Před několika týdny už rok překročil svůj vrchol. Mezitím nastalo vrcholné léto a přišel srpen.
Naši předkové tomuto měsíci výstižně říkali „Ernting" (žňový měsíc), protože v tuto dobu dozrávalo obilí (většinou žito) – obilí ke žni. Vzpomínáme si: žně od pradávna znamenaly pro sedláka tvrdou práci. Když ještě nebyly stroje, sekali „ženci" kosou (s nasazeným hrabičem) široké pruhy do vlnícího se moře stébel a klasů, nad nímž slunce a mraky hrály svou hru světla a stínu. Pilné ženy posekané obilí sbíraly a dlouhými slaměnými převazy je vázaly do snopů. Šest až osm snopů se stavělo do pyramidových panáků; tak zůstávaly – podle počasí – několik dní na poli k sušení, než je odvezli do stodoly.
Doba kos a srpů je už dávno pryč. Minul ale i kdysi tak důvěrně známý malebný obraz krajiny s dlouhými řadami panáků na strništích. Dnešní hranaté nebo kulaté slaměné balíky, které vyhazuje kombajn, proti tomu působí jako cizí tělesa.
Od svatého Vavřince (10. 8.) pláče nebe své „Vavřinecké slzy", když v jasných, zejména bezměsíčných nocích vzplanou padající hvězdy – jde vlastně o meteority – jako zářivé čárky, přeběhnou po obloze a zase zhasnou. Lidová moudrost říká: „Vavřinec přichází v temné noci jistojistě s nádherou padajících hvězd." Pověrčiví lidé tvrdí, že se při jejich záblesku plní vroucí přání. Kdo tomu pevně věří, možná se mu to splní?
15. srpna slavíme svátek Nanebevzetí Panny Marie. 24. 8. (svatý Bartoloměj) končí podle kalendáře vrcholně letní psí dny, které začaly 22. července. Nezřídka už však příroda ukazuje na pozdní léto a časný podzim. Vítané jsou ony tiché a ještě teplé večery na zahradě, kdy si člověk rozsvítí lucerničky, nebo raději sáhne po knize v útulném pokoji.
Rok se pomalu obrací zase dovnitř. Den teď začíná později a končí dříve. Noci jsou chladnější, první pruhy mlhy se táhnou nad poli a lukami. Nedělejme si iluze: léto se chýlí ke konci.
V měsíci září, kterému předkové říkali „Scheiding" (loučivý měsíc), máme dobře v paměti svátek Narození Panny Marie (8. 9.), protože tehdy „odlétají vlaštovky". Předtím sedávaly, stejně jako mladí špačci, hlasitě „dohadujíce se" na drátech vzdušného vedení, seřazené jako čtvrťové noty na notovém papíře.
Pranostikový kalendář uvádí na 15. 9. svatou Ludmilu (+ 921), kněžnu a patronku Čech, která ráda přináší vítr a déšť, a tím spíše 21. září, svátek svatého Matouše, o němž se říká: „Jak se Matouš zachová, tak to čtyři týdny zůstane." Kluci pouštějí své barevné draky, dozrávají chocholíky jeřabin, poslední slunečnice kývají přes ploty a žlutě a rudě září vinné listí a javory. Neomylně – je zase podzim.
Potěšilo by mě, kdyby tato roční a kalendářní procházka opět vzbudila váš zájem. Výlet do politiky si však i tentokrát odpustím. Události jsou vesměs nepotěšující, finanční a hospodářská krize se ukazují jako mimořádně znepokojivé a dávají důvod k hluboké obavě. Jsme spálené děti: jednou už jsme přišli o všechno.
O účasti na městské slavnosti v patronátním městě Auerbach v Horní Falci bude možné informovat až v příštím čísle Heimatbriefu. Moje prosba: zůstaňte mu i nadále nakloněni a jeho odběrateli!
S domovským pozdravem a dobrými přáními vám všem
Váš krajan Franz Pöttig
## Liebe Landsleute!
Vor einigen Wochen schon hat das Jahr seinen Zenit überschritten. Inzwischen ist es Hochsommer geworden, und der August zog ins Land.
Die Altvorderen nannten diesen Monat sinnigerweise „Ernting", denn in dieser Zeit reifte das Getreide (meist Roggen) – as Traad zan Schniet. Wir erinnern uns: Die Ernte bedeutete für den Bauern seit Väterzeiten harte Arbeit. Als es noch keine Maschinen gab, schnitten „die Mohder" mit der Sense (mit aufgesetztem „Wachler") breite Schneisen in das wogende Meer der Halme und Ähren, über das Sonne und Wolken ihre Licht- und Schattenspiele trieben. Fleißige Frauen nahmen die „Mahd" auf und banden das Korn mit langen Strohbändern zu Garben. Sechs bis acht von ihnen wurden pyramidenförmig zu „Mannln" aufgestellt; so blieben sie – je nach Witterung – mehrere Tage auf dem Feld zum Trocknen stehen, bevor sie in die Scheune gefahren wurden.
