalder Heimatbrief Prosinec 2010 / Leden 2011

Milí krajané!

Z Pfaffenwinkelu, jak se říká hornobavorské krajině mezi alpskými řekami Ammer a Lech, vám všem posílám srdečné „Grüß Gott!". V okresním městě Weilheim, které letos mohlo slavit tisícileté výročí svého založení, jsem se po vyhnání z domova znovu usadil a mezitím jsem – stejně jako vy všichni – také zestárl. A s tím se nevyhnu ani obvyklým neduhům.

K nepříjemným potížím, které stáří přináší, patří i to, že paměť, lidově „gmiark", znatelně slábne. To se nedá popřít a stejně tak to nelze změnit vychvalovanými pastilkami a šťávami. Nejvíce tím trpí všední věci a události z nedávné doby. Opěvovaná „lístečková hospodářka" (zapisování na papírky) pomáhá nanejvýš dočasně.

Jinak je tomu například se zážitky z dřívější doby. A hle, takzvaná dlouhodobá paměť se ukazuje být mnohem spolehlivější! Při zvláštní příležitosti nás to přímo ohromí.

Vánoce jsou taková příležitost. Už v adventu ožívá nejedna vzpomínka. Člověk se zastaví. Myšlenky bloudí – kam jinam? – zpátky do domovského Chebska. Obrazy z mládí jsou vryty nesmazatelně. Podněcují k zamyšlení a jsou vzácným majetkem, ze kterého smíme čerpat, dokud žijeme.

Jak dávno to už je? Toto poznání znepokojuje i nutí k zamyšlení zároveň: více než šedesát let! A přece: Kdo se ještě cítí spjat se svou starou domovinou u Slavkovského lesa (Kaiserwald), tomu i dnes, po tolika letech, znamenají vzpomínky na vánoční Horní Slavkov (Schlaggenwald) a jeho vesnice nekonečně mnoho. Jak často a upřímně krajané, zejména v první době po vyhnání, s toskou v srdci a jemným citem vyprávěli o tomto „vysokém čase"! I v Heimatbuchu je zvykům kolem svátku narození Krista věnován samostatný příspěvek. Věřte mi, stojí za to si o tom v naší „domácí knize" počíst!

Milí krajanští přátelé! Uplynulé listopadové týdny byly, jako každý rok, věnovány vzpomínce na naše zesnulé a smutku. Šedá mlha kalila i tak krátké dny, kdy se nechtělo pořádně rozednít. Mrholení, tiše padající listí, první noční mráz a časné šero tížily mysl a jen stěží dovolily radost. Slunce, které to s námi letos ne vždy myslelo dobře, se až příliš často schovávalo za hustými mraky. Teprve světlo svíček na adventním věnci nám znovu dovoluje s důvěrou hledět do budoucnosti.

Vánoce stojí přede dveřmi. Předcházejí jim dny shonu s přípravami; měla by následovat doba zastavení a ohlédnutí, ale i radosti a vděčnosti. A uvědomme si: sváteční dny slibují jedněm světlo a teplo, jiným znamenají tíživé stíny samoty, zklamání a bolesti. Zamysleme se nad Božím příchodem k lidem a nad tou jedinečnou nocí tehdy v Betlémě, abychom jako dobří křesťané, vedle sebe jako chudí pastýři i mocní králové, poklekli před dítětem v jesličkách a v pokoře se modlili.

Přezimujte ve zdraví! Snad nám v příštím roce bude dopřáno shledání.

Nemocným ze srdce přeji brzké zlepšení a vytoužené uzdravení, všem požehnaný advent, mnohou tichou chvíli s domovskými vzpomínkami, rozjímavé, požehnané Vánoce a zdraví, radost ze života a spokojenost v novém roce.

Zdraví vás ve staré oddanosti váš krajan Franz Pöttig

Osobní poznámka: I letos jsem se snažil různými příspěvky v našem Heimatbriefu zaujmout váš zájem. Doufám, že mi Všemohoucí i nadále dá sílu, abych ještě nějakou dobu mohl být činný pro krajanské společenství.

Zachovejte Heimatbriefu věrnost!

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶

Vedeni Boží rukou vstupujeme ze starého roku v nový. A kdekoli se s ním setkáme, tam nám chce žehnat, být s námi v milosti svojí.

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶

Milí přátelé z Horního Slavkova (Schlaggenwald) a okolí!

Za pár týdnů budeme slavit Vánoce, křesťanský svátek. Jeho poselství zní: Pokoj na zemi lidem dobré vůle. Navzdory nadějím lidí je stále tolik sváru a sporů ve vlastní zemi i na celém světě. Znovu a znovu vzplanou válečné konflikty a nemají konce; poznamenávají leckterou událost na zeměkouli. Touha po moci a chtivost bohatství jsou všudypřítomné a plodí násilí, dopouštějí zlo a maří dobré úmysly. Žijeme v neklidné době.

Proto právě o vánočním čase toužíme po pokojném životě, po klidu a bezpečí, musíme však být vděční, že jsme po poslední válce mezitím mohli více než šest desetiletí prožít v bezpečí, míru a svobodě.

Vy jste v roce 1946 museli podstoupit těžký úděl vyhnání z domova na Chebsku (Egerland). Obec Auerbach se stala vaším patronátním městem, v němž jste od roku 1952 mohli při více než třiceti setkáních slavit shledání se svými krajany. Letos bohužel k takovému setkání nedošlo.

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