⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Tak mnozí sedláci žijí a prožívají své bytí ve vyhnanství v myšlenkách dál v koloběhu ročních prací, v pohybu hvězd, ve střídání počasí, v péči o zvířata jim svěřená.
dern vielmehr aus seiner Welt mit ihren elementaren und landschaftlichen Bindungen gerissen wurde. Dadurch kommt gerade beim Bauern die Vertreibung von der eigenen Scholle nicht nur einer Verpflanzung, sondern einer radikalen Abtrennung seiner Lebenswurzeln gleich.
So leben und erfahren viele Bauersleute ihr Dasein in der Vertreibung gedanklich weiter im Arbeitsgang der Jahreszeiten, im Wandel der Gestirne, im Wechsel des Wetters, in der Betreuung der ihnen anvertrauten Tiere.
Do domova jedu znovu zpátky, hledám v jeho tváři stopy dřívějška; sklopím zarmouceně oči – skoro ho už nepoznávám.
Všude ještě staré rány, jež ti krutě zasadil nepřítel. Horní Slavkove (Schlaggenwald), do hloubi zjizvený, domove můj, už dost bylo utrpení!
Přesto objevuji starou krásu pod vráskami, napůl skrytou, čtu ji ve známých rysech, zarostlou, zcela ukrytou.
Ač se tu mluví cizím jazykem, ač tě vede cizí ruka, cítím na dně svého srdce, že žiješ, má domovino.
P., myšlenky návštěvníka rodného kraje
## Wiedersehen
In die Heimat fahr' ich wieder,
schau ihr suchend ins Gesicht;
schlag' betrübt die Augen nieder -
fast erkenne ich sie nicht.
Überall noch alte Wunden,
die ein Feind dir grausam schlug.
Schlaggenwald, zutiefst geschunden,
Heimat mein, es ist genug!
Doch entdeck' ich alte Schönheit
unter Falten, halb verdeckt,
les' ich in vertrauten Zügen,
überwachsen, ganz versteckt.
Spricht man auch mit fremder Zunge,
führt dich eine fremde Hand,
fühle ich im Herzensgrunde,
daß du lebst, mein Heimatland.
F. P., Gedanken eines Heimatbesuchers
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Každé nářečí má svá specifika. Když někdo něco vypráví, připojí občas na konci věty, s mírně stoupající intonací, krátké tázací „wo" – jakési potvrzující „viďte?" nebo „že?", aniž by na to očekával odpověď. Příklady: „...tak jsem měl jet do Karlových Varů (Kårlsbod), viď?", nebo „...tak jsme to tele museli vzít k sobě, viď?", nebo „To pak dalo pořádný výprask, viď?". Této zvláštnosti odpovídá zhruba i oblíbený dodatek „gella" (od „gelt", „gell"), kde se už spíš očekává souhlas. Příklad: „Ty přece zítra taky přijdeš, viď?" (ve smyslu: „platí to přece"). Jemné nuance!
Teď pár rčení. Když se člověk: – kvůli něčem zlobí nebo je zklamaný, říká se: „To by se člověk (celý trh) mohl zbláznit!"; – stěží nutí do přílišné porce jídla: „To se musí cpát jako kachna"; – dostane do nesnází: „Začíná mu být kůže na zádech příliš těsná!"; – musí při práci na něco úzkostlivě dbát: „Na to musí člověk dávat pozor jako krejčí na knoflíkovou dírku"; – má drzá ústa, hned se řekne: „Ta má hubu jako nůžkář (jako meč, jako brusič)"; – někoho zeptá, co by dnes chtěl, může se v žertu odpovědět: „Bít hlemýždě po ocase, aby si necákali"; – zeptá ženy, co dnes vaří, může dostat odpověď: „Trochu tohoto a trochu jiného, ale hadr mezi to, aby nic nepřipálilo!"; – potká dobrého přítele, pozdraví ho: „Servus, starý příteli!"; – chce za bílého dne rozsvítit, řekne soused: „Vždyť si za dne vypálíš oči!"; – má chraplavý hlas, může se říct: „Mám krk jako holínka"; – byl na pochybách: „Byl jsem z toho celý zmatený."
Učitel: „Ještě žádný mistr nespadl z nebe. Že je to tak?" – Školák: „Protože tam ještě žádný nebyl!"
Necháme to pro dnešek být, ať to stačí!
