[obr] (bez popisku) (pohled na Horní Slavkov s kostelem a věží radnice – záhlavní fotografie)
Říjen / listopad 2010
Milí krajané!
Opět se jeden rok chýlí ke konci. Jak rychle ten čas utíká! Nám starším připadá, že dokonce spěchá. I Heimatbrief má co dělat, aby s ním držel krok. Má svým odběratelům, jako vždy, přinést na příští dva měsíce příjemné příspěvky, což, přiznejme si, často není snadné. Tentokrát patří toto číslo říjnu a listopadu, nestejnorodé dvojici. Oba měsíce sice podle kalendáře patří k podzimu, přesto od října i přes loučení s letním teplem ještě očekáváme jasné a mírné dny, zářivé barvy v lesích, poslední sklizeň, zatímco s listopadem spojujeme prožívání šedých dnů s vlhkem a mlhou, s tmou a tušením zimy, se dny smutku a niterného rozjímání, s myšlenkami tak zasmušilými jako počasí.
Heimatbrief to má obsahově těžké, aby těmto ročním zvláštnostem dostál. Snad pomohou některé verše.
Liebe Landsleute!
Wieder nähert sich ein Jahr seinem Ende. Wie rasch vergeht doch die Zeit! Uns Älteren scheint sie sogar zu eilen. Da hat auch der Heimatbrief Mühe, mit ihr Schritt zu halten. Er soll, wie immer, seinen Beziehern für die nächsten zwei Monate gefällige Beiträge bringen, was, zugegeben, oft nicht einfach ist. Dieses Mal gilt die Folge dem Oktober und dem November, ein ungleiches Paar. Beide zählen nach dem Kalender zum Herbst, doch wir erwarten vom Oktober trotz des Abschieds von der sommerlichen Wärme noch heitere und milde Tage, leuchtende Farben in den Wäldern, ein letztes Ernten, während wir mit dem November das Erleben grauer Tage mit Nässe und Nebel, mit Dunkelheit und Winterahnen verbinden, mit Tagen der Trauer und inneren Einkehr, mit Gedanken, die so trübe sind wie das Wetter.
Da hat es der Heimatbrief inhaltlich schwer, diesen jahreszeitlichen Eigenheiten gerecht zu werden. Vielleicht helfen einige Verse weiter.
Kabát má pestrý jako svou paletu, směle vede štětec, ať maluje kdekoli; plane mu červeň jak korálů provaz, zeleň patiny, jež v slunci záři vzplane.
Je to přítel, kterého mám tolik rád, přítel i větru, nakloněný k listí. Učí mě přemýšlet; v koloběhu času vše kvete a zraje, uvadá a mlčí.
Naše známá chebská básnířka Zita Ladwig, která zemřela 21. října 2007 ve věku 88 let ve svém druhém domově Waldkraiburgu, nás povede dál plná poezie:
## Mein Freund, der Herbst
Bunt ist sein Rock wie seine Palette,
kühn führt er den Pinsel, wo immer er malt;
flammend sein Rot, wie Korallenkette,
Patinagrün, das im Sonnenlicht strahlt.
Er ist ein Freund, den ich so liebe,
Freund auch des Windes, dem Laub zugeneigt.
Er lehrt mich sinnen; Im Zeitgetriebe
blüht es und reift es, vergeht und schweigt.
Unsere bekannte Egerländer Lyrikerin Zita Ladwig, die am 21. Oktober 2007 im Alter von 88 Jahren in ihrer zweiten Heimat Waldkraiburg starb, führt uns mit viel Poesie weiter:
Každý musí zestárnout, a když vaše mládí je už jen vzpomínkou, korunuje to ctnost. Když je samota tvrdší a když vás opustí i poslední z přátel, jděte svou cestou dál plni trpělivosti. Existuje slitování – brzy kroky doputují do laskavé náruče.
Zita Ladwig (1919–2007), chebská básnířka
Milí krajané! Přeji vám, ať už si náš krajanský list vezmete do ruky kdekoli, dobrou pohodu, nemocným brzké zlepšení a uzdravení, nám všem ještě příjemné a přívětivé dny v doufejme „zlatém" říjnu a dobrý, také rozjímavý a požehnaný čas.
Zdraví vás ve starém přátelství váš krajan Franz Pöttig
Zůstaňte věrni našemu Heimatbriefu! Verbujte pro jeho odběr! Ze spolučtenářů by se měli stát předplatitelé. Každé zrušení odběru oslabuje naše společenství. Heimatbrief je poslední most do staré vlasti a ke krajanům.
## Aus später Sicht
Ein jeder muß altern, und wenn euere Jugend
nur noch Erinnern, dann krönet die Tugend.
Wenn Einsamkeit härter und wenn euch verlassen
der letzte der Freunde, dann geht euere Straßen
voll Duldsamkeit weiter. Es gibt ein Erbarmen –
bald enden die Schritte in gütigen Armen.
Heimatfreunde! Ich wünsche Euch, wo auch immer Ihr unseren Heimatboten zur Hand nehmt, Wohlbefinden, den Kranken recht bald Besserung und Genesung, uns allen noch angenehme und freundliche Tage in einem hoffentlich „goldenen" Oktober und eine gute, auch besinnliche und gesegnete Zeit.
Es grüßt Euch in alter Verbundenheit
Euer Landsmann Franz Pöttig
Bleibt unserem Heimatbrief treu! Werbt für seinen Bezug! Aus Mitlesern sollen Abonnenten werden. Jede Abbestellung schwächt unsere Gemeinschaft. Der Heimatbrief ist die letzte Brücke zur alten Heimat und zu den Landsleuen.
V říjnu (Gilbhardt) 3. 10. (ne) Den německé jednoty (státní svátek), díkůvzdání za úrodu 17. 10. (ne) Posvícení, „císařské posvícení" (Kaiserkirchweih) 31. 10. (ne) Den reformace, letos zároveň konec letního času. Říjnová obloha plná hvězd má ráda teplá kamna.
V listopadu (Nebelung) 1. 11. (po) Slavnost Všech svatých 2. 11. (út) Dušičky 11. 11. (čt) Svatomartinský den; „Na svatého Martina prý sníh říká: Tady jsem." 14. 11. (ne) Den truchlení za padlé (Volkstrauertag) 17. 11. (čt) Den pokání a modliteb (Buß- und Bettag) 21. 11. (ne) Den vzpomínky na zesnulé (Totengedenktag) 28. 11. (ne) 1. neděle adventní 30. 11. (út) Svatoondřejský den; noc z 29. na 30. listopadu, tzv. „losovací noc", u nás nazývaná „Andresnacht".
V listopadu je za každým keřem jiné počasí.
*V originále chebským nářečím.*
## Kalendarisches
Im Oktober – Gilbhardt
3.10. (So) Tag der deutschen Einheit (gesetzlicher Feiertag), Erntedankfest
17.10. (So) Kirchweih, „Kaiserkirchweih"
31.10. (So) Reformationstag, heuer Ende der Sommerzeit.
Oktoberhimmel voller Sterne hat die warmen Öfen gerne.
Im November – Nebelung
1.11. (Mo) Hochfest Allerheiligen
2.11. (Di) Allerseelen
11.11. (Do) St. Martinstag; „Martini sågt da Schnäi: Dåu bin i."
14.11. (So) Volkstrauertag
17.11. (Do) Buß- und Bettag
21.11. (So) Totengedenktag
28.11. (So) 1. Advent
30.11. (Di) St. Andreastag; 29./30. Losnacht, bei uns „Annaresnå(bmd" geheißen.
Im November ist hinter jeder Staude ein anderes Wetter.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.