I po tolika letech od vyhnání je nám toto slovíčko ještě dobře známé. Když jsme někde na cestách nebo ve společnosti a zaslechneme tuto zvláštnost z našeho nářečí, můžeme si být jisti, že jsou nablízku krajané.

Nezapomeňte na to!

*V originále chebským nářečím.*

[obr] Horní Slavkov (Schlaggenwald), Unterer Graben.

Fotografie vznikla koncem května 2007 na začátku Unterer Grabenu poblíž Reinholdova mostu. Naše krajanka Hilde Kadesch (Wirlitsch) se opírá o mohutný javor, který ještě pevně stojí před Flutbachem, lemovaným zábradlím. Jak nám v důvěře prozradila, při každé návštěvě si s ním povídá a hladí jeho drsnou kůru. Oba se totiž znají od dětství, vždyť nedaleko odtud kdysi stál dům jejího otce, řeznictví Franz Wirlitsch. Na travnaté ploše za „Floutem" stávalo dříve stavení pekařství Augusta Gareise (Rubeschův dům). Nová školní budova nad tím zabírá plochu bývalé slepé uličky. Ó domovino!

Ó rodná země, vlasti má, ty důvěrné místo mých předků! Ať jsem kdekoli, hluboko ve mně neumlká tvé stálé volání

po pestrosti tvých luk, po líbezném rozkvětu údolí – navždy je v tobě uchováno potem prosáklé snažení předků.

Ó rodná země, vlasti má, ty stříbrně těžký, temný zvuku! Já zůstávám v tobě a ty ve mně jako poslední píseň mého života.

Zita Ladwig (1919–2007), chebská básnířka

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Na jaře, když stromy a keře byly zase v nejlepší míze, jsme my kluci rádi řezali z vrbových nebo lískových větviček „píšťalky". Dědeček, starší bratr, strýc nebo soused nám dávali dobré rady a návod, jak si je vyrobit sami.

Při výrobě je třeba dbát na následující:

8-10 cm dlouhý, zhruba prst silný „polotovar" se na konci náustku zespodu zaoblí (a), na horní straně se opatří 5 mm hlubokým a 1 cm dlouhým zářezem (b). Kruhový řez kůrou (c) ve vzdálenosti (d = 3-4 cm) odděluje náustek od zbytku větvičky.

[obr] (bez popisku) (technický nákres píšťalky s označením a, b, c, d)

Teď jde o to, oddělit kůru náustku od dřeva jádra větvičky, aniž by se poškodila. Výrobek se položí na koleno, kousek kůry se navlhčí slinami a citlivě a opatrně se poklepává rukojetí kapesního nože. Postup se podle potřeby opakuje. Dá se to podpořit i obřadně, když řezbář zanotuje známou zaříkávací melodii, jejíž text zní: „Píšťalko, píšťalko, pískej, stahuji krysu z kůže, až po ocas, až po ocas, píšťalko, píšťalko, zůstaň mi celá." (Přátelé zvířat ať odpustí ta slova, nikdo krysám nic zlého nepřál!) Pokud se totiž kůrová trubička kvůli nedostatečné vlhkosti nebo hrubému otáčení poškodí tak, že praskne, byla veškerá námaha marná.

[obr] (bez popisku) (druhý technický nákres píšťalky s označením e)

Pokud se oddělení podaří, odřízne se z horního konce náustku tenký plátek (1-2 mm) vodorovně (e) a kůrová trubička se znovu nasune přes navlhčený jazýček. A je hotovo! Teď může hráč na tuto malou flétničku vyluzovat jednotný tón, ostrý a hlasitý nebo tlumený a měkký, podle temperamentu.

Bylo by žádoucí, kdyby řezání píšťalek znovu provozovali i naši potomci. Se zručností, trpělivostí a malou námahou může vzniknout jednoduchá, ručně vyrobená hračka, kterou nekoupíte ani v supermarketu.

*Zaříkávací říkanka je v originále v chebském nářečí.*

V nářečí jsou to většinou obrazná, ze života vzatá tvrzení, poznatky nebo přirovnání. Pocházejí z lidové mluvy a odrážejí zkušenosti. Jak se to u nás doma prostě říkávalo...

Kdo se stará o dobytek, tomu se dostane i krmiva. – Člověk se nemá vůbec starat o řeči lidí. – I nešikovný člověk jednou na něco přijde. – Příliš hlučné, upovídané dívky by se měly umlčet. – Po každé noci vždycky přijde nový den. – Večer chodit brzy spát, ráno vstávat časně (dobré životní pravidlo!). – Nechá se to bez pohnutí stát a reaguje se lhostejně. – Nevděčník, kterého nic neuspokojí. – Na osobu se naléhavě čeká, ale dlouho nepřichází. – Dvojité zajištění je lepší. – Jak si kdo ustele, tak si i lehne. – Když člověk nic nevloží, nic z toho nevzejde. – Komu se nedá poradit, tomu se nedá ani pomoct. – Před koupí je třeba se dobře informovat. – S takovými lidmi je těžké vyjít. – U tohoto člověka je třeba dávat pozor na každé slovo. – S ní se člověk nedá dohromady. – Dělá velice mrzutý obličej. – Sama sebe nemá ráda. – Děti a blázni říkají pravdu. – Lidem se nesmí zakazovat mluvit.

věta pokračuje na dalším listu ⟶