Franz Pöttig, rodák z Horního Slavkova (Schlaggenwald)
*V originále chebským nářečím.*
## Wöi håmma daham gsågt?
Jede Mundart hat so ihre Eigenheiten. Wenn jemand etwas erzählt, dann fügt er manchmal am Satzende, die Stimme leicht hebend, ein kurzes, fragendes „wo", quasi als bekräftigendes „nicht wahr?" an, ohne daß darauf eine Antwort erwartet wird. Beispiele: „... dånn ho i solln af Kårlsbod göih, wo?", oder „... dånn håmma hålt dees Böiwl za uns nemma möin, wo?", oder „Dees håut dånn an Droosch gebm, wo?". Dieser Besonderheit entspricht in etwa auch der gern gebrauchte Zusatz „gella" (für gelt, gell), wobei eine Zustimmung schon eher erhofft wird. Beispiel: „Du wiast doch murgn aah kumma, gella?" (im Sinne von: „es gelte/es gilt doch"). Feinheiten!
Nun einige Redensarten. Wenn ma
– üwa woos vaärgert oda enttaischt is, sågt ma „Dåu häiat sich doch ålls (da Gmöishåndl) auf!";
– a za gråußa Essnsportion kaum mäiha zwingt: „Dåu mou ma druckn wöi a Antarich";
– in Schwierighkeitn kinnt: „Dåu wiad annn die Haut am Buggl za eng!";
– ba ra Arwat peinlich genau sei(n mou: „Dåu mou ma aufpassn wöi a Haftlmåcha";
– a låus Maal håut, haßts glei: „Döi håut a Gusch wöi a Schaa(rschleifa (wöi a Schwert, wöi a Dreekschleidan)";
– aan fräigt, woos a heint mecht, kuas (zan Gspaß) haßn: „Schneckn afd Schwänz schlogn, daß sa niat biesln (= wiesln)";
– as Wei(b fräigt, woos sa heint kocht, kua ma za Åntwuat kröign: „Aan Tuap in ånnan, owa an Hodern dazwischn, daß nix uabrennt!";
– an goutn Freind trifft, gröißt m'an: „Servus, ålta Schwed!";
– am hellichtn Toogh Löicht mecht, maant da Nåchba: „Du toust jå an Toogh die Augn ausbrenna";
– van rauha Håls håut, derf ma sogn: „Ich ho an Håls wöi a Stieflbaa(nling";
– in Zweifl gwesn is: „Dåu bin i in wickl-wackl gråun (kumma).
Da Lehra: „'s is nuch kaa Masta van Himml gfålln. Vawaa niat?" – Schoolbou: „Waal nuch kaana druam wår!"
Låu ma's füa heint goutsei! Franz Pöttig, is va Schlaggawal
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Co včera jsme nedojedli, dnes zas na talíř přijde. Šetřit a nic nevyhazovat – radost i chuti to přidá.
Vždycky omáčky! U nás byly vždy velmi žádané a téměř nepostradatelné. „Omáčka je důležitější než maso," říkávalo se často.
Když z nedělního oběda zbyl ještě knedlík, ale žádná omáčka, uměla si šetrná a vynalézavá hospodyňka poradit. V pondělí nebo v úterý „vytvořila" jinou vhodnou a chutnou omáčku! Na výběr byla například koprová, křenová nebo rajská. Přídavek smetany přispíval k zjemnění; přílohy jako natvrdo vařená vejce, ovocný kompot nebo zelenina (salát) pak obohacovaly všední oběd.
Tím uzavíráme řadu místních jednoduchých „specialit".
## Aus der heimatlichen Küche
Was wir gestern nicht verzehrten,
kann man heute noch verwerten.
Sparsam sein und nichts vergeuden –
bringt Genuß und Gaumenfreuden.
Ållawal Soßn! Sie waren bei uns immer sehr gefragt und schier unentbehrlich. „D'Soß is wichtigha wöis Fleisch", håuts oft ghaßn.
Wenn vom sonntäglichen Gericht noch ein Knödelrest, aber keine Soße mehr übrig war, wußte sich die sparsame und gewiefte Hausfrau zu helfen. Sie „kreierte" am Montag oder Dienstag eine andere dazu passende schmackhafte Soße! So standen z.B. Dill, Kren oder Tomaten zur Auswahl. Die Zugabe von Schmetten (Sahne) trug zur Verfeinerung bei; Beilagen, wie hartgekochte Eier, Beerenkompott oder Gemüse (Salat) bereicherten dann den werktäglichen Mittagstisch.
Damit beenden wir die Reihe der ortsüblich-einfachen „Spezialitäten".
Lois se ptá Naze: „Slyšel jsem, žes s hubnoucí náplastí shodil dvacet kilo. Řekni mi, jak to jde?" – Naz, vždycky nakloněný žertu, odpoví: „Úplně jednoduše – nalepím si ji přes pusu!"
Doktor říká paní Meierové: „Váš manžel se mi vůbec nelíbí!" – Ona na to: „Máte pravdu, pane doktore, mně se taky nelíbí, ale děti na něm nějak lpí."
Umělec maluje na pláži západ slunce. Za ním stojí manželský pár. Ona zašeptá: „Vidíš to zas, Huberte, jak se člověk musí trápit, když nemá fotoaparát!"
Babička sedí u vnukovy postele a čte mu na usnutí pohádku. Po chvíli řekne malý chlapec: „Babi, nemohla bys číst trochu tišeji? Já bych chtěl už spát."
Muž říká své ženě: „Podívej, támhle je mrtvý pták!" – Ona se podívá nahoru a zeptá se: „Kde?"
Wenz se batolí z hospody domů; je „těžce naložený". Žena mu vyhubuje: „Kolik jsi zas vypil?" – On: „Nevím. Na pivním tácku bylo tolik čárek." – Ona: „To bych nedokázala vypít ani vodu!" – Wenz: „Já taky ne!"
Ráno si Seff místo kávy přeje sklenici piva. Nannl na to: „Vždyť se to nedá vydržet! Hned brzo ráno chlastáš pivo!" – On: „Myslíš snad, že bych tu kávu měl cpát do sebe nasucho!"
*V originále chebským nářečím.*
## A wing woos zan Schmunzln ...
Da Lois zan Naz: „Ich ho ghäiat, du häist mit aran Schlånkheitspflåsta zwånzigh Pfund ognumma. Sogh amål, wöi gäiht an dees?" – Da Naz, imma für an Gspaß aufglegt, sågt: „Ganz ei(nfåch, damiet as Maal zoupichn!"
Da Dokta za da Frau Meier: „Ihr Mua gföllt ma fei gåua niat!" – Sie drauf: „Sie håbm schu recht, Herr Dokta, mia gföllta aah niat, owa die Kinna hänga hålt ua i(hm."
Da Künstla målt am Strand as Untagöih va da Sunn. A Ehepåar stäiht hinta i(hm. Dåu fischpat sie: „Dåu siahst as wieda, Hubert, wöi ma sich plåugn mou, wemma kan Fotoapparat håut!"
Die Gråußmutta sitzt am Bett van Enkl u lest nan zan Ei(nschlåufm a Märchn vüa. Nåuch ara Waal sågt da klana Bou: „Du, Oma, kuast niat a wing leisa lesn, ich mächt gään schlåufm."
Sågt a Mua za sein(n Wei(b: „Schau amål, dåu is a tåuta Vuagl!" – Sie schaut nåuch ua(bm u fräigt: „Wåu denn?"
Da Wenz schwaamlt van Wirtshaus ham; er håut „schwaa glodn". Sei(n Wei(b schimpft nan: „Wöiv(ül håstn wieda gsoffm?" – Er: „Waaß i niat. Am Böiadatzl wårn suav(ül Strichla." – Sie: „Dees könnt i niat amål Wåssa saffm!" – Da Wenz: „Ich aah niat!"
In da Fröih wünscht sich da Seff neman Kaffee a Glasl Böia. Die Nannl: „Dåu häiat sich doch ålls auf! In ålla Herrgottsfröih saffst du schu a Böia!" – Er: „Maanst vielleicht, ich wia dian Kaffee sua truckn neiwürgn!"
Ty, nový roku, buď rokem světla, lásky a tvořivé práce. Přines lidem korunu života a nech koruny tohoto života být lidské.
Nadbytku stanov meze a nech ty meze být zbytečné. Dej každé víře její svobodu a učiň svobodu vírou všech.
Vezmi ženám poslední slovo a mužům naopak připomeň jejich první.
Nedovol lidem razit falešné peníze, ale ani penězům dělat z lidí falešníky.
Dej vládám lepší němčinu a Němcům lepší vlády.
Věnuj našim přátelům více pravdy a pravdě více přátel.
Dej dobře smýšlejícím dobré smýšlení, nech vědy tvořit vědění.
Naprav takové úředníky, kteří jsou sice úplatní, ale ne laskaví, a sice činní, ale ne dobročinní, a dej, ať ti, kdo jsou poctiví, také tvoří právo.
Nedopusť, abychom zapomněli, že všichni jsme z Boží milosti, a že všichni nejvyšší z lidí byli demokraty.
Dej našemu rozumu srdce a našemu srdci rozum, aby naše duše byla blažená už zde na zemi.
## Besondere Wünsche zum neuen Jahre
Du neues Jahr, sei ein Jahr des Lichtes, der Liebe und des Schaffens. Bringe den Menschen die Krone des Lebens und lasse die Kronen dieses Lebens menschlich sein.
Setze dem Überfluß Grenzen und lasse die Grenzen überflüssig werden. Gib allem Glauben seine Freiheit und mache die Freiheit zum Glauben aller.
Nimm den Frauen das letzte Wort und erinnere die Männer dagegen an ihr erstes.
Lasse die Leute kein falsches Geld machen, aber auch das Geld keine falschen Leute.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.