Letniční setkání 2009 se opět stalo působivou slavnostní událostí. Politická shromáždění, přednášky, výstavy, kulturní vystoupení a několik desítek tisíc účastníků od pátku do neděle i tentokrát dokázaly, že naše národnostní skupina sice zase o něco zmenšela, ale nedá se zlomit a žije! Na výstavišti starého Fuggerova města se znovu působivě představila skrze historii, péči o tradice a setkávání, a to více než 60 let po vyhnání z odvěké domoviny, které bylo v rozporu s lidskými a mezinárodními právy, navzdory rozptýlení do mnoha krajů a úspěšnému zapojení do nové společnosti. Pokojná demonstrace jako vyznání k domovu a právu!

Am Pfingstsonntag – o letniční neděli následoval po římskokatolické pontifikální mši s biskupem Walterem Mixou, pomocným biskupem Gerhardem Pieschlem a páterem Norbertem Schlegelem a po evangelických bohoslužbách průvod praporečnických delegací a krojovaných skupin a hlavní shromáždění v přeplněné Schwabenhalle. Řečníky byli spolkový předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení Franz Pany, mluvčí sdružení Bernd Posselt a bavorský ministerský předseda a patron sjezdu Horst Seehofer. Projevy trvaly až do 13 hodin.

[obr] ST 2009 v Augsburgu: Momentka z letniční neděle znovu ukazuje věrné krajanské přátele jako před dvěma lety. V hale 3 se radovali ze shledání a vyměňovali si vzpomínky, zleva: Franz Pöttig (Weilheim i. OB); (jméno?); Ewald Weinhart, Roßhaupten; Marianne Lugner (Turba), Forchheim/Ofr.; (jméno?); Heinz Wesp, Landau an der Isar; Ernst Schmieger, Sonthofen; Rudolf Schmieger, Immenstadt. Foto: F. Pöttig

Živý zájem platil akční hale 7 na výstavišti. Program uváděl přes 90 informačních stánků, dílen a výstav, všechny věnované péči o domovinu. Člověk procházel řadami stánků a byl téměř ohromen. Ukázalo se jako nemožné v těch několika hodinách pobytu vzdát spravedlnost té čiré nabídce kulturní rozmanitosti. U jednoho z „výživných" stánků jsem nemohl jen tak projít kolem: byly tam chutné koláčky, malé kulaté kynuté koláčky s mákem, povidly, tvarohem a rozinkami (český původ toho označení nelze přehlédnout: koláč = makový koláč).

Jako vždy panoval hustý nával u knižního stánku nakladatelství Helmuta Preußlera, které opět zářilo bohatou vlasteneckou literaturou a četnými novinkami.

Zatímco dopoledne byly stoly v hale 3 (domovská oblast Chebsko) obsazeny jen řídce, po bohoslužbě a hlavním shromáždění se zaplnila ještě nejedna řada. Šum hlasů zesílil v mohutné hučení, panoval neustálý příchod a odchod, doprovázený radostnými pozdravy. Pod transparentem „Loket" se během dne posadilo asi dva tucty krajanů, seznam vykazuje 15 zápisů. Mohlo jich klidně být o něco víc! Ale nesmíme si nic namlouvat: mnozí, bohužel příliš mnozí krajanští přátelé z generace pamětníků už od nás odešli, jiní onemocněli a už nejsou schopni cestovat, nebo se už necítí na námahu dlouhé cesty. Stejně tak je třeba litovat, že se – až na několik výjimek – bohužel nepodařilo získat naše potomky jako generaci, která by se k naší věci hlásila. Zda budu moci příští rok o letnicích ještě jet do Norimberku?

F.P.

Letošní letopočet s koncovou číslicí „9" nám i letos znovu dává příležitost obrátit pozornost k významným událostem v dějinách Čech, které jsou spojeny s podobnými výročími.

Před 90 lety, 4. března 1919, začalo české vojsko bez varování střílet do shromáždění neozbrojených, mírumilovných Němců, kteří demonstrovali za právo na sebeurčení, jež jim bylo přislíbeno; přitom bylo oplakáváno 54 mrtvých a mnoho zraněných. Tento brutální postup české vrchnosti byl předehrou k útlaku německých menšin v pohraničí a dal předzvěst toho, co mělo německou národnostní skupinu v Sudetech potkat v následujících dvaceti letech – a s oběťmi zavražděnými v Ústí nad Labem u labského mostu a při brněnském pochodu smrti v roce 1945 to zdaleka neskončilo.

Mrtví z března 1919 jsou výraznou součástí dějin první československé republiky (ČSR) a měli by proto být trvalým mementem a ukazatelem politického jednání.

Rovněž před 90 lety byl v saint-germainské mírové smlouvě (podepsané 10. 9. 1919) potvrzen vznik Československa (ČSR) jako samostatného státu. Skládal se z bývalých rakouských zemí Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Jeho prvním prezidentem se stal Tomáš Garrigue Masaryk. Smlouva rozhodla o rozbití rakousko-uherské podunajské monarchie a umožnila vznik řady nestabilních národních států s podstatnými menšinami, tak i první Československé republiky, jež byla vyhlášena už 28. 10. 1918. Násilně začleněných 3,5 milionu německých Čechů nenašlo zmínku ani v samotném názvu státu!

Před 70 lety, 15. března 1939, došlo k vpádu německých vojsk do zbytku ČSR a následně ke zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Prvním říšským protektorem byl Konstantin svobodný pán von Neurath. Slovensko se osamostatnilo, Podkarpatská Rus byla připojena k Maďarsku. Na připomenutí: v březnu 1938 anšlus Rakouska k Německé říši (Ostmark), v říjnu 1938 odstoupení Sudet Německu („Mnichovská dohoda").

Zatímco anšlus Rakouska a Sudet byl zdůvodňován argumentem práva na sebeurčení pro německé obyvatelstvo, šlo při obsazení „zbytkového Česka" o čistý Hitlerův imperialismus, který mnozí sudetští Němci napříč politickým spektrem neschvalovali.

Rovněž před 70 lety, 1. 9. 1939, začala druhá světová válka, kterou jsme my v „říšské župě Sudety" ani nechtěli, ani nezpůsobili, tudíž jsme ji ani nezavinili. Ve znamení kolektivní viny jsme ale přišli o majetek, práva i domov!

Za nového komunistického prezidenta Klementa Gottwalda došlo v roce 1949 k odbourání slovenské autonomie, k počátku útlaku a pronásledování církví a ke stalinistickým čistkám, které postihly i samotnou komunistickou stranu. (1948: z ČSR se stala ČSSR.)

věta pokračuje na dalším listu ⟶