Die Zeit der Sensen und Sicheln ist schon lange vorbei. Vorüber ist aber auch das einstige, so vertraut gewesene malerische Landschaftsbild der langen Reihen von „Houtmannln" auf den Stoppelfeldern. Die vom Mähdrescher von heute ausgeworfenen klobig-runden Strohballen (Rollen) wirken dagegen wie Fremdkörper.
Ab dem St. Laurentiustag (10.8.) weint der Himmel seine „Laurentiustränen", wenn in klaren, zumal mondlosen Nächten Sternschnuppen – es handelt sich um Meteoriten – wie blitzende Striche aufleuchten, über das Firmament huschen und wieder verlöschen. Der Volksmund weiß zu reimen: „Laurenzi kommt in finst'rer Nacht ganz sicher mit Sternschnuppenpracht". Der Abergläubische behauptet, daß beim Aufblitzen sehnliche Wünsche in Erfüllung gingen. Wer fest daran glaubt, vielleicht?
Am 15. August feiern wir das Fest Mariä Himmelfahrt. Am 24.8. (St. Bartholomäus) enden nach dem Kalender die hochsommerlichen Hundstage, die am 22. Juli begannen. Nicht selten jedoch stehen die Zeichen in der Natur schon auf Spätsommer und frühen Herbst. Gefragt sind jene stillen und noch warmen Abende im Garten, an denen man Windlichter aufstellt oder im gemütlichen Zimmer nach einem Buch greift.
Langsam bewegt sich das Jahr wieder einwärts. Der Tag beginnt nun später und endet früher. Die Nächte werden kühler, die ersten Nebelstreifen ziehen über Felder und Auen. Machen wir uns nichts vor: Der Sommer geht zur Neige.
Im Monat September, den die Vorfahren „Scheiding" nannten, ist uns das Fest Mariä Geburt (8.9.) noch gut in Erinnerung, denn da „ziehen die Schwalben furt". Vorher saßen sie, ebenso die Jungstare, laut „dischkrierend", auf den Drähten der Freileitungen aufgereiht wie Viertelnoten auf dem Notenblatt. Der Wetterkalender nennt am 15.9. die hl. Ludmilla († 921), Herzogin und Patronin von Böhmen, die gern Wind und Regen bringt, und erst recht am 21., den Matthäitag, von dem es heißt: „Wöis da Matthäus treibt, es vöia Wochn bleibt". Die Buben lassen ihre bunten Drachen steigen, die Dolden der Vogelbeeren reifen, die letzten Sonnenblumen grüßen über die Zäune und gelb und rot leuchten Weinlaub und Ahorn. Untrüglich – es ist wieder Herbst.
Es würde mich freuen, wenn dieser jahreszeitliche und kalendarische Streifzug wieder Euer Interesse findet. Einen Ausflug in die Politik indes erspare ich mir auch dieses Mal. Die Ereignisse sind durchwegs unerfreulich, Finanz- und Wirtschaftskrisen erweisen sich als äußerst beunruhigend und geben Anlaß zu tiefer Besorgnis. Wir sind gebrannte Kinder: Wir haben schon einmal alles verloren.
Über die Teilnahme am Bürgerfest der Patenstadt Auerbach i.d.Opf. kann erst in der nächsten Folge des Heimatbriefes berichtet werden. Meine Bitte: Bleibt ihm gewogen und seine Bezieher!
Mit heimatlichem Gruß und guten Wünschen an Euch alle
Euer Landsmann Franz Pöttig
věta pokračuje na dalším listu ⟶
[obr] (bez popisku) (kresba stromu, ze kterého odlétává listí ve větru)
Podzimní vítr duje, léto se vytrácí, pryč je kvetení i zrání. A každá ruka, jež v kraji pracovala, smí nyní sáhnout po plodech.
Hleď, kam oko dohlédne, všude je čas žní. Teď je řada i na tobě se ptát, zda setba z tvého činu přinesla svou úrodu.
Rolf Nitsch (1920–1984), chebský (egerlandský) spisovatel
## Herbst
[obr] (bez popisku) (kresba stromu, ze kterého odlétává listí ve větru)
Der Herbstwind weht,
der Sommer geht,
Vorbei ist Blühen und Reifen.
Und jede Hand,
die schuf im Land,
kann nach den Früchten greifen.
Sieh, weit und breit
ist Erntezeit.
Nun ist's auch an Dir zu fragen,
ob wohl die Saat
aus deiner Tat
hat ihre Frucht getragen.
Rolf Nitsch (1920-1984) , Egerländer Schriftsteller
věta pokračuje na dalším listu ⟶
[obr] Krajané z Horního Slavkova na výročním setkání ročníku koncem dubna v Altdorfu u Norimberku. Účastníci zleva: Anton Schnappauf, Herbert Kaiser, Emmi Weichert (Bräutigam), Horst Rauscher, Annemarie Pöttig, Margareta Rauscher, Anneliese Kaiser (Eckl), Hilde Kadesch (Wirlitsch), Anneliese Schuster (Veit), Gudrun Hubl, Helmut Hackenberg, Marianne Schnappauf (Bräutigam), Charlotte Kastner-Berkel (Gareis), Traudl Gerstner, Marianne Lugner (Turba), Rudolf Dörfl, Ernestine Hackenberg (Wawersich), Erna Dörfl. Foto: F. Pöttig
## In alter Freundschaft
[obr] Schlaggenwalder Landsleute beim Jahrgangstreffen Ende April in Altdorf bei Nürnberg. Die Teilnehmer v.l.: Anton Schnappauf, Herbert Kaiser, Emmi Weichert (Bräutigam), Horst Rauscher, Annemarie Pöttig, Margareta Rauscher, Anneliese Kaiser (Eckl), Hilde Kadesch (Wirlitsch), Anneliese Schuster (Veit), Gudrun Hubl, Helmut Hackenberg, Marianne Schnappauf (Bräutigam), Charlotte Kastner-Berkel (Gareis), Traudl Gerstner, Marianne Lugner (Turba), Rudolf Dörfl, Ernestine Hackenberg (Wawersich), Erna Dörfl. Foto: F. Pöttig
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Každoroční, tradicemi bohaté setkání vysídlených sudetských Němců, kteří kdysi byli druhým národem českých zemí a nyní jsou čtvrtým kmenem Bavorska, se o letnicích 2009 konalo podle zavedeného cyklu opět v Augsburgu. Setkání ve švábské metropoli, která je už přes 50 let také patronátním městem Nejdku (Neudek) a Liberce (Reichenberg), s posledně jmenovaným dokonce spjatá partnerstvím, se tentokrát neslo v duchu hesla „Zavázáni historii – utvářet budoucnost".
Jubileum „60 let sudetoněmeckého sjezdu" (zkráceně „ST") dává příležitost ke krátkému ohlédnutí. Jak to tehdy začalo? První sjezd ST 1950 v Kemptenu (Allgäu) navštívilo přes sedmdesát tisíc lidí, podobně druhý v roce 1951 v Ansbachu, při třetím roku 1952 ve Stuttgartu stoupl počet hostů na sto tisíc a více. Při dalších sjezdech dosáhl počet účastníků svého vrcholu s více než půl milionem; konaly se střídavě ve Frankfurtu nad Mohanem, Mnichově, Norimberku, 1959 ve Vídni, 1961 v Kolíně nad Rýnem, 1995 naposledy v Mnichově, poté (od roku 2001) už jen v Augsburgu a Norimberku.
Zájmy národnostní skupiny zastupovali její mluvčí Rudolf Lodgman von Auen, Hans-Christoph Seebohm, Walter Becher, Franz Neubauer a Johann Böhm; v roce 2008 převzal tento úkol Bernd Posselt. Velké pochopení pro své zájmy nacházeli vysídlenci pod záštitou Svobodného státu Bavorsko (od roku 1954) a jeho ministerských předsedů Hanse Eharda, Wilhelma Hoegnera, Hannse Seidela, Alfonse Goppela, Franze Josefa Strauße, Maxe Streibla, Edmunda Stoibera a Günthera Becksteina; v roce 2008 nastoupil do tohoto úřadu Horst Seehofer.
Na 30. sjezdu ST 1979 v Mnichově pronesl slavnostní kázání tehdejší arcibiskup Joseph Ratzinger.
## 60. Sudetendeutscher Tag
Die jährliche, traditionsreiche Zusammenkunft der heimatvertriebenen Sudetendeutschen, die einmal das zweite Volk der böhmischen Länder waren und nun der vierte Stamm Bayerns sind, fand an Pfingsten 2009 turnusmäßig wieder in Augsburg statt. Das Treffen in der schwäbischen Metropole, die seit über 50 Jahren auch Patenstadt von Neudek und Reichenberg ist, mit letzteren auch in Partnerschaft verbunden, stand diesmal unter dem Motto „Der Geschichte verpflichtet – die Zukunft gestalten".
Das Jubiläum „60 Jahre Sudetendeutscher Tag" (abgek. „ST") gibt Anlaß zu einem kurzen Rückblick. Wie hatte es damals begonnen? Der erste ST 1950 in Kempten (Allgäu) war Ziel von über siebzigtausend Besuchern, ähnlich der zweite 1951 in Ansbach, beim dritten 1952 in Stuttgart stieg die Zahl der Gäste auf hunderttausend und darüber. Bei den nächsten STen erreichte die Teilnehmerzahl mit über einer halben Million Hochform; sie fanden abwechselnd in Franfurt/M., München, Nürnberg, 1959 in Wien, 1961 in Köln, 1995 zum letzten Mal in München, danach (ab 2001) nur noch in Augsburg und Nürnberg statt.
Die Interessen der Volksgruppe vertraten ihre Sprecher Rudolf Lodgman von Auen, Hans-Christoph Seebohm, Walter Becher,
11
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.