⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Železniční trať Krásno (Schönwehr) – Loket (Elbogen) je už léta mimo provoz, vlaky už tudy nejezdí. Roli asi kdysi sehraly úvahy o rentabilitě, protože po roce 1945 se do ní zjevně už nic neinvestovalo. Železniční zařízení jsou ještě zachována, i viadukty, a trasa trati je stále rozeznatelná. Přímo se nabízí myšlenka na jakousi „muzejní dráhu". Ale kdo dnes pokládá nové koleje?

Následovala krátká návštěva Loketu (Elbogen), obklopeného řekou Ohří (Eger), fantasticky položeného. Byli jsme překvapeni. Starý řetězový most, o kterém se doma stále vyprávělo, už samozřejmě dávno neexistuje. Náměstí je pěkně upravené. Jen pár kroků odtud čekají domy na svou opravu, mezi nimi jeden velký, pěkný, orientovaný na jih, se sálem, který za časů ČSSR pravděpodobně sloužil jako slavnostní nebo přednáškový sál. Obnova střech má, jak lze pozorovat všude, naprostou přednost. Zřejmě sem plynuly prostředky z EU, stejně jako na stavbu silnic, protože mnoho meziměstských silnic, po kterých jsme jeli, bylo obnoveno a značení EU u nich nešlo přehlédnout. Poté byla na programu káva v hostinci „Goethe" a prohlídka impozantního hradu. U hradu jsme bohužel přišli pozdě. Nu což, jistě se sem ještě jednou vrátíme. Pro jistotu jsme si už v informačním středisku koupili trojrozměrný plán města, který obsahuje údaje i v němčině.

Asi o čtyři týdny později podnikl krajan Herrling návštěvní cestu znovu. Tentokrát doprovázel svou vysoce vážitou matku, která chtěla ještě jednou vidět svou starou vlast. Sledovala změny se zármutkem. V Karlových Varech se ubytovali v „Egerländer Hofu", jehož majitel německého původu se postaral o příjemný pobyt.

Několik snímků má ilustrovat prohlídku starého rodného města – od května 1945 pod českou správou – a cestovní dojmy našeho krajana Reinharda Herrlinga, který nyní, v pokročilejším věku, se zájmem pátrá po svých kořenech.

[obr] Informační tabule s kostelem sv. Jiří.

Pohled z místa informační tabule „Horní Slavkov" na horní hřbitovní zdi (Kaunitz) na kostel sv. Jiří. Zřetelně je vidět obnovený ochoz nahoře na kostelní věži (kolem bývalého bytu věžníka). Část kostelních zdí je kvůli opravám v lešení.

[obr] Okno kostela sv. Jiří.

Pohled na kdysi krásné barevné okno s náboženskými výjevy je otřesný. Všechna ostatní okna jsou v podobně zuboženém stavu. Noví obyvatelé, většinou mladí lidé, tu dali ničivý výraz svému ateistickému smýšlení. Zdivo je rovněž ve špatném stavu. Čtyřicet let komunismu stalinského ražení nechalo zchátrat stavební podstatu kostelů.

[obr] Horní Slavkov (Schlaggenwald) – bývalá děkanství (fara).

Občasné opravy, táhnoucí se přes mnoho let, zůstaly až dosud jen torzem. Dvě zásadní příčiny: nevyjasněné vlastnické poměry – kostel: stát, nebo město, a nevyjasněné budoucí využití. Ke všemu přispěly ještě noční krádeže stavebního materiálu.

[obr] Nové muzeum.

Městský úřad nechal dům vedle Pluhového domu, dřívější č. p. 211, majitelka Emma Schröcková, na bývalé Hlavní ulici zevnitř i zvenčí zrenovovat (přestavět) a zřídil tam muzeum. Prý stojí za návštěvu. Adresa: Pluhová ulice. Otevírací doba: 1. 6.–30. 9. út–ne 9.00–16.00 hod. / 1. 10.–31. 5. po–pá 9.00–15.00 hod. (pozn. red.)

[obr] Horní Slavkov (Schlaggenwald) – náměstí.

Náměstí (to, co z něj ještě zbylo!). Levá řada domů chybí, prodejní stánky nabízejí zboží. Dole vykukuje střecha a patro Schröckova kupeckého domu. Za starými kaštany (zbyly jen tři) se skrývá bývalý hotel „U Rudého vola" (dnes: U Karkulky, jak výstižné!). Na začátku pravé řady domů chybí impozantní radnice, roku 1976 vyhořela (nebo byla vypálena?). Šibeniční vrch je úplně zarostlý. Pasoucí se ovce by tu v popředí byly stylovým prvkem!

věta pokračuje na dalším listu ⟶