V době před první světovou válkou šlo i v Nallesgrünu o nový oblek. Tam se tomu říkalo „Wesen", což je na Chebsku výraz pro oblečení. Domácí krejčí přišel „ke Kempfovým" *). Měl s sebou pro Tonerla oblek už napůl hotový ke zkoušení. Když je na dvoře muž z města, přinese to trochu zpestření do všedního dne. Přináší novinky, je o čem si povídat a čemu se smát. Brzy se přidají někteří zvědaví posluchači a při povídání rychle uběhne čas.

Bylo pozdní podzim a za dvorem právě muži vypouštěli rybník, aby vylovili kapry. Malému Tonimu se ale stání v polohotovém obleku zdálo příliš dlouhé, a tak se s ním vytratil k rybníku. Když po chvíli kluka pohřešili a hledali ho, našli Tonerla, kalhoty vyhrnuté, jak rybaří v bahně – a z „obleku" už nebylo skoro nic poznat. – Dlouhou dobu se v tom obleku dalo v neděli dobře vypadat, než se jednoho dne přece jen ukázal jako příliš ošuntělý a malý. Možná posloužil ještě jeden podzim jako školní oblek, než ho spíše nerad zdědil mladší bratr k donošení.

Vedle „historického" pohledu na klukovský oblek z dob našeho dětství ve staré vlasti si zaslouží místo i krátký popis kalhot samotných. Kolem přelomu století až do první světové války nosili kluci, i ve škole – na starých fotografiích to je ještě vidět –, třičtvrteční kalhoty sahající na dlaň pod koleno. V polovině třicátých let přišla móda posunout spodní okraj kalhot na dlaň nad koleno. Šedé kalhoty v krátkém provedení patřily k tělocvičnému úboru, který až do roku 1938 převažoval v obraze školní mládeže, přičemž na samotné cvičení se nastupovalo v černých „klotových" kalhotách z hustého atlasového plátna (cloth = anglicky látka) s bílou cvičební košilí. V přechodném věku mezi patnácti a sedmnácti lety nosili „klučíci-mládenečci" (už ne kluk a ještě ne mládenec!) tehdy moderní golfové kalhoty (Knickerbockers, později posměšně zvané „pumpky"), které pak, když šlo o tancování a děvčata, vytlačily dlouhé kalhoty.

Politické změny přinesly tehdy jako oděvní kus černé sametové kalhoty s páskem a přezkou na léto a dole tkaničkami svázané lyžařské kalhoty na zimu, které se na veřejnosti objevovaly jako uniforma. Zmizely zase tak, jak přišly. V poválečné době pak, přicházející přes velký oceán, začaly svůj vítězný pochod džíny, považované za obzvlášť praktické, který zřejmě ještě chvíli potrvá.

O pánském obleku lze uvést následující: Jeho výroba se řídila měřítky staletí staré řemeslné práce, odhlédneme-li od nasazení šicího stroje, použitého poprvé roku 1755, který na individuální zakázce ostatně nic nezměnil. Až do dvacátých let se nastupující tovární výroba pánského oblečení – konfekce – nedokázala prosadit proti pánskému krejčímu na míru. Ve městech Cheb (Eger), Karlovy Vary (Karlsbad), Loket (Elbogen) a jinde existovaly konfekční obchody, kde bylo možné koupit „oblek z regálu". Díky zdrženlivému postoji zákazníků ke všemu novému se ale řemeslní mistři na venkově a v malých městech udrželi, byť s obtížemi, až do začátku druhé světové války. Dlouho si nikdo nedovedl představit, že by hotový oblek mohl padnout a být přitom ještě levný, měl-li člověk dobře proporcovanou postavu.

Pánské obleky mají oproti klukovským tu výhodu, že se dají nosit déle, protože po dosažení ženitebného věku se už další růst do délky neočekává. Takový oblek se objednával ke svatbě, a proto se mu říkalo také „ženichovský oblek". Dožil se vysokého věku a nosil se jen při opravdu slavnostních příležitostech.

Nedělní oblek, který ze svého nositele dělal vážného měšťana, se rovněž dožíval úctyhodného věku, než sestoupil přes všední oblek na pracovní a poté na zemědělský pracovní oděv. A hmotné poměry znovu a znovu nutily k šetrnému zacházení se zdroji. Na kalhoty přišla ještě jedna záplata a pak ještě jedna. Říkalo se: „Ještě záplatu na záplatu – zalátané kalhoty hřejí." I obnošený kabát ještě posloužil jako „zelná zástěra" a hadry se staly utěrkami, které se na vytírání pořád ještě hodily.

V těchto vzpomínkách by neměly chybět ani pár myšlenek o sukních a šatech našich žen a dívek. Jak řekl starý Stemeisl v Nallesgrünu roku 1945: „Když sedláci na hnojném voze kouří doutníky a ženy nosí kalhoty, tak začínají zlé časy." Bohužel neřekl, pro koho. Faktem je, že staromódně dlouhá sukně sluší lépe, protože víc skryje, než ukáže, protože i z mála dokáže udělat něco, zatímco to málo v roztřepených džínách se změní v nevzhledné nic. Šaty přece jen dělají člověka!

(Podle příspěvku našeho znalého krajana Herberta Jakoba v HB 4/1991)

*) „ke Kempfovým" = k rodině Kempf, časté jméno na Chebsku.

Z řad čtenářů přišel podnět pokračovat v seriálu kuchařských receptů z domova. Zde návod na české houskové knedlíky:

Suroviny: 1 libra (asi 500 g) hrubé mouky, 1/3 l mléka nebo sodovky (neochucené), 2 vejce, sůl, špetka prášku do pečiva, 3 tvrdé housky, 50 g tuku.

Příprava: Housky nakrájíme na malé kostičky, orestujeme na horkém tuku dozlatova a necháme vychladnout. Prášek do pečiva smícháme s moukou, pak vejce rozšleháme se solí a mlékem a vmícháme do mouky. Těsto pořádně vyšleháme, až padá trhaně z vařečky. Teď do těsta vmícháme připravené kostičky housek, vytvarujeme z něj velké podlouhlé bochánky a vaříme je asi půl hodiny ve vroucí vodě. Knedlíky pěkně vykynou. Občas je prosím obraťte! Poté je hned nakrájíme na stejnoměrné plátky. Jako příloha k pečeni a omáčkám jsou lahůdkou!

Tajný tip: Zbytky knedlíků nakrájíme najemno a orestujeme na pánvi s trochou tuku (oleje). Podle chuti rozšleháme 2–3 vejce s trochou mléka, přidáme špetku soli (pepře) a zalijeme knedlíky. Občas promícháme. (Princip míchaných vajec!) – Dobrou chuť!

K 91. narozeninám (2. 5.): Alois Brandl, Wohnstift „Am Tiergarten", Apt. 21001, Bingstr. 30, 90480 Nürnberg. – K 90. narozeninám (16. 3.): Margarethe Krainhöfer, Scharpffstr. 1, 74172 Neckarsulm. – K 89. narozeninám (3. 5.): Anna Žaludko (Köhler), Ležnicka ulice 112, CZ-35731 Horní Slavkov. – K 88. narozeninám (6. 6.): Hermine Kraus (Weiss), Enzianstr. 11, 82467 Garmisch-Partenkirchen. – K 87. narozeninám (23. 5.): Hermine Winkler (Steinwasser/Leß), Buchenweg 4, 39365 Eilsleben. – K 85. narozeninám (27. 4.): Anni Schams (Stark, Posch), Züricher Str. 170, 81476 München. – K 84. narozeninám (21. 5.): Felix Schöbl, Stollestr. 39, 01159 Dresden. – K 84. narozeninám (24. 5.): Anton Schnappauf, Sandstr. 22, 92718 Schirmitz. – K 83. narozeninám (5. 6.): Marianne Kipphan (Wrba), Bahnhofstr. 12, 74906 Bad Rappenau. – K 82. narozeninám (29. 5.): Eugenia Pirkl (Jessl, Gf), Birkastr. 4, 92655 Grafenwöhr. – K 81. narozeninám (6. 5.): Ewald Weinhart (Gf), Sudetenstr. 1, 87672 Roßhaupten. – K 79. narozeninám (9. 4.): Charlotte Kastner-Berkel (Gareis), Mozartstr. 6, 67105 Schifferstadt. – K 79. narozeninám (6. 6.): Ernestine Hackenberg (Wawersich), Hinter Lahneck 43, 56112 Lahnstein. – K 73. narozeninám (6. 5.): Herta Guhl (Kohout), Sandgasse 169, 93057 Regensburg. – K 71. narozeninám (12. 4.): Hans Pöttig, Black&Decker-Str. 19, 65510 Idstein. – K 70. narozeninám (6. 4.): Werner Stark, V.-Stauffenberg-Str. 7, 63179 Obertshausen. – K 68. narozeninám (7. 4.): Krista Bednariková (Turba), Poštovní 753/30/9, CZ-35731 Horní Slavkov